Samozřejmě, že všechno nelze ovlivnit silou mysli. Lze jí ale ovlivnit mnohé. Třeba naši toleranci na teplo a chlad. Nejprve to vezmu z opačného konce. V létě jsem se s manželem chystala na olympijský běh – 5 km jako okružní trasa naším městem. Na ten den připadlo ohromné horko. Přes třicet stupňů. Asfalt byl rozpálený. Bylo dusno. Špatně se dýchalo. Rozhodla jsem se ale, že jsem zapsaná, takže to zvládnu. A že teplo je lepší, než kdyby pršelo. Nebo foukal silný vítr. Takže jsem do toho šla, ne po hlavě, ale šla. Opatrně – v souladu se sebou, se svým dechem, u něhož jsem se celou dobu snažila držet pozornost. Běžela jsem tak, aby mi bylo dobře. A ono mi kupodivu dobře bylo! Asi měsíc nato jsme se sestrou a maminkou jely na dovolenou na parný turecký Kypr. Chodila jsem běhat v podvečer, kdy ještě bylo poměrně horko. Holky se divily, jak to mohu zvládnout. „Nějak jsem si na to zvykla,“ odpovídala jsem. A bylo to tak. Zjistila jsem, že zvládneme, cokoliv chceme, když to činíme v souladu se sebou.

Silou mysli lze ovlivnit mnohé

Podobné je to se zimou. Také to někdy máte tak, že vám drkotají zuby, přitom ostatní v místnosti sedí v triku a diví se, že je vám zima? Já často. Dnes už ale vím, že to mnohdy bývá mým vnitřním rozpoložením. Jsem unavená, nevyspalá, nervózní, stažená, cokoliv jiného. Některé vnitřní stavy u mě zkrátka vyvolávají zimu, ačkoliv třeba jinak zima tak není. Další věcí je zřejmě moje snížená tolerance na chlad jako takový a také fakt, že jsem poměrně malá a hubená čili mi zkrátka bývá zima. Naučila jsem se ale, jak se zahřát i bez kamínek, topení a oblečení. Pomohla mi k tomu jógová praxe. Protože, jak jsem řekla na začátku, silou mysli lze ovlivnit mnohé. Dokonce se s její pomocí můžeme i zahřát. Budete k tomu potřebovat čas, klid a vůli. Tedy vše, co si můžete darovat jedině sami. Udělat si vědomě čas pro sebe a na sebe. Nedávno jsem dostala na Viberu zprávu od sestry. Udělala si na sebe čas a ten věnovala józe. „Necvičila jsem pro výkon, jen pár ásan, kde jsem se soustředila na dech. Cítím se opravdu dobře a mám z toho dobrý pocit v těle a radost v duši.“ Moc mě to potěšilo, měla jsem radost s ní a za ni. Její zpráva mě zahřála. A právě o tom mluvím. Takováto praxe zahřeje. Jinak než topení. O to právě jde.

Udělejte si to hezké

Vytvořte si v místnosti, kde budete praktikovat, příjemnou atmosféru, která vás zahřeje na pohled i v srdci. Ať už to bude vonná svíčka, vytažené žaluzie (abyste viděli z okna tu bílou nádheru, která pokrývá přilehlé kopce), rozsvícený stromeček, který jste po Vánocích ještě neuklidili, na omak příjemná podložka, nebo měkká deka, kterou podložíte hýždě, aby se vám pohodlně sedělo v sedu se založenýma nohama. Ať už je to cokoliv, udělejte to. Udělejte si to hezké.

Praxe na zahřátí

Potom se pohodlně usaďte, zavřete oči a oddechněte si. Vše je za vámi a nyní máte čas pouze sami na sebe a pro sebe. Vnímejte proud dechu dovnitř a ven, nahoru a dolů, rozpínavý a smršťující se a všechny najednou a dohromady. Kopírujte myslí dráhu, kterou dech v těle vykonává. Vnímejte jeho teplotu, když do těla přichází, a jeho teplotu, když z těla odchází. Nechte dech volně plynout, nevkládejte sem sílu. Zapomeňte na ni stejně jako na cokoliv dalšího, co nesouvisí s vaším dechem. Je-li vám poloha, kterou zaujímáte, nepohodlná, vyměňte ji. Netrapte se. Nenuťte se do pozic, buďte v polohách. A pořád pozorujte dech. Sledujte, jak se děje. Dívejte se na přirozené plynutí a prociťte, že jste toho všeho součástí a že to všechno je zároveň součástí vás. Nezabývejte se časem. Praktikujte, dokud se vám neudělá teplo. U mě to bývá poměrně brzy. A někdy ne. Takže praktikuji dál. A potom můžete zařadit pět kol pozdravu slunci. Praxi zakončete v šavásaně. Přikryjte se dekou a pozorností zůstávejte u dechu. Odpočívejte.

• autor: Kateřina Hájková
• foto: Shutterstock.com