Nákupy šetrnější k přírodě mě baví už několik let, zato v rodičovství jsem úplný nováček. Cítím zvědavost, kam mě nová role posune a také jak se změní naše domácnost, co se týká ekologie… a nějak cítím, že tento článek píšu trochu i pro sebe. Protože nadhled (a odpolední spánek) je vždycky potřeba. 

Narodila se ekomáma
Rodičovství v nás nastartuje velký zájem o to, co jíme, co kupujeme, jak žijeme a chceme žít. Existuje mnoho příležitostí a způsobů, jak se trochu vrátit ke kořenům a přírodu „huntovat“ co nejméně – ať je to používání odbouratelné drogerie, nakupování bez jednorázového plastu nebo pěstování vlastní zeleniny. Někdo to vezme úplně z gruntu a pohodlí města vymění za venkov, přestěhuje se z bytu do vlastního domu se zahradou.

Kde se ale v lidech, kteří zakládají novou rodinu, bere touha žít v souladu s životním prostředím víc než kdy předtím?

Právě zrození nového života nás vede k silnějšímu uvědomění, že jsme nedílnou součástí přírody. A třeba tak chceme vzít životní restart od podlahy, žít bez náhražek a vytvořit lepší svět pro svého potomka. 

Jako pop-metalová kapela
Každý z nás má „laťku ekologie“ jinak vysoko. Možná proto si v novopečeném mateřství připadám jako pop-metalová kapela: ať přijdu kamkoliv, vlastně nikam nezapadám. Pro někoho jsem příliš alternativní („Ty fakt chodíš do bezobalového obchodu?“), pro jiné jsem za měkkýše („Objednat si jídlo domů teda není moc eko...“).

Jako každý rodič dostávám spoustu rad – a jak si asi umíte představit, vzájemné obohacování neprobíhá vždycky mírumilovným rozhovorem. Často ani nejde o diskuzi, jen se obě strany snaží předložit svůj názor jako správný. Moje momentálně dost zvýšená citlivost dává veškeré empatii a trpělivosti na frak. Zkrátka plnohodnotné lekce jógy. Zdarma.

Proběhlá karanténní opatření mi proto (paradoxně) přišla trochu vhod. Omezila totiž vnější vlivy, které mi leckdy dokážou zamotat hlavu, a tím i snahu někam patřit. Po telefonech se najednou neřeší rozdíly, ale radost, podpora a soudržnost. Hodnoty, které bychom si mohli udržet všichni nadále – protože šetrnější přístup k prostředí se netýká jen vody a stromů.

Pleny, nebo život?
Dlouho jsem byla skeptická k tomu, že bych někdy používala látkové plenky, pomyslný symbol ekorodičovství. Moje dosavadní pokusy o ekodomácnost mě ale nakonec dovedly k přesvědčení, že to odpovídá našim hodnotám.

„No a jak to zvládáte?“ ptají se mě mnozí s představou, že celé dny stojím u žehlicího prkna (a vzápětí se zděsí při zjištění, že nežehlím). Většinou se nejvíc ošívají ti, kdo si pamatují dřinu nad věčným vyvařováním. Jenže s pračkou a sušičkou je o starost méně. Plenky fungují prakticky úplně stejně jako ty jednorázové. Jen nechodíme tak často s košem.

Ekologicky uvědomělý čtenář možná namítne, že praní se spotřebuje spousty vody a používání sušičky rapidně zvedají spotřebu energie. A má pravdu. Jen moje svědomí zatím vyhodnotilo, že „látkováním“ zabráníme vzniku jedné tuny nerozložitelných plenek (na jejichž výrobu se také spotřebuje spousta vody), a navíc pleny látkové poslouží ještě dalším potomkům.

Nemusí to však být pro každého. Kamarádka se mi styděla přiznat, že používá plínky jednorázové – přitom v řadě věcí je mnohem víc „eko“. Teď a tady děláme to nejlepší, co s námi souzní. A co funguje teď, nemusí fungovat navždy.

Učím se nelpět na svých přáních a představách a žít v pravdě sama se sebou, i když to bude trochu jinak, než jak žijí ostatní. Snažím se neztrácet čas dlouhým vyhledáváním informací a čtením, když je lepší vrhnout se rovnou do praxe a učit se z vlastních chyb.

Signály, že je čas dát (eko)padla
Nadšení do ekologického života může obohatit rodičovskou dovolenou i dobu poté… a nebo taky všechno úplně zhatit. Jak tedy člověk pozná, že je na čase vrátit se z ekoobláčku zpátky na zem? 

• Nestíháme nic jiného

Pokud podřizujeme svůj celý život jedné misi, musíme vzít v potaz i věci, o které tím přicházíme. Třeba spánek, čas na sebe, čas na partnera... Obíhání farmářských trhů rozhodně nestojí za vystresovanou mámu. Najděme raději dobré řešení pro danou chvíli, spíš než ekologické hledejme udržitelné. A když docházejí síly, nebojme se na čas polevit.

• Kazí se nám vztahy

Jsme naštvaní na kamarádku, která odmítá látkové pleny, a s partnerem se pohádáme ohledně netříděného plastu… to vše nám dává hodnotnou lekci. Když nadšení do ekologie sklouzne do militantnosti, sotva svému prostředí pomůžete. A kdykoli mě napadá, že něco dělám ekologičtěji (tedy lépe) než jiní, zvedám sama nad sebou výhrůžný prst.

• Propadáme environmentálnímu žalu

Svým počínáním inspirujeme své okolí a hlavně další generaci. Možná si občas připadáme jako kapka v moři, jenže právě kapkou vše začíná. Někdy pomůže přestat číst zprávy a zkrátka dělat to nejlepší, co v danou chvíli dovedeme. Jak moudře říká můj známý: „Může to dopadnout zle, ale chci být aspoň na té straně, která se snažila.“

• autorka: Monika Barešová
• www.holkanatext.cz
• fotografie: Shutterstock.com