Jak už jsem se zmínila výše, dech je základem života. Pojďme se na chvilku zamyslet nad tím, jak takové základní věci obvykle vypadají, ať už se jedná o kámen, krok, myšlenku, melodii…  Všechny základní prvky jsou jednoduché a zároveň dokonalé – a rovněž pevně propojené s každou částí celku. Jednoduchost a dokonalost jim umožňují stabilitu, spolehlivost, dlouhodobost i zmíněnou propojenost s celkem.

Základní kámen má jednoduchý tvar, je pevný a stabilní, drží celou stavbu pohromadě.
Základní krok je pilířem každé choreografie a napojují se na něj další prvky, třeba i složité a krásné.
Základní melodie tvoří skladbu či symfonii a i ona může být libovolně rozvíjena. Možná si uvědomujete, jak příjemné pocity zažíváte, když se ke známé základní melodii orchestr v rámci skladby vrátí. 
I základní myšlenka je většinou úžasně jednoduchá, jasná a přímá, nekomplikovaná. Složitější může být to, co ji následně rozvíjí.

A stejné je to s dechem. Proto mě vždy trochu překvapí i zamrzí, když slyším: „Neumím dýchat,“ nebo: „Dýchám špatně.“ Vždyť kdybychom neuměli dýchat, nebo dýchali úplně špatně, tak bychom nežili.

Je skvělé, že se dechu věnuje hodně pozornosti a že nejen jóga, ale i různé rehabilitační či terapeutické metody s ním pracují. Nicméně by mi bylo moc líto, kdyby v lidech vznikal dojem, že základ jejich bytí je cosi nadmíru složitého a tajemného, co oni vlastně pořádně neumí nebo nemají šanci se naučit. To by bylo přece velmi frustrující.

I já vnímám dech jako něco fascinujícího. Dech totiž není jen výměna plynů a distribuce kyslíku do tkání. Dech zasahuje do každého systému v těle a zároveň každý systém našeho těla ovlivňuje to, jak dýcháme. Asi nejsnadněji si to můžeme představit u pohybového aparátu – držení těla, postury. Pokud budeme shrbení a budeme mít zkrácené svaly, nebude pro nás možné se volně nadechnout, bude nás to stát spoustu úsilí a energie, která pak bude chybět jinde, některé části plic zůstanou neprodechnuté, bránice nebude pracovat v plném rozsahu, a pokud přijde například nachlazení, v neprodýchaných částech plic se může usazovat hlen. I samotné omezení rozsahu pohybu bránice, jakožto hlavního dýchacího svalu, má dopad nejen na kvalitu dýchání. Dech totiž pomáhá také mechanicky. Spolu se srdečním tepem jsou dýchací pohyby hnací silou při rozvádění tekutin v těle, podporují peristaltiku, vylučovací systém (ledviny), lymfatický systém a další.

S dechem jsou propojené i všechny oblasti našeho nervového systému – motorická (pohyb – inervace svalů), senzorická (smyslové vnímání včetně doteku) a zejména ta autonomní – mimovolní, automatická (sympatikus, parasympatikus), která je úzce spojená s emocemi. (Zkuste se podívat nahoru, zvednout palec u nohy nebo otočit dlaně vzhůru – nadechli jste se u toho? I to se děje v těle automaticky, na úrovni reflexů. Mozková kůra umí vědomě tento vzorec změnit, nicméně to už vyžaduje naši vědomou kontrolu.)    

Ve stresu dech zrychlujeme, zintenzivňujeme, ale také zapojujeme více pomocných dýchacích svalů a vzrůstá svalové napětí. Při příjemných aktivitách naopak dech zpomalujeme, prodlužujeme, dýcháme klidněji a svalové napětí klesá. Proto opět formou zpětné vazby, vědomou prací s dechem, můžeme pracovat s emocemi a také s napětím a uvolněním. (U dechového cyklu se při nádechu vždy krátce zvýší svalové napětí a s výdechem opět klesá. Proto dlouhý plynulý výdech napomáhá zpomalit tep a zklidnit emoce.)

Opět se nabízí souvislost s pohybovým aparátem – pokud jsou svaly v nadměrném napětí, jsou hůře vyživované a omezují hybnost kloubů, pohyb se stává méně ekonomický a přirozený. To může vést k poruchám pohybového aparátu, poraněním, bolestem. Bolest a negativní emoce s ní přirozeně spojené dále zvyšují napětí, působí stres a mění stereotyp dechu. Pokud chceme z tohoto začarovaného kruhu vystoupit, je práce s dechem neoddělitelnou součástí komplexní terapie. Dovolím si říci, že v některých případech i tou nejzásadnější.

Dýchejme přirozeně
Z předchozího textu vyplývá, že věnovat pozornost dechu je namístě. Jak ale s dechem pracovat jednoduše tak, aby pro nás praxe neznamenala další stres?

Dechových technik je mnoho a mnoho je také přístupů k tomu, jak dýchání „učit“. Nicméně když jsem se blíže zaměřila na téma „výuky dechu“, zjistila jsem, že to, co se na první pohled zdá kontroverzní a problematické, je ve většině případů způsobeno jen „chybami v překladu“ nebo ztrátou informací při jejich předávání od učitelů k žákům. Veškeré metody totiž zákonitě musí mít společný cíl – přirozený, pravidelný, ekonomický a efektivní dech, který nenamáhá a umožňuje všem systémům pracovat tak, jak nejlépe dovedou.

Takový dech se neobejde bez správně fungujícího pohybového aparátu. Ideální je proto aktivita spojující přiměřený strečink (protažení, udržení pružnosti svalů a rozsahu pohybů kloubů) a trénink lehce vytrvalostní a silový. Mírné protažení, svižnější chůze a běžné aktivity mohou být často dostačující.

Jak na to v praxi?
Základem a tím nejpodstatnějším při práci s dechem je pozornost. Soustředění na dech a bytí tady a teď. A také jemnost a přirozenost. Nechme stranou pokročilé dechové techniky a zaměřme se na to základní – a vše výše uvedené zakomponujme jednoduše a přirozeně – na plný jógový dech.

Plný jógový dech je základní dechovou technikou, kterou jóga rozvíjí. A možná spíš než technikou je plný jógový dech cestou k přirozenějšímu, efektivnějšímu a příjemnějšímu způsobu dýchání. Cestou k tomu, abychom využili s lehkostí a přirozeně kapacitu plic, zapojili správně bránici a minimalizovali zapojování pomocných dýchacích svalů. Tím můžeme přirozeně pozitivně ovlivnit veškeré systémy svého těla, které s dechem souvisí.

Cílem plného jógového dechu je využít přirozeně, bez zbytečného úsilí co největší kapacitu plic. A tak plný jógový dech učí postupnému prodýchání břicha, hrudníku a podklíčků. Není třeba dogmaticky trvat na daném pořadí a není smyslem dýchat do každé části odděleně. Cílem je propojit všechny tři části v jeden přirozený celek.

• autorka: MUDr. Aneta S. Králová
• www.anetakralova.cz
• foto: Shutterstock.com