Technika cvičení 16. 10. 2018 PDF Tisk

Jóga a gravitace

Pevně doufám, že následující řádky nebudou chápány jako útok na cokoliv nebo kohokoliv. Jsou reakcí na mnohé dotazy na seminářích a na určité nesrovnalosti mezi často používanými technikami v jógovém cvičení a novými vědeckými poznatky o lidském těle.

Jóga a gravitace

Věřím, že kvalitní praktikující lektor z části díky nabytým zkušenostem a z části intuitivně vnímá, jak jógovou lekci správně sestavit a vést. Na druhou stranu ale pozoruji, jak se dnes vše, co chce přežít a profitovat, musí zapojit do marketingových schémat.

Tak vznikají snadno šiřitelné „produkty“: jednoduchá sestava na to..., pár účinných ásan na ono..., ucelený, ochrannou známkou zaštítěný systém na zdraví a mládí... apod. Žádný produkt ale nikdy zcela nevyhovuje všem, i když se tak mnohé tváří. Což je zapříčiněné také tím, že se musí produkt nějak vymezit vůči ostatním a zvýraznit nějakou svou konkrétní vlastnost nebo účinek. A takto specializovaná forma musí ke své prezentaci použít superlativy, jinak ji v rámusu všudypřítomné reklamy málokdo uslyší. Buď o sobě tvrdí, že je dobrá na všechno, a nebo na něco zrovna hodně aktuálního (tvarování těla, hormony, deprese, fascie atd.). Opět podotýkám, že nekritizuji, jen se snažím pojmenovat konkrétní jevy a jsem si dobře vědomá toho, že k „plošné distribuci“ čehokoliv mezi lidi dnes nic jiného nezbývá než využít stávající systém.

Proč gravitace?

Gravitace je největší neustále působící síla hmotné úrovně. Je názorným příkladem toho, že v projeveném dvojnostním světě má vše svůj pozitivní i negativní aspekt. Gravitace formuje tělesnou strukturu a umožňuje nám díky opoře cílený pohyb, ale na druhou stranu nás zatěžuje a zapříčiňuje tak nemoci a projevy stáří. Je naším největším pomocníkem i nepřítelem, terapeutem i škůdcem zároveň. Protože na nás působí neustále, tak ji většinou nevnímáme. A přesto právě to, jak se snažíme vypořádat s přitažlivou silou hmoty, nás formuje a v lepším případě rozvíjí naše vědomí a síly. Formuje to nejen naši fyzickou strukturu (sílu svalů a míru pevnosti a pružnosti pojivové tkáně), ale i strukturu psychomentální. Protože emoční a mentální přitažlivost prožitků, které můžeme díky hmotnému světu zažívat, je na jemnějších úrovních analogií ke gravitačnímu působení. V tomto duchu se tak některé z jóg svými technikami zaměřovaly více na fyzické lo a jinézase na ovládnutí jemnohmotných procesů – emocí a myšlenek – ale v konečném důsledku směřovaly všechny k osvobození z pout hmoty, k mókše. Dokud ovšem vlastníme fyzickétělo, jsme vázáni fyzikálními zákony, stejně jako jsme vázáni dharmou (pravidly správného „bytí“) a karmou (následky předchozích činů). Poznáním, přijetím a využitím výše zmíněných faktorů získáváme energii; jejich ignorováním, popíráním nebo bojem s nimi energii ztrácíme a to vede k ne-moci.

Ekvilibristika jógových ásan

V běžných každodenních pozicích, tedy stoji nebo sedu, nás gravitace podporuje a dává sílu pouze tehdy, je-li tělo dokonale vzpřímené v ose. Jelikož však nejsme statickou jednolitou sochou, ale synergicky se neustále pohybující a pulsující tensegrity systém*, vyžaduje zaosení neustálou nervosvalovou aktivitu a jemné korekce. Zkrátka „jenom“ rovně stát s oporou o tak malou plochu, jakou jsou chodidla, je vlastně ekvilibristika. Ještě složitější je nalézt optimální geometrii v pozicích, ve kterých bychom za normálních okolností delší dobu nesetrvávali. Což je popravdě řečeno většina jógových ásan. Vnímáme-li ásanu jako zastavení (zastabilizování) pohybu, jako postoj, můžeme ji do určité míry ztotožnit s fyzioterapeutickým pojmem postura. Aby bylo jógové cvičení opravdu prospěšné a bezpečné, je zcela zásadní pochopit fakt, že posturální aktivita neboli udržení stability (jógové sthira) je řízeno automaticky jakousi hlubokou moudrostí těla, která dokáže využít gravitaci a nastavit optimální geometrii všech kloubů a souhru všech svalů, pakliže má jasné „zadání“(!). Tedy když podvědomý řídící systém ví, proč pozici děláme, co vyjadřuje, kde se opíráme a kam směřujeme. Je myslím pochopitelné, že při tak velkém množství kloubů a svalů, které v těle jsou a s každým sebemenším pohybem i dechem se synergicky přenastavují, musí probíhat posturální aktivita automaticky. Za normálních okolností vnímáme vědomě pouze záměr pohybu a z toho, jak je pohyb vnitřně utvářen, si uvědomujeme pouze nepatrnou část (stejně jako ze všech ostatních tělesných a mentálních procesů). Pakliže není pozice přirozeně relaxační (např. leh, nebo máme-li tělo, především páteř a hlavu, rovnoměrně podepřené), vyžaduje vždy přiměřenou aktivitu. Když píši přiměřenou, znamená to, že součástí každé aktivity by měla být i kontrola přebytečného napětí. Protože kam jde naše pozornost, proudí i energie, a tak vědomým úsilím o vytvoření konkrétního tělesného postoje nebo pohybu k tomu použijeme vždy více síly, než je potřeba.

Shrnu-li předchozí řádky, pak abychom s gravitací nebojovali, ale naopak využili její síly, tak se stačí od země odtlačit, vytáhnout ve směru pohybu (i pouhý stoj je vlastně pohybem vzhůru) a následně se v takto nastaveném tvaru uvolnit, „vrátit“ zemi zpět přebytečné napětí. Tento postup lze praktikovat v každé pozici a při setrvávání v ásaně je potřeba jej neustále bdělou pozorností obnovovat a přidat i vědomí plnosti a rytmu dechu. Opora a záměr jsou základní principy pohybu, kvůli kterým ale toto celé nepíši.

Hypermobilita versus hypomobilita

Když jsem před lety začala navštěvovat lekce a pak i studium „tradiční“ jógy (tehdy se tomu tak říkalo, dnes bych napsala spíš hatha nebo nedynamická nebo nepower), setkávala jsem se neustále s pokyny k provádění cviků bez vynaložení úsilí a k dlouhodobému setrvávání v ásaně v úplném uvolnění, aby k prohloubení pozice došlo působením gravitace. Vše bylo samozřejmě doprovázeno upozorňováním na ahimsu (nenásilí) a nepřekračování vlastních limitů z mého pohledu nefunkční, spíše alibistickou frází: „Jděte jen tam, kam vám tělo dovolí.“ Proč je tato fráze nefunkční? Protože hypermobilního člověka pustí jeho měkká pojivová tkáň bez varovných znamení dál, než by bylo pro jeho pohybový aparát prospěšné, a hypomobilní „tuhoš“ by se bez vědomého zpracovávání tahu, tedy kdyby se nesnažil jít dál, než ho v tu chvíli tělo pustí, nikdy dál zdravě neposunul. (Tedy po několikaminutovém uvolnění by se nejspíš v pozici dál dostal, ale s pravděpodobnými pozdějšími negativními následky, viz dále.) Už tehdy mi tento „vyvěšovací“ způsob vnitřně neseděl, ale proč, to mi došlo, až když jsem začala trochu víc chápat fungování lidského těla v rámci integrální anatomie a díky novým vědeckým objevům o pojivové tkáni a fasciích.

Součet svalových kontrakcí a pojivového „pružení“

Když se i u nás objevil nový typ jógy, který se prezentuje jako doplněk k silovým jógám a vyznačuje se minimálně několikaminutovým (4 a více minut) zcela uvolněným(!) setrváváním v některých běžných jógových pozicích, chápala jsem to jenom jako marketingový tah pojmenovat nově a lákavě něco, co už tady jednou bylo. Tento styl jógy ale navíc zdůrazňuje, že cílí speciálně na fascie, na pojivovou tkáň. Jelikož, jak jsem výše zmínila, to byly právě nové poznatky o fasciích, které mi objasnily, proč je dlouhé zcela uvolněné setrvávání ve většině jógových pozic nevhodné a může být i nebezpečné, nedovedla jsem si zpočátku tento rozpor vysvětlit. Z části mi jej objasnilo zjištění, že dotyčný styl jógy byl „vymyšlen“ o několik let dříve, než se objevily do té doby neznámé poznatky o fasciích. Vycházel tak z předpokladu, že svalová tkáň je elastická a pojivová je plastická. Podle nových zjištění je ale právě elasticita, pružnost, vlastně téměř „pružinovost“, důležitou vlastností pojivové tkáně. Umožňuje jí akumulovat a následně uvolňovat energii. Pohyb je tak tvořen součtem svalových kontrakcí a pojivového „pružení“. Díky této vlastnosti pojivové tkáně můžeme gravitační sílu využít natolik, že si můžeme poskočit a na malou chvíli ji tak překonat.

3D síť

Pro zjednodušení si představte pojivovou tkáň (svalové povázky, šlachy, vazy, kloubní pouzdra apod.) jako gumu nebo pružinu různé síly a tuhosti. Tam, kde je v těle potřeba umožnit větší pohyb, je tenčí a pružnější; tam, kde je nutné udržet větší stabilitu, je tlustší a pevnější, ale všude je pružná a schopná se časem (v řádu měsíců) měnit podle držení a potřeb těla. Jaké pohyby této pojivové 3D síti svědčí a podporují její pružnost? Ty, které mají určitý rytmus a rychlost, jako skoky, švihy, kývání, pérování, vlnění, kroužení apod. Dále různorodý, proměnlivý, nezátěžový, „hravý“, flow pohyb a mentální představa lehkosti a radosti. Pro inspiraci je dobré se podívat na pohyb malých dětí.

Dalo by se sice říci, že při pohybu se svaly soustředí více na kontrakci, kdežto fascie na protažení, ale protažení je v tomto smyslu nutnochápat spíš jako „rozprostření se do prostoru“, ne jako natažení nějaké izolované části těla nebo pasivní „vyvěšení“. Optimální protažení těla do prostoru lze vytvořit pouze tehdy, je-li pohyb z vnitřku navenek veden jasným záměrem, je-li tělo uvolněné a cíleně aktivní zároveň (jak to lze vidět např. na mistrech taiči, ale i špičkových sportovcích).

Co se stane, když se v nějaké pozici (vyjma vysloveně relaxačních, viz výše) zcela uvolníme a necháme „působit gravitaci“? Jak bylo výše řečeno, jsou v těle pevnější a pružnější oblasti. Když spojíme za sebou dva kousky gumy, pevnější a pružnější, chytneme je na obou koncích a natáhneme, zjistíme, že se prodloužil pouze pružnější kousek a tužší téměř vůbec. Něco podobného se děje v tělesné pozici, která nemá jasnou vnitřní aktivitu (oporu a směřování), např. ve zcela uvolněné paščimóttanásaně (předklonu v sedě s nataženýma nohama). Začnou se natahovat slabší a pružnější části a ty tužší ne. Nedojde navíc k dostatečné svalové stabilizaci páteře, kterou zabezpečují hluboké posturální svaly, a váha trupu tak visí převážně na vazivových strukturách. Při pravidelném praktikování tímto způsobem může po čase dojít na pojivové tkáni k patologickým změnám. Vazivo se na některých místech „vytahá“ a páteřní obratle tak přijdou o důležitou ochranu nebo se naopak bude tělo snažit přetěžovaná místa ochránit tak, že v nich pojivovou tkáň posílí. Vytahané vazivo nezabrání při náhlé zátěži vytlačení a poškozenímeziobratlové ploténky a zahuštěné a ztluštěné pojivo omezuje pohyb, utlačuje nervy a způsobuje bolest. To samé se může dít nejen na páteři, ale i u všech ostatních kloubů.

Funkční strečink

Sám hlavní propagátor nových objevů o pojivové tkáni Dr. Robert Schleip z univerzity v Ulmu vyzdvihuje tzv. funkční strečink. Tedy takové protahování, které obsahuje vždy přiměřenou aktivitu i uvolnění a zapojuje celé lo. A přesně tak by vlastně měla vypadat ásana. I když některá vyžaduje větší svalovou aktivitu než jiná, přesto by každá měla být „spojením protikladů“ – aktivity a uvolnění. I v těch nejsilovějších ásanách je potřeba hledat uvolnění a v uvolňujících pozicích přiměřenou aktivitu. Jen tak docílíme optimálního rozprostření sil, jen tak udržíme v těle dlouhodobě rovnováhu. Jít „zlatou střední cestou“ neznamená střídavě vyrovnávat jeden extrém opačným! R. Schleip sice mluví ve svých přednáškách i o zcela uvolněném dlouhotrvajícím (5 minut a více) protažení, které nazývá „melting stretch“. To může mít léčebné protizánětlivé účinky, ale výsledky výzkumů hovoří o tom, že se to děje pouze při 3–5% (!) prodloužení. Tedy při velice malém, jemném protažení, čemuž ani zdaleka neodpovídají běžné jógové pozice.

Abych nebyla špatně pochopena, zdůrazňuji, že rizikovým je míněno pouze dlouhotrvající zcela pasivní uvolnění. Chvilkové uvolnění v řádu několika dechů v jakékoliv pozici je něco jiného. Takový způsob může sloužit k důkladnějšímu uvolnění konkrétní tělesné části a k uvědomování si rozdílů mezi aktivitou a pasivitou.

O celé této problematice by se dalo napsat mnohem více. Je obsáhlá, protože v sobě zahrnuje nově objevené vlastnosti tělesné struktury, poznatky vývojové kineziologie a vlastně i psychologii a schémata lidského skupinového chování. Pro mě je opět důkazem toho, jak často dnes v záplavěinformací a v honbě za hmotnými i duševními zisky zapomínáme na zdravý rozum.

*Tvar objektu je utvářen uzavřenou sítí tahu (tenze, napětí) a tlaku. U lidského těla je to pružně napjatá svalopojivová síť obalující pevné kosterní prvky.

 

Objednat předplatné