Autorské právo obecně nechrání nápady nebo třeba metodiky, chrání ale konkrétní díla. Ať už zvuková, obrazová, textová, či jejich kombinace. Zatímco pro osobní potřebu nás v jejich užívání nikdo neomezuje, problematické je jejich další šíření. Zejména v době, kdy se komunikace mohutně přesouvá na sociální sítě, které jsou podporované blogy a weby, je namístě si připomenout, co obnáší zacházení se zmíněnými díly. Tímto způsobem totiž komunikují nejen jógová studia, ale také jednotliví lektoři či lektorky. Zajímavé to ale může být i pro všechny ostatní.

V článku se zaměříme na fotografie (popřípadě kresby) a videa, protože s těmi se na jógových portálech setkáváme nejčastěji, obdobně to ale bude platit i pro další díla. Je to vždy autor, kdo rozhoduje, jestli bude jeho (nebo její) dílo užíváno volně nebo za poplatek. A to i tehdy, pokud ho není snadné najít.

Autorská práva mají dvě složky – osobnostní a majetkovou. Osobnostní složka znamená, že autorství jako takového se nelze vzdát, nikdo si nesmí přisvojit autorství jiné osoby a autor díla musí být vždy uveden. Dílo také nesmí být užíváno způsobem, který by ho znehodnocoval, nebo do něj nesmí být bez souhlasu autora vůbec zasahováno. Autor však může k užití svého díla postoupit oprávnění – v našem prostředí v podobě licence. Užití díla totiž obnáší právě majetková složka práv. Licence se může týkat rozmnožování, rozšiřování (včetně pronájmů a půjčování) a vystavování (tedy i sdílení) díla. Autor sám rozhoduje, jestli je licence bezplatná nebo za úplatu, resp. odměnu.

Povoleny jsou ovšem citace, tedy použití například části článku, s uvedením zdroje. Jinak by nebylo možné psát třeba recenze nebo se o díle zmiňovat. Citace ale mají rozumné meze, nelze použít celé dílo. Volně je také možné zaznamenat dílo, které je vystaveno na veřejném prostranství (což platí u nás, ale jinak ne všude, výjimkou je například Francie). Pořídit si fotku Tančícího domu a vystavit ji na Facebooku není problém.

Pokud by se ale jednalo o fotku někoho jiného a autor se dožadoval zadostiučinění, kromě nápravy situace (tedy smazání fotky) má nárok i na finanční náhradu. Buďto se může jednat o vydání bezdůvodného obohacení, pokud z vystavení fotky někdo jiný nějak profitoval, nebo o náhradu škody. A ta může být dost vysoká. Užití fotografie nebo videa přitom není obtížné dohledat, existuje vyhledávání podle obrázků nebo videí (např. na Google), a autoři ho také používají.

Zajímavé je, s ohledem na upozornění v úvodu, že například zakreslení konkrétní ásany nebo sestavy chráněno není, pokud si jej někdo překreslí (nebo nafotí či natočí) po svém. Tradiční jogínské cviky jsou staré přes 2 000 let a jedná se proto o výtvory tradiční lidové kultury, na které se autorskoprávní ochrana nevztahuje (na rozdíl od třeba uměleckých choreografií).

Na závěr je ještě namístě dodat, že sdílení odkazu z původního zdroje je někde na hraně zákona. Většinou v praxi nebude dělat potíž, nicméně situace by se mohla změnit, pokud by z onoho sdílení plynul nějaký finanční prospěch. Nejčistším řešením je proto používat díla vlastní nebo taková, k jejichž užívání dal autor volnou licenci, například Creative Commons (kde je však potřeba sledovat, jak autor umožňuje s dílem nakládat, tedy například beze změn nebo jen pro nekomerční účely apod.).

Něco nakreslit, nafotit nebo natočit tak nakonec může být obohacující v mnoha směrech. Kromě dobrého pocitu z tvorby nás bezpečně ochrání před porušováním autorských práv.

• autor: Michaela Dombrovská
• www.protoze.cz
• zdroj fotky: Shutterstock.com