Dlouhé letní dny, kdy slunce brzy vychází a pozdě zapadá, vybízejí k aktivitě – cítíme se nabití sluneční energií, míváme pocit, že stihneme všechno, co si zamaneme, plní nás euforie a radost z čerstvého vzduchu a intenzivního denního světla. S podzimem začíná příroda zpomalovat, dny se zkracují, rána i večery se stávají chladnějšími, přichází s nimi mlha, která vybízí k zachumlání se, usebrání, stažení se dovnitř (domů i do sebe sama).

S měnící se přírodní energií se přirozeně mění i naše energie, ladíme se na přicházející zimu, toužíme trávit více času v teple a pohodlí domova, přestáváme toužit trávit celé dny venku, vrací se chuť posedět, poležet, studovat, nabrat síly a připravit se na zimu, při čekání na jaro a léto, na světlejší polovinu roku.

Jak se toto rozpoložení může projevit v naší jógové praxi?

Zatímco v létě si rádi přivstaneme, abychom pozdravili slunce, nebo nám nevadí jít večer spát o něco později, abychom jemnou sekvencí pozdravili také měsíc, na podzim se situace může změnit, což v nás může vyvolat rozčarování. Zvykli jsme si na jógový rituál, jenže najednou cítíme, že pro nás není tolik příjemné ukrajovat si z času ráno nebo večer, který můžeme trávit zachumlaní v teplých peřinách. Možná, že si něco takového vyčítáme, možná, že se snažíme sami sebe přemlouvat v domnění, že pěstujeme tapas, možná, že se na jógu přestáváme těšit a začínáme ji vnímat jako povinnost, která nás spíše tíží než povznáší.

Jóga je svobodná

Pokud jsme se dostali do takové situace, je důležité si připomenout, že jóga je svobodná – nikoho k ničemu nenutí, pouze učí, navádí, ukazuje, nastavuje zrcadlo. Učí nás vnímavosti vůči nám samým, učí nás rozpoznávat jemné nuance dlící uvnitř nás a ladit se na sebe sama tak, abychom byli schopni objevit světlo, hlubokou vnitřní spokojenost, klid, a ty posléze vyzařovat, šířit, inspirovat.

Příroda zpomaluje, naše těla vyžadují totéž

Nebojme se zaposlouchat do tichého hlásku vlastního nitra, řídit se tím, co nám radí tak, abychom žili v souladu se sebou. Nebojujme, ale naslouchejme, respektujme, přijímejme, plyňme. Cítíme-li, že nám nastavená praxe nyní přestává vyhovovat, změňme ji tak, aby nám zase dávala, a ne brala. Inspirujme se podzimem a přijměme pocity, které jeho nástup přináší. Podzim je obdobím pro sbírání a upevňování energie, příroda zpomaluje a připravuje se na zimní spánek, naše těla mají tendenci dělat totéž.

Jak si naslouchat a praxi uzpůsobit

Příroda na podzim energií šetří, aby jí vystačila na dlouhou zimu. Stejné tendence mívají naše těla. Podvolme se tomuto principu, vnesme jej do praxe a sledujme, jak na nás bude působit. Zpomalme, abychom mohli šetřit dechem – sledujme jej, pozorujme, věnujme se dechovým cvičením. Dech umí krásně zahřát, což se hodí zejména po ránu, kdy se nám nechce z vyhřátého pelechu (jako zvířectvu venku).

Zahájit praxi můžeme vleže, pod dekou, s rukama na břiše, hrudníku, sledováním dechu a dráhy, kterou v těle vykonává. Jakmile pocítíme, jak naším tělem proudí životadárná energie, jež nás zahřívá, možná sami pocítíme nutkání přesunout se na podložku a pozdravit slunce. A pokud ne, pokračujme v jemné restorativní praxi pod dekou. Večer zase můžeme zahájit praxi na podložce, v pohodlné sedové poloze vhodné k meditaci, a užít si čas, který po dlouhém dni můžeme prožít jen sami se sebou a se svým dechem.

Nechme promluvit vlastní nitro a nastavme praxi podle toho, co z něj během úvodního zastavení se vyplyne. Pro uzemnění a relaxaci jsou vhodné polohy jako je hora (tadásana), dítě (balásana), diamantový spánek (supta vadžra ásana), blaženost (supta baddhakonásana), věnec (malásana).

• autorka: Kateřina Hájková
• foto: Shutterstock.com