Jóga není jen cvičení, ale životní styl. I tehdy, pokud nemáme v úmyslu zabývat se jógovou filosofií v celé její rozmanitosti a šíři, její základní principy přirozeně a nenásilně ovlivňují nejen samotné lekce, ale postupně i běžné okamžiky našich životů.

JAMA

AHIMSA (neubližování)

Ahimsa znamená jednak žádným způsobem záměrně neohrožovat ostatní, ale také neubližovat sobě samým. To se samozřejmě týká nejen obligátní bezpečnosti práce. Protože ahimsa zahrnuje nejen činy, ale také slova, nikomu neubližujeme ani tím, že bychom se jakýmkoliv způsobem podíleli třeba na roznášení nepříjemných informací nebo jízlivých poznámek. Navíc se takové chování často obrací proti těm, kteří s ním začali. Neubližujeme však ani sami sobě, třeba tím, že bychom se záměrně ponižovali nebo vědomě zbavovali šancí. A určitě nemusíme nastavovat druhou tvář, pokud nás někdo udeří. Stačí neoplácet stejnou mincí.

ASTÉJA (nekradení)

Astéja nás vede k úctě vůči osobnosti, majetku i myšlenkám jiných. Kromě toho, že se stáváme vnímavější vůči jakýmkoliv formám zcizování, což se týká také třeba autorských práv a nelegálních kopií, obezřetně zacházíme se vším, co nám nepatří. Týká se to také zodpovědného využívání pracovního času a v době sociálních sítí také opatrnějšího sdílení a respektováni zdrojů. Umíme ocenit nápady jiných lidí a v práci je adekvátně podpořit. Jak se říká, přej a bude ti přáno.

SATJA (nelhaní)

Satja nás vede k upřímnosti, vyhýbání se lžím i polopravdám. Proto vědomě neohýbáme ani nepřikrášlujeme realitu, obtížím se stavíme čelem. Neobelháváme ani sebe, nesnažíme se zavírat oči před nepříjemnostmi. Neznamená to však říkat vždy úplně vše bez obalu, poctivost v úmyslech se tu snoubí s citem pro situaci a správné načasování. Ostatně, lež má krátké nohy.

BRAHMAČARJA (nevášnivost)

V době, kdy ze všech stran posloucháme, jak je důležité následovat svou vášeň, nás brahmačarja vrací nohama na zem. Tento princip nezavádí jen sexuální zdrženlivost, jde o všechny požitky a jejich zvládání, umění si něco odepřít a skrze takzvanou odloženou spotřebu do hloubky ocenit, co přijde až po čase a skutečné zásluze. Kromě toho, že se necháváme strhnout závislostmi, a to třeba i na kávě nebo nikotinu, díky brahmačarja nejprve přemýšlíme, a teprve poté jednáme promyšleně. Rozumíme také tomu, že vášeň je pomíjivá, ale životní principy by měly odolat času. Nevzdáváme se tím spontánnosti, jen se učíme dvakrát měřit před tím, než způsobíme šrám.

APARIGRAHA (neulpívání)

Ulpívání patří mezi velké pasti, které nás nutí setrvávat v zažitých představách a stereotypech. Někdy je to lpění na minulosti, jindy obava z toho, co má přijít. Vědomě proto aparigraha pěstujeme v každé chvíli, včetně těch pracovních. Neulpíváme na projevech přízně nadřízených, netrváme na pochvalách nebo odměnách, umíme včas odejít od neúspěšného projektu. Nehromadíme tituly, funkce ani hmotné statky. Rubáš totiž stejně nemá kapsy.

NIJAMA

ŠAUČA (čistota)

Šauča vede k čistotě, jednoduchosti. Nemusí to být vyloženě minimalismus, jako spíše čistota životní cesty, která stojí na dobrých zásadách, zdravých principech a vnitřní integritě. V práci například nevykováváme slepě žádné pokyny, jsme si vědomi, že neseme odpovědnost za všechny své činy, a ty by měly být v souladu s osobními postoji. Očišťujeme se i od negativních emocí, učíme se nezabývat zlobou, pýchou nebo žárlivostí. Pýcha ostatně předchází pád.

SANTÓŠA (spokojenost)

V práci trávíme mnoho hodin denně, otázka spokojenosti je proto rozhodně namístě. Klidná mysl, vnitřní harmonie a naplňování vlastní motivace, ukazují, zda jdeme správným směrem. Ne vždy se musí jednat o vysněnou kariéru, ale rozhodně hledáme v práci spokojenost. Ať už v samotné činnosti, nebo třeba v tom, že díky ní zajistíme rodinu. Santóša nás také učí umět upřednostnit důležité před naléhavým a rozpoznat svou životní vizi, které je práce vždy pouze součástí. Břehy mele obvykle tichá voda, nikoliv ta, která se valí o překot.

TAPAS (sebekázeň)

Ačkoliv tapas může vést až k askezi, zaměřuje se přece jen spíše na určitou disciplínu. V pracovní sféře se hodně zmiňuje sebeřízení. Tedy schopnost jednat samostatně, postupovat rozumně a současně přicházet i s vlastními nápady a iniciativou. Stále se cení staré dobré umění držet slovo, plnit sliby a dostát termínům. Tapas nás navíc vede k dodržování vlastních zásad i tehdy, když se takzvaně nikdo nedívá. I když pod svícnem bývá tma, vlastní svědomí neošálíme.

SVÁDHJÁJA (poznání)

Svádhjája přináší nejen studium, nejrůznější vzdělávací aktivity nebo sebepoznávání. Zrcadlo, díky kterému můžeme hlouběji nahlédnout do vlastní duše, nám nastavují i lidé kolem nás. V práci to platí o to více, že si kolegy na rozdíl od přátel obvykle až tak úplně nemůžeme vybrat. Důležité je proto umět se stále učit. Nejen z okolností a nejen dovednosti, ale také z lekcí, kterých se nám dostává v každodenní rutině. A spolu s tím přichází i zastavení se či zpomalení po každém větším úkolu či projektu, kdy dáváme nově nabytým poznatkům šanci zapadnout do mozaiky ostatních zkušeností. Proto už jsme se také naučili, že jinde tráva nebývá zelenější a i neúspěchy patří k životu.

IŠVARAPRANIDHÁNA (uctívání božství)

Život bez smyslu by prostě neměl smysl, a to ani ten pracovní. Išvarapranidhána jako víra ve vyšší princip, ať už se jedná o některé náboženství, nebo prostě cosi, co nás přesahuje, aniž bychom to uměli nebo museli umět definovat, k člověku patří od nepaměti. Týká se to i práce, která sama o sobě může být důležitým posláním. A i když třeba denně nezachraňujeme lidské životy, je podstatné věřit, že svým malým dílem přispíváme k chodu a řádu věcí. V souladu se všemi předchozími principy, i drobné krůčky jsou součástí většího plánu nebo životní vize. Někdy zřetelně vedou k cíli, někdy jde o slepou uličku. Každým z nich ale píšeme dějovou linku ve velkém příběhu lidství. Může být výrazná a zářivá, nebo nezřetelná a zaměnitelná. To už záleží na každém z nás.

• autor: Michaela Dombrovská
• www.protoze.cz
• foto: Shutterstock.com