Každý je jiný, jedinečný, specifický a svobodný. Jóga je svobodná a otevřená, představuje zlatou střední cestu bez extrémních vychýlení tím či oním směrem. Jóga dává každému to, co potřebuje, ukazuje každému, jak se sebou komunikovat a jednat, jak komunikovat a jednat se světem a okolím tak, aby byl šťastný, spokojený a aby štěstí a spokojenost dál mohl předávat. V sychravém a temném podzimu, kdy nám schází teplo a světlo, můžeme někdy upadat na mysli a na to dobré zapomínat. Jak nastavit praxi, aby nám to setrvale připomínala?

1. Zařaďte záklony

Záklony otevírají hrudník, ramena i srdce. Budují vnitřní odvahu, sílu, neohroženost. Pomáhají nastavit model chování v nezvyklých situacích a získat bod opory uvnitř sebe i tehdy, kdy se nám zdá, že tápeme. Otevírají to, co se hromadí v oblasti hrudníku, všemožné obavy, stresy a strachy, a těm umožňují společně s dechem odejít pryč, rozpustit se a už nás nesvírat. Pomáhají s dobrým a rovným držením těla, s postojem, který vypovídá o správném sebevědomí. Probouzí v nás odvahu, otevřenost a také přirozenou kreativitu, tvořivost a chuť pustit ven na světlo nejen to, co nás tíží, ale také to, co můžeme ukázat, v čem se můžeme realizovat, co nás naplňuje a těší.

2. Odpočívejte v předklonech

Společně se záklony se vydáváme za vlastní komfortní zónu, překračujeme strach a očekávání, překračujeme sami sebe: židovský neurolog Viktor Emanuel (někde Emil) Frankl se věnoval horolezectví a říkal, že horolezec nepřekonává horu, ale sám sebe. Záklony jsou takovou horou, a když na ni chceme vylézt, musíme se otevřít možnosti, že to zvládneme, musíme si věřit, že to dokážeme, a potom si dovolit mít z toho radost. Jakkoliv je to uvolňující, je to zároveň náročné – fyzicky i psychicky. Dopřejme si proto po záklonových polohách polohy předklonové, kde se budeme moci stáhnout do sebe, uvolnit se, odpočinout si a sledovat, jak se cítíme, jak se máme, co potřebujeme. Ideální je poloha kleští nebo dítěte, které evokují pocit bezpečí a sounáležitosti. A s tím, co v těchto polohách zaznamenáme, potom dále pracujme a rozvíjejme to, co cítíme, že má být rozvíjeno.

3. Pozornost věnujte tomu, co chcete rozvíjet

Jógová praxe dává prostor k objevování sebe sama a poznávání toho, co nám umožňuje volně a svobodně plynout životem a existencí. Viktor Frankl, zakladatel logoterapie, léčil pacienty tím, že jim pomáhal odhalit jejich smysl života – právě proto se logoterapii jinak říká také „léčení smyslem“. Smysl života je podle Frankla pro každého jiný, jedinečný a specifický a nemusíme ho hledat, protože ho už v sobě máme. Co ale musíme, je odhalovat jej: a s tím pomáhá i jógová praxe. Praktikujme záklony a otevírejme se světu a možnostem, přistupujme k tomu, co přichází, otevřeně. Odpočívejme v předklonech a pozorujme, sledujme, jak se cítíme, co se v nás odehrává. Rozvíjejme to, co nás naplňuje: dávejme pozornost tomu, co chceme rozvíjet, a věřme, že to dokážeme. To, čemu věnujeme pozornost a péči, zahrnujeme láskou a ono to díky ní roste a rozvíjí se.

4. Všímejte si dechu: kdykoliv a kdekoliv

Jóga pomáhá uvědomovat si přítomnost a účastnit se jí v každém okamžiku. Ačkoliv to může znít banálně, něco takového rozhodně samozřejmé není. Až příliš často setrváváme myšlenkami v minulosti nebo budoucnosti a nevěnujeme se tomu, co je tady a teď. Jóga přivádí naši pozornost k dechu a dráze, kterou v těle vykonává, umožňuje nám uvědomit si kontakt chodidel se zemí a naši příslušnost k Zemi, přírodě, dalším lidem, celému světu. Vědomí této skutečnosti a umění setrvávat v přítomném okamžiku můžeme v sobě upevňovat a ukotvovat právě skrze dech: všímejme si jej v každém okamžiku, při všem, co děláme, a včleňme tak jógovou praxi do každodenního života, nevěnujme se jí jen na lekci nebo doma na podložce. Všímejme si dechu při ranní cestě do práce, za pracovním stolem, na schůzce s klientem, při odpoledním běhu nebo v posteli před usnutím.

• autorka: Kateřina Hájková
• fotografie: Shutterstock.com