Učení Gíty přesahuje čas a má význam i dnes, v postmoderní společnosti, kdy se zdá, jako by se některé důležité hodnoty z našich životů vytrácely. Vyprávění Gíty odhaluje cenné principy, které nás mohou vést na cestě za naplňující a smysluplnou existencí. Jak mohou vypadat konkrétní přesahy do každodenního života?

Jak přijmout svou povinnost

Jedno z ústředních učení Gíty se točí kolem konceptu Dharmy neboli povinnosti. Ardžuna na bitevním poli čelí morálnímu dilematu a od Krišny dostává radu, aby splnil svou povinnost válečníka. Krišnova rada zdůrazňuje důležitost pochopení a přijetí našich individuálních odpovědností a rolí, které ve společnosti máme. Tím nás učí, že vykonáváme-li tyto povinnosti s upřímností a obětavostí, přispíváme k vyššímu dobru a pěstujeme pocity smyslu a naplnění, které nás hřejí zevnitř.

Odpoutat se a být vyrovnaný

Další důraz je v tomto písmu kladen na potřebu odpoutat se od plodů našich činů. Skutečný duchovní růst pochází z vykonávání povinností bez připoutanosti k výsledkům, které z toho mohou plynout. Opouštěním touhy po konkrétních výsledcích pěstujeme vnitřní vyrovnanost a učíme se procházet životem klidní a spokojení. Gíta nás nabádá, abychom se spíše než na konečný výsledek orientovali na proces, v němž se skrývá mnohem víc.

Překonávání strachu a budování sebedůvěry

Ardžunovo počáteční váhání a pochybování o sobě samém před vstupem do bitvy odrážejí vnitřní konflikty, jimž v životě čelí většina z nás. Na princově příkladu můžeme sledovat, jak k překonání takových vnitřních bojů využít vnitřní sílu, jež nás propojí s naší pravou přirozeností (k níž se dostáváme v jógových praxích). Gíta nás povzbuzuje k tomu, abychom v sobě poznali věčnou duši, která překonává zrození i smrt, a přistupovali k výzvám, jež nám život předkládá, s odvahou a vírou v sebe sama a vyšší moc, která vše přesahuje a v níž se všichni se všemi potkáváme.

Sebepoznání jako prostředek k osvícení

Bhagavadgíta vyzdvihuje význam seberealizace a hledání poznání jako prostředku k dosažení duchovního osvícení. Mluví o tom, že skutečná moudrost spočívá v pochopení nestálosti hmotného světa a uznání věčné podstaty duše. Vyhledáváním znalostí o povaze reality a bádáním ve vlastním nitru můžeme překročit cyklus zrození a smrti a dosáhnout duchovního osvobození. Podle učení Gíty pochází skutečné naplnění ze spojení s naší božskou podstatou – s odleskem Boha, který se skrývá v každém z nás.

Kultivace meditací

Tak, aby byla soustředěná a klidná, krotká a tedy ovladatelná, můžeme mysl kultivovat prostřednictvím meditace. Když se naučíme ztišit myšlenky, nevšímat si jich a nevěnovat jim pozornost, naučíme se dosahovat stavu vnitřního ticha, což nám umožní spojit se se svým vyšším vědomím a zažít hlubší pocit vnitřního klidu, pohody, spokojenosti, ale také prozření, projasnění, pochopení, takzvané „aha“ momenty. Podaří-li se nám integrovat tento vnitřní přístup do každodenního života, naučíme se ovládat své emoce, pěstovat hluboký vnitřní smysl pro jednotu a harmonii.

Jaké je poselství Bhagavadgíty

Učení Gíty představuje nadčasovou moudrost překračující kulturní i náboženské hranice. Kromě toho poskytuje praktický návod, jak se vypořádávat s výzvami, které život přináší, jak nalézat v životě smysl a jak vidět v našich činech účel, jejž prospívá všem. Přijetím svých povinností, pěstováním neulpívání, překonáním pochybností o sobě, hledáním poznání a meditací můžeme toto moudré učení aplikovat do každodenního života a nastoupit na cestu vyrovnanější, harmoničtější a spokojenější existence.

• autorka: Kateřina Hájková
• foto: Shutterstock.com