Klid, mír a láska, jichž je ve vánočním čase všechno plné, nám odkrývá pohled na nejlepší verzi sebe sama, která se právě o Vánocích nejlépe hledá a nachází, protože je tak zřejmá. Udržme si toho vnitřní rozpoložení i po zbytek roku, přijměme jej za vlastní a nechme jej, ať se stane naší součástí. Respektujme plynutí, které nám život, jejž si často sami činíme zbytečně složitým, nádherně zjednoduší. Základním předpokladem pro navození hluboké vnitřní spokojenosti je laskavá práce se sebou samým a kultivace mysli v duchu jamy a nijamy, které podpoří pozitivní sebe-vědomí a myšlení celkově. Přijmeme-li jamu a nijamu, srovnáme-li se s našimi poklesky i pády, můžeme se uvolnit a oddat se bez starostí věčnému plynutí, které objímá všechny životy.

Člověk se musí prostě a přirozeně oddat tomu, co dělá
Ačkoliv jógu zcela jistě nepraktikoval, místo toho rád plaval, lovil a jezdil na koni, tak zcela jógový přístup k životu měl v tomto směru největší politik 20. století, sir Winston Leonard Spencer Churchill. Jeho život byl vše možné, jen ne jednoduchý. A přesto jím tento neobyčejně inspirativní, laskavý a odvážný muž proplouval obdivuhodně jednoduše. S hrdostí přijal vše, co život přinesl, nikdy se nezdráhal, na rozdíl od mnoha jiných, převzít zodpovědnost za všechny své činy, a jednal tak, jak mu kázalo jeho nejlepší svědomí a vědomí. Tedy – v duchu jamy a nijamy. O tom vypráví jeden příběh, který v jeho obsáhlém životopise vypráví sir Martin Gilbert:

Během první světové války, poté, co byl během neúspěšného tažení na Dardanely a Gallipoli odvolán z Admirality, odjel Churchill do Francie, kde převzal hodnost brigádního generála, aby mohl velet jedné brigádě přímo na frontě. Jednoho dne si s ním chtěl promluvit velitel sboru, a tak pro něho poslal auto. Winston opustil kryt a vydal se na hodinovou cestu přes rozbahněná pole. Mezitím Němci zahájili palbu granáty. Ty zahnaly vůz, který na Churchilla měl na stanoveném místě čekat. Tuto skutečnost mu přijel sdělit štábní důstojník s tím, že se s velitelem vzhledem k nastalým okolnostem sejdou jindy. Churchill se tedy rozladěn bohorovností velitele sboru vrátil zpět. Zde jej ovšem vztek okamžitě přešel. Zjistil totiž, že jen 15 minut poté, co odešel, zasáhl jeden z granátů kryt, kde byl ubytován a dopadl jen pár metrů od místa, kde by jinak seděl. Rozmetal celou stavbu a zabil tři muže, kteří se nacházeli uvnitř. Své ženě Clementine o tom v dopise napsal: „Všechno je to náhoda a naše nepředvídatelné kroky jsou nejlepší, učiníme-li je bez zbytečných kalkulací. Člověk se prostě a přirozeně musí oddat tomu, co dělá, a důvěřovat v boha, což je jinak řečeno totéž.“

Taková životní filosofie se Churchillovi vyplatila. Žil dlouhým a naplněným životem, plným lásky a činorodosti, a zemřel v požehnaném věku nedožitých 92 let.

Nic nikdy nedopadne tak dobře, ale ani ne tak špatně
Život zpravidla není takový, jaký si ho vysníme. Realita bývá odlišná, než bývají naše představy. Záleží ale na tom, co si pod oněmi slovy představíte. Winston Churchill o tom říkal toto: „Je sice pravda, že nic nikdy nedopadne tak dobře, jak očekáváme, ale zároveň věci nikdy nedopadnou tak špatně.“ Churchill věřil ve své jedinečné poslání: totiž, že může pomoci lidem. Velkému množství lidí. Že může zachránit a spasit svět. Což se mu, v roce 1940, kdy se v Británii stal předsedou vlády, vyplnilo. Celý život se nevědomky připravoval na největší roli, kterou pro něj měl život přichystanou. Všechny zkoušky, útrapy, pády jej připravovaly na vrcholnou etapu jeho života, v níž ze sebe dostal to nejlepší, a to nejlepší dokázal probudit i v ostatních. Anthony McCarten, autor knihy Nejtemnější hodina, když srovnával řečnické schopnosti Churchillova největšího protivníka Adolfa Hitlera a samotného Winstona Churchilla, napsal, že Hitler měl schopnost v lidech vzbudit přesvědčení, že všechno dokáže. A Churchill? Ten v lidech dokázal vzbudit přesvědčení, že tím, kdo všechno odkáže, jsou ONI SAMI.

JÁ jsem tím, kdo všechno dokáže
Každý z nás v sobě takového Winstona Churchilla má. Každý má v sobě zdroj vnitřní síly, který je jen náš a který můžeme probudit jen my. Nejprve jej ale musíme objevit. S tím pomáhá jógová praxe. A jejím předpokladem je naslouchat. Naslouchat svému nitru a nebojovat s tím, co z něj přichází. Nebojovat s ním, bojovat za něj. Respektovat sebe sama, důvěřovat si a jednat a mluvit vždy v souladu se svým nejlepším vědomím a svědomím. Jako Winston Churchill. S přijetím jamy a nijamy. Každý jistě cítí, když se v tom či onom „vydává proti sobě“. Stejně tak jistě vnímáme, že některé záležitosti, ačkoliv jsou nám trnem v oku, není v naší moci ovlivnit. Protože jsou tak, jak jsou. Protože celý svět je takový, jaký je. Nemůžeme jej změnit. Můžeme změnit pouze sami sebe, své postoje a své náhledy. Uvědoměním si toho a přijetím toho vzdáváme hold a respekt neměnnému plynutí, s čímž přichází ohromná volnost, svoboda a pocit skutečného štěstí. Věřit, přijímat a respektovat. To je to nejlepší, co můžeme udělat nejen pro sebe, ale i pro ostatní. Pro celý svět.

• autorka: Kateřina Hájková
• foto: Shutterstock.com