Goa – Indie pro začátečníky

23. 02. 2018


Když jsem před třemi lety poprvé potkala svojí nynější učitelku Kino MacGregor, věděla jsem, že to rozhodně není naposledy, co se nechávám inspirovat touhle energickou aštangínkou. Ani ne rok po našem prvním setkání jsem našla další příležitost se od ní učit – další destinace, ve které byla šance s ní strávit pár týdnu, byla Indie...

V prvním momentě mě to téměř zarazilo. Indie měla v mých očích nádech místa magického, ale také téměř děsivého. Jako mnoho z nás jsem viděla film „Milionář z chatrče“ a představovala si divokou zemi plnou troubících aut, slumů, žebrajících dětí a chorob, co vás přikovají na několik dní k toaletě. Touha učit se však byla silnější, a tak jsem koupila letenku přes Mumbai do Goa a vyrazila.

Něco málo jsem si o téhle části Indie přečetla dopředu, ale stejně mě tohle místo příjemně překvapilo. Goa je bývalá portugalská kolonie, a tak má hodně evropský ráz. Sice tu každé auto téměř nepřetržitě troubí, ale nejezdí jich tu nijak mnoho a kolony a tlačenice se tvoří jen v pátek večer, když se chystají noční trhy. Retreatové centrum, do kterého jsem se vydala, je jen 20 minut jízdy autem od pláže a má nasmlouvané vlastní taxikáře, takže kdykoliv máte chuť strávit chvilku (nebo i celý den) u oceánu, tak to není žádný problém.

Purple Valley je zaměřené na aštanga jógu a jezdí sem ti nejznámější učitelé z celého světa. Takže člověk nasává atmosféru Indie a učitele má třeba z Austrálie nebo z Kanady. Tohle místo jsem si hned zamilovala. Velká jógová šala pojme i 70 lidí (a taky nás tu tolik při mé první návštěvě bylo), každé ráno je osvícená svíčkami a dojdete k ní přes velkou zahradu. Pro intenzivnější jógový prožitek se tu dodržují pravidla, jako třeba přicházet v „noblesním tichu“ a vždy chodit včas. Každé ráno – někdy od 6, jindy třeba až od 7:30, záleží na učitelích a jejich rytmu, se tu všichni sejdou, tiše se posadí na položku, meditují nebo se protahují a pak společně odříkají úvodní mantru.

Malé rituály pro každého

Každý účastník si tady vytváří malé rituály, které mu pomáhají dostávat se hlouběji do praxe, a to nejen ve fyzické, ale především v mentální rovině. Mně například nanejvýš vyhovovalo vstát kolem páté hodiny, kdy ještě téměř všichni spali, dát si kávu, která je tu 24 hodin denně k dispozici, napsat si pár slov s přítelem, který díky časovému posunu chodil v tuhle dobu v Evropě spát, pak projít tichou zahradou k šale a tam si dát před praxí krátkou meditační chvilku. Kromě ranních praxí byly ještě čtyři dny v týdnu workshopy na různá témata. Učitel od učitele se lišila, ale vždycky si každý mohl odnést něco pro svou praxi. Někdy jsme řešili fyzické postavení těla a jindy rozebírali filosofii, takže zabrat dostalo jak tělo, tak mysl.

Úroveň praktikantů a intenzita jejich jógové praxe je tu vždy různá. Často jezdí lidé, kteří se rozhodnou s aštangou začít, a pak i jiní, kteří ji už nějakou dobu učí. Vždycky je ale co se dozvědět, pro všechny úrovně pokročilosti. Koneckonců nedovedu si představit, že někdy budu znát všechny detaily a finesy skryté v pozdravu slunci A.

Videa pro všechny

První rok, když jsem tu byla na celý měsíc, jsme kromě lekcí Kino MacGregor a jejího muže Tima Feldmana měli možnost zajít vždy přes poledne i na workshop Stuarta. Tenhle (jinak ho snad ani nazvat nelze) týpek je známý tím, že v Purple Valley točí rozhovory a nácviková videa se všemi jógovými učiteli, co sem jezdí, a pak je dává ve spolupráci s tímhle retreatovým centrem volně k dispozici na Youtube. Takže i ti, kdo se sem z časových nebo finančních důvodů nemohou dostat, mají šanci se toho spoustu dozvědět, a posunout tak dál svoji praxi. Stuart je současně machr na anatomii a masáže. Takže když cítíte, že nějaká ásana tak úplně nefunguje, pomůže vám trochu „otevřít tělo“, aby to šlo lépe, při té příležitosti dostanete kapičku bolestivou masáž, ale většina praktikantů aštangy s kapkou bolesti nemívá problém, takže si to vlastně docela užijete. A když ne při tom, tak určitě potom – skutečně to totiž skvěle funguje.

Když zrovna není workshop a nechystáte se na masáž, je tu jedna z dalších skvělých věcí, velký bazén. Tady probíhají všechny debaty o tom, kdo odkud přijel, jak dlouho praktikuje, jak se mu v Indii líbí, a hlavně tady vznikají nová přátelství. Všichni jsou totiž na stejné lodi a všichni mají něco, na čem pracují. Tak si tu popovídáte třeba se slečnou z Islandu a za chvíli máte pozvání do země ohně a ledu.

Bolístky Indie

V Goa jsem byla už třikrát, a nikdy se mi nestalo, že bych tu narazila na někoho, s kým by nebylo fajn si popovídat. Snad jen jednou, když jsem měla spolubydlící, která chodila do pokoje o půlnoci a cítila potřebu si umýt a vyfénovat vlasy a pak si zahrát pár fláků na kytaru. Avšak věřím, že i ona byla svým způsobem skvělý člověk. Každý rok, když sem přijedu, je tu něco nového, Například letos jsme měli možnost vyrazit na komentovanou procházku po okolí, při které nám sympatický Ind popisoval, co všechno tu roste, a hlavně jak vyvíjí se svojí organizací snahu, učit místní obyvatele sbírat a neodhazovat odpadky všude po okolí. To je totiž jedna z bolístek Indie.

Lidé by za odvážení odpadů museli platit a nejsou na to zvyklí. Administrativa také necítí potřebu na tuhle činnost uvolňovat prostředky, a tak je to na pár jedincích, aby šířili osvětu. To je ostatně dle mého názoru jedna z věcí, kterou se Východ může naučit od Západu, oni nás mohou naučit být víc v klidu a brát život tak, jak přichází, a my zase je, že když vyhodí plastové lahve do škarpy a odnese je každoroční monzun, tak úplně nezmizí, ale objeví se znova prostřednictvím ryb, které pak jedí. Zpátky ale k retreatu.

Návraty...

Jelikož jste v Indii je tu možnost si za relativně nízkou cenu dopřát ájurvédskou masáž, nechat si diagnostikovat jaký typ dle ájurvédy jste, anebo se naučit vařit to nejlepší curry. Z mého pohledu je Goa výbornou vstupní bránou do Indie. Když se mě někdo na tohle místo ptá, říkám vždycky, že je to taková Indie pro začátečníky. Za ty tři roky a tři návštěvy jsem tu měla mnoho různých zážitků. Od zostřeného vidění po obzvlášť intenzivní praxi přes momenty absolutního klidu po kirtan, kde jsme se od zpívání manter plynule přesunuli ke zpívání nejnovějších hitů.

Vyzkoušela jsem si několik různých učitelů a všichni byli skvělí, a bylo si od nich co vzít, musím říct, že cítím, že tady se moje praxe nejvíce posouvá, a hlavně nejvíc prohlubuje. Je to samozřejmě tím, že člověk nemá nic jiného na práci než se věnovat józe, ale určitě je to i zásluhou místní atmosféry. Indie má svoje kouzlo, a pokud cítíte, že vás to tam táhne, asi to bude z nějakého důvodu. Já se sem rozhodně brzy vrátím. Už jen proto, že jsem slíbila té slečně na pláži, co mi malovala nohy hennou už dva roky po sobě, že příště přidáme i malování na ruce...

 


Jóga Dnes Konference
Energy Studio jd
JógaMarket