Každý má o sobě nějaké mínění. To více či méně ovlivňuje, co si o nás myslí ostatní. Jak na nás reagují. Také se vám stává, že jste sami se sebou spokojení, ale stačí jeden negativní impuls zvenčí a sebejistota je ta tam? Takové stavy často doprovází úzkost, beznaděj a strach z prohry. Necháváme své pocity vně sebe sama, protože závisí na tom, co řekne a co si bude myslet okolí. Dnešní virtuální doba poskytuje dostatek anonymity, která snímá odpovědnost z těch, již se na síti chovají tak, jak by si v reálném životě nikdy nedovolili. A nás to trápí.

Začněme u sebe

Pokud se v popisu poznáváte, je třeba si uvědomit, že abychom koloběh zklamání a proher zvrátili, je třeba začít u sebe. Nepřemýšlet nad tím, proč se k nám někdo tak chová, proč nás nedokáže ocenit, proč si z nás dělá legraci. Ale zeptat se sám sebe, proč se mne mínění druhých dotýká a proč mne nenechává klidným. Nalézt odvahu říci si, že k vlastnímu sebe-uznání přeci nepotřebuji souhlas nikoho jiného než sebe sama. Nejistota plynoucí z názorů a postojů ostatních ohledně vlastní osoby jen odráží nejistotu, která panuje v našem nitru.

Nejistota pramení z našeho nitra

Proveďme jednoduchou zklidňující praxi, která poskytne prostor pro hledání, a potom i potvrzení vnitřní autonomie, nezávislé na vnějších okolnostech. Ano, posilujme střed těla, svalstvo, ale nezapomínejme ani na něco mnohem jemnějšího a zranitelnějšího – na vlastní já. Starejme se o vnitřní příbytek a pečujme o něj stejně poctivě jako o fyzické tělo. Tomu mnohdy věnujeme zbytečně moc péče a pozornosti právě na úkor vnitřní harmonie, klidu a stability. Věnujme stejnou pozornost i jí (vnitřní harmonii), méně se ztotožňujme s fyzickým tělem a budeme klidnější a spokojenější. To nejdůležitější je totiž očím neviditelné. Je však možno to spatřit vnitřním zrakem.

Ukotvení stability

Sled následujících poloh pomáhá ukotvit vnitřní stabilitu a vnímání sebe sama nezávisle na vnějším světě. Předklonové polohy dávají pocit bezpečí, který jsme zažili u matky v břiše. Umožňují oprostit se od vnějších impulsů a zaměřit pozornost na dech, který vede do hlubin sebe sama. A pamatujte si, že kde je vůle a odhodlání, tam je i výsledek. Jen ona činnost nesmí být prováděna pouze pro výsledek samotný. Ale již pro cestu jako takovou. Protože v konečném důsledku je oním výsledkem právě ta cesta, na níž se učíme jednat sami se sebou a s ostatními tak, abychom naplnili svou představu o nejlepší verzi sebe sama.

1. Praxi zahajte v poloze šavásany. Jen ležte a dýchejte.
2. Přesuňte se do sedu se založenýma nohama. Vnímejte dech a jeho dráhu. Seďte rovně, pohodlně. Hledejte v sobě energii, která vám dodá jistotu. Všímejte si, jak se cítíte. Obratel po obratli začněte spouštět tělo do předklonu a ručkujte po podložce tam, kam vás tělo pustí. Tam zastavte a uvolněte. Sedací kosti zůstávají na zemi. Dýchejte volně. Po chvíli vyměňte nohy a založte na druhou stranu.
3. Rozpleťte nohy, natáhněte je a přesuňte se do polohy lehu na zádech. Zvedněte s výdechem nohy a přejděte do polohy pluhu. Po chvíli spusťte kolena k uším. Po návratu kompenzujte v poloze rybky.
4. Zaujměte polohu kleští. Uvolněte se a dýchejte volně.
5. Přesuňte se do polohy předklonu, kde zahákněte ukazováky o palce.
6. Následuje poloha dítěte. Poté vykonejte polohu kapalásany a přejděte do polohy zajíce.
7. Praxi zakončete opět v poloze šavásany.

• autor: Kateřina Lukášová
• www.cestoujogy.cz
• foto: Shutterstock.com