Nejčastějším impulzem k absolvování kurzu lektora jógy je právě extrémní flexibilita, hypermobilita kloubů. Co to vlastně je, jak nás limituje a proč bývá vstupním předpokladem k předávání jogínských zkušeností a znalostí? Co vše se pod tímto pojmem skrývá a na co si dát pozor? Na následujících řádcích vám zkusím nastínit to, co vědci stále zkoumají a co je pro ně pořád velkou neznámou. Hypermobilita. Povím vám i své zkušenosti s touto „nemocí“, kterou jsem během studií jógové terapie a v různých výzkumech odhalila.

Co je hypermobilita a jak ji poznám?
Hypermobilita kloubů znamená, že se kloub při pohybu dostává za hranici normálního rozsahu, což přináší časté bolesti svalů, kloubů, dislokaci nebo zranění pojivových a měkkých tkání. Proč? Vazy i šlachy jsou kvůli hypermobilitě nestabilní, neplní svou funkci a svaly pak pracují daleko za svou přirozenou hranicí. 

Jak se dozvím, zda hypermobilitou trpím?
Velmi často se dnes používá Beightonův a Horanův test, kde se podle dosaženého skóre určuje, o jak závažnou formu hypermobility se jedná. V testu je pět cviků s maximálním skóre devět bodů. Jeden bod získáte, pokud vám kloub dovolí popsaný rozsah pohybu. 

První testovaný kloub je kloub malíčku – pátý kloub metakarpální. Jak ho otestovat? Sedněte si ke stolu, položte dlaň a předloktí na stůl, nechte pravý úhel v lokti. Zkuste zvednout pouze malíček od desky stolu, ostatní prsty nezvedejte. Pokud se malíček dostane pod úhel 90 stupňů či více, je tento kloub extrémně pohyblivý. Opakujte test na druhou stranu.

Druhý cvik je test kloubu loketního. Sedněte si ke stolu, položte celou paži na stůl, flexe ramenního kloubu je 90 stupňů, dlaň směřuje vzhůru. Požádejte někoho, ať zkusí provést pasivní extenzi loketního kloubu. Jednou rukou chytí vaše nadloktí, které tlačí jemně vzhůru, a druhou předloktí, které tlačí dolů. Pokud se loket dostane pod úhel 10 či více stupňů, jedná se o hypermobilitu. Opakujte i na druhou stranu.

Třetí testovaný kloub je koleno. Položte se na záda a propněte jednu dolní končetinu, druhou nechte pokrčenou. Stejným způsobem jako u loketního kloubu požádejte někoho, ať položí jednu dlaň na stehno a tlačí ho dolů, zatímco lýtko bude tlačit vzhůru. Pokud se koleno dostane pod úhel 10 či více stupňů, jedná se o hypermobilitu. Opakujte i na druhou stranu.

Čtvrtým testem je přitažení palce směrem k předloktí. Stoupněte si, srovnejte paži do horizontální roviny, otočte loket do strany. Druhou rukou chytněte palec a zkuste přitáhnout směrem k předloktí. Pokud jste schopni toto provést, je kloub palce hypermobilní. Proveďte na druhou stranu.

Posledním testem je hluboký předklon. Pokud v předklonu položíte dlaně na zem před chodidla a nemusíte pokrčit kolena, i zde získáváte bod v testu.

Tento jednoduchý test pomáhá diagnostikovat hypermobilitu a její intenzitu. Pokud dosáhnete čtyř a více bodů, jste hypermobilní. Bohužel se o tomto problému zdaleka všechno neví, ale hovoří se o dědičné chybě v tvorbě kolagenu.

Co vše s sebou hypermobilita nese?
Možná vás to překvapí, ale s hypermobilitou mohou být spojeny například bolesti hlavy, ploché nohy, bolesti zad, nízký krevní tlak, problémy s imunitou, trávením, ale také křečové žíly, reflux či syndrom dráždivého tračníku. Dále chronická únava, poruchy spánku a podobně. Ano, hypermobilita má přímý vliv na nervovou soustavu a autonomní nervový systém, který reguluje procesy v těle.

Neurologové poukazují rovněž na to, že hypermobilní tělo v rámci kompenzačních mechanismů uvolňuje větší množství adrenalinu. Lékař Alan Pocinki z nemocnice ve Washingtonu D. C. ve své studii prokazuje, že v průběhu času právě toto způsobuje vyčerpání nadledvin a problémy se spánkem, únavu, úzkost, deprese. Další, o čem neurologové v souvislosti s hypermobilitou hovoří, jsou autoimunitní onemocnění. Příkladem je Hašimotova nemoc, která postihuje štítnou žlázu.

Hypermobilita a jógová praxe. Jak spolu souvisejí?
Jak jsem se již zmínila, mnoho lidí právě s tímto zdravotním omezením se začne józe věnovat. Zdá se jim, že hypermobilita je výhodou, protože se s lehkostí a bez námahy velmi rychle dostanou do těžkých pozic. A zde nastává hned několik závažných problémů. Nevhodnou a nesprávnou praxí dochází k postupnému zhoršování a poškozování zdraví. Avšak neznamená to, že pokud jste odhalili skutečnost, že jste hypermobilní, nemůžete jógu cvičit. Můžete, ale je třeba se naučit stabilizovat klouby, posilovat svaly, osvojit si detailně správnou techniku i těch nejjednodušších pozic. Jak do nich správně vstupovat a jak z nich odcházet. Pokud se toto naučíte, ochráníte zdraví své i svých studentů.

Netušila jsem, že hypermobilitou trpím. Ano, nikdy jsem neměla problém dát si dolní končetinu za krk, klidně i obě. Nepřipadalo mi to divné, protože to dokázala i moje maminka… vlastně to dokáže pořád, a to jí je přes šedesát. V okamžiku, kdy jsem se při studiích dostala k testům a výzkumům lidí s hypermobilitou, začlo mi docházet, jak na tom jsem. To, že jde o genetickou záležitost, vše jen potvrdilo. Udělala jsem si test. Prošla jsem si své zdravotní problémy jako ploché nohy a nízký krevní tlak a vše se mi začalo objasňovat. Jaký to mělo vliv na mé další studium? Začala jsem se velmi podrobně zabývat technikou pozic, dokonale jsem analyzovala svaly, které pohyb vykonávají, sledovala jsem, jakou potřebují sílu a kontrolu, aby hlídaly zdravý pohyb kloubů. Sama jsem začala hypermobilitu zkoumat ve skupině lektorů jógy.

Co jsem odhalila?
Bohužel je procento lektorů s tímto problémem obrovské, což je patrné i na sociálních sítích. Dalším zjištěním bylo, že většina z nich nechápe bezpečný návod k praxi jednotlivých pozic, a není tudíž schopna ho předat studentům. Proč? Jednoduše řečeno jim chybí „pojistka“, takže do pozic vstupují jakoukoliv cestou, i tou špatnou. Bohužel si této skutečnosti nejsou vědomi a svůj pohybový stereotyp předávají dál svým studentům.

Pokud jste neflexibilní, vaše zdraví ohroženo není, protože se špatným návodem se do pozic pravděpodobně  vůbec nedostanete.

Pokud však hypermobilitou trpíte, můžete si způsobit zdravotní komplikace a zranění, která vás poznamenají na zbytek života.

Co s tím?
Pokud jste lektor, rozvíjejte pozorně svou vlastní praxi! Naučte se dokonale pochopit jemné detaily a techniku všech pozic. Zařaďte posilovací cvičení, například funkční trénink, a věnujte pozornost i silovým ásanám, nejen flexibilitě. Možná vám je dvacet pět nebo třicet a zatím hypermobilitu vnímáte jako dar, díky němuž jste úspěšní na sociálních sítích a sklízíte obdiv okolí. Ve čtyřiceti letech nebo později se mohou projevit bolesti zad, kolen, kyčelních kloubů a ranní vstávání začne být utrpením. Během výzkumu jsem se ptala lektorů jógy s hypermobilitou různého věku, zda je trápí bolesti. Možná vás překvapí, že téměř všichni odpověděli kladně.

Pokud jste studentem jógy s hypermobilitou, najděte lektora, který vám předá detailní návod, jak v pozicích správně zapojovat svaly celého těla. I pro vás je vhodné k praxi jógy přidat i trénink síly nebo si vybrat takové jógové lekce, kde se naučíte silové pozice a nebudete se soustředit jen na zdokonalování flexibility.

Pokud se svaly posílí, nedovolí vám překročit hranici přirozené pohyblivosti a vy si nebudete ubližovat.

A co platí pro všechny s hypermobilitou?
Naučte se, že do pozic vás nevede tělo. Buďte bdělí. V ásanách nechoďte do maximálních poloh. Nezapomeňte, že vaše tělo nemá správné informace. Rozsah pohybu musíte vědomě hlídat.

Jógasútry praví, že pozice jsou snadné. Ano, to platí pro neflexibilní. Co platí pro vás? Koncentrace, která povede ke stabilitě.

Nezapomeňte, že cílem jógové praxe není dokonalost a zvládnutí extrémních pozic. Jóga není artistické vystoupení. Má hlubší poslaní. Nohy za krkem nutně neznamenají lepší poznaní sebe sama. Pozice jsou pouze malou částí velké skládanky, která nás vede k poznání našeho opravdového já.

Přeji vám bezpečnou cestou vnitřní transformace skrze proces nazývaný jóga.

• autorka: Zuzana Klingrová
• www.katerinaresort.cz
• fotografie: Shutterstock.com