V rozhovoru pro News18.com sleduje Christopher Chapple, Doši profesor indické a srovnávací teologie a zakládající ředitel magisterského studia jógy na Loyola Marymount University v Los Angeles, trajektorii popularizace jógy na Západě.

Profesor, který je odborníkem na indická náboženství a vydal více než dvacet knih, jako například Živé krajiny: Meditace o prvcích v hinduistické, buddhistické a džinistické józe (SUNY Press), vysvětluje, jak bylo semínko jógy zaseto během transcendentálního hnutí, kdy byli spisovatelé jako Thoreau přilákáni k józe, hinduismu a „meditativnímu životu“, který vnímali jako alternativu k tehdejšímu progresivnímu kapitalismu.

Jóga má v Americe dlouhou historii, počínaje transcendentalismem Emersona a Thoreaua v polovině osmnáctého století, následovanou popularitou Svámího Vivékánandy, který vystoupil v parlamentu Světových náboženství v Chicagu v roce 1893 a sepsal významný jógový text, Radža jóga.

Paramahamsa Jógananda, autor Autobiografie jogína, žil a učil v Kalifornii více než 30 let a budoval kulturu porozumění a přijímání jógových tradic a postupů. Navzdory imigračnímu zákonu platnému v letech 1924–1965 zájem o jógu přetrvával.

Po zrušení imigračních omezení začali učitelé jógy z Indie přicházet zpět v 60. letech, včetně Svámího Rámy, Svámího Satchidanandy, Amrita Desaiho a Gurani Anjali Intiho. V 90. letech došlo k dalšímu posunu – Američané začali v Indii absolvovat pobytové jógové výcviky s žáky Krišnamačarji, včetně Pattabhi Joise, B. K. S. Iyengara a Desikachara. Když se vrátili do USA, implementovali své znalosti do „nového“ modelu, který však byl založený na již existujícím „průmyslu“ fitness a tělocvičen, jenž si získal popularitu v 70. letech. Byla také založena Yoga Alliance a Mezinárodní asociace jógové terapie.

• zpracovala: Valentina Lebová
• foto: Shutterstock.com