V křesťanském pojetí se potom jednalo o noc předcházející svátkům apoštolů Filipa a Jakuba, které se později přesunuly na 3. května. Podle dalších pramenů vychází lidový obyčej pálení čarodějnic z irského svátku zvaného Beltain oslavující lásku a život. Ať tak, či tak, ve všech třech pojetích hraje ústřední roli právě oheň – jako očistná a ochranná síla, která zbaví všeho špatného, nechá zrodit nové a čisté a zároveň ochrání před mocnostmi zla. Oheň je také jediné pojítko mezi moderní zvyklostí pálení čarodějnic a tradicemi. Pojítko, které se nezměnilo a zůstalo stejné, ačkoliv si jeho symboliku možná neuvědomujeme dnes tak silně jako naši předkové.

Očistná síle ohně

Vědomí očistné síly ohně můžeme využít i v jógové praxi, a to nejen v den, který je dnes znám pro pálení čarodějnic, za nímž se skrývá opékání buřtů, popíjení a zábava s rodinou a přáteli ideálně pod širým nebem. Zapalme před zahájením praxe svíčku a v rámci úvodního zklidnění a meditace sledujme její plamen jako trátak a přijměme jeho sílu, teplo a světlo za vlastní. Sledujme dech a dráhu, kterou v těle vykonává, a vnímejme, jak nám vědomé dýchání otevírá cestu do vnitřního příbytku, který je naším vnitřním domovem plným světla, tepla, lásky a pochopení.

V klidu a bezpečí vnitřního domova

Vstupme do něj, zůstaňme v něm a sledujme skrze něj život a vše, co přináší. Přijímejme to pokorně, ale s hlavou hrdě vztyčenou, sebevědomě a uctivě, v duchu brahmačariji a ctění neměnných přírodních zákonů a vyššího principu, jehož část sídlí i v nás. Zavřeme oči a hledejme rovnováhu, harmonii, klid a bezpečí. Najdeme je uvnitř sebe, ve vnitřním domově. Můžeme zařadit i polohy, které toto uvědomění umocní. Bude se jednat o polohy předklonové, které připomínají polohu plodu v matčině lůně a oslavují tak plody lásky a život, podobně jako tradice pálení čarodějnic.

Poloha dítěte dává bezpečí a pohodu

Vyjděme z polohy dítěte, z nejklasičtějšího původního provedení, v němž sedíme na patách, čelo opřené o zem, paže podél těla, a dýcháme od pánevního dna, přes břicho a do stran, do hrudníku a klíčních kostí a zpátky s výdechem tlačíme žebra dolů a k sobě. Zůstaňme zde tak dlouho, jak dlouho nám to bude příjemné. Poté se přesuňme do polohy hory, kde setrvejme po dobu několika dechových kol a zpevňujme postoj vnitřní i tělesný skrze kontakt chodidel se zemí a dech, který celé tělo otevírá a zavírá podobně jako slunce květinu lotosu. Proveďme několik kol pozdravu slunci a poté se vraťme do dítěte, z něhož jsme vyšli. Zklidněme dech, odpočívejme, všímejme si dechových pohybů, vstřebávejme prožitky a to, jak se cítíme.

Stabilizační předklon a uklidňující zajíc

Z polohy dítěte přejděme přes polohu prkna, střechy a jezdce, kdy pošleme pravé chodidlo mezi dlaně a levá poté přikročí, do předklonu. Ukazováky zahákněme o palce, žebra držme u sebe a dole a dýchejme od pánevního dna. Vnímejme dech a dráhu, kterou v těle vykonává, vnímejme sebe sama, vnímejme kontakt chodidel se zemí. Poté odkročme vzad levou nohou, přes jezdce přejděme do střechy, vykročme vpřed levou a zopakujme celé na druhou stranu. Po závěrečné střeše přejděme do polohy zajíce, kde sedíme na patách, lokty máme na kolenou, paže těsně u sebe, vějířky z dlaní se odtlačují od země, čelo odpočívá na pažích.

Se sebou a v sobě

Přesuňme se do lehu na zádech, přitáhněme s výdechem kolena k hrudníku a obejměme se pod koleny tak, aby prsty pravé ruky objaly levé zápěstí. S výdechem zatlačme žebra dolů a k sobě. Setrvejme v poloze a dýchejme plným jógovým dechem. Po chvíli přejděme dle možností do polohy hlouběji a obejměme se pod koleny tak, že se chytneme za lokty. Dýchejme a vnímejme, jak se v poloze cítíme. Po chvíli změňme znovu polohu paží a obejměme se pod koleny tak, že se chytneme za lokty na opačnou stranu. Prodýchejme polohu, poté uvolněme a vytáhněme se do dálky za rukama a nohama s nádechem. S výdechem povolme a zopakujme. Poté přejděme do polohy šavásany a nechme v sobě doznít pocity z uplynulé praxe.

• autor: Kateřina Hájková
• foto: Shutterstock.com