Fuerteventura, jeden ze sedmi kanárských vulkanických ostrovů… kout světa, kam se stále toužím vracet jako domů. Atmosféra dovolené, pohody, chillingu, divokosti, dobrodružství, jógy a neskutečné volnosti na vás dýchne při prvním vystoupení z letadla na letišti v El Matorralu nedaleko od Puerte del Rosario. Na ostrově je cítit něco víc... síla vulkánu se potkává s oceánem a sluncem. Bohyně ochraňuje ostrov (informace od paní z restaurace Las Bohemias del Amor, která není ověřená, ale prožitek na tomto místě je tak silný, že vůbec nepochybuji), bůh ohně zde dává sílu každému, kdo si ji umí vzít a nelpí na vymoženostech a radostech moderních velkoměst.  

Na jihu ostrova najdete velké resortní velkovýkrmny pro turisty, na východě divoké pláže, na západě překrásné západy slunce pozorované z vulkanických útesů, zapadlých kaváren a restaurací a na severu objevíte ráj surfařů, kiteboardistů, jogínů, alternativců a samozřejmě klasických turistů, kterých tu ale zdaleka není tolik jako ve velkých komplexech na jihu, kde naleznete ty nejkrásnější bílé pláže.

Evropský ráj
Fuerteventuru jsem znal, ale jen z luxusních resortů, kde jsem učil jógu. Musel jsem být ve střehu a v pozoru ráno i večer, a tak čas pro cestování nebyl. Vždy jsem se musel vrátit včas. Proto jsem volil pláž u resortu, bazén a na dva dny si půjčil auto, abych dojel na další pláž. Při poslední (zde popisované) návštěvě jsme si s Jakubem půjčili vůz a procestovali Fuerteventuru křížem krážem. Dostali jsme se k místům, kam přístup jen tak není. Kdo mě zná, ví, že jsem milovníkem Havajských ostrovů. Pět po sobě jdoucích let jsem tam trávil prosincovo-lednové svátky a Havaj zbožňuji. A světě div se… objevil jsem evropský ráj, který v sobě spojuje vše, co pro mě znamená Havaj – oceán, slunce, vulkán, jógu, volnost, spiritualitu – to je FUERTEVENTURA. Navíc je jen čtyři a půl hodiny letu z Prahy. Je to pro mě ráj na zemi, kde lze eventuálně trávit zimu, pokud ji, stejně jako já, nemáte moc rádi.

Moje zatím poslední cesta se uskutečnila začátkem ledna 2020. Neexistuje nejvhodnější doba, kdy se na Fuerteventuru vydat. V zimních měsících (prosinec–únor) zde může být trochu chladněji a větrno, ale my jsme to nezažili. Celých sedm dnů svítilo slunce a jeho síla slábla až ve čtvrt na sedm večer, což jsem po odjezdu z Prahy, kde slunce zapadalo v půl páte, ocenil nejvíc. V dubnu a květnu jsou teploty dobré, jen v období velikonočních svátků je Fuertevenutra přeplněná. Každý utíká načerpat energii, a tak se zde setkáte, stejně jako v jiných obdobích, s Angličany, jimž zdejší podnebí připomíná tropy. Ti, společně s nahými Němci (milují nudismus, ale jejich těla nebývají esteticky zvlášť uspokojivá) se stále koupou a dovádějí ve velkých a silných vlnách. Na podzim se teploty drží v průměru kolem dvaceti stupňů a v létě je zde samozřejmě mnoho Španělů, kteří zde s rodinou tráví dovolenou.

Pěšky, na kole, lodí i autem
Náš leden tu byl úžasný. Měli jsme kolem osmnácti až dvaceti stupňů, slunce bylo stále na obloze, vítr nefoukal, déšť nás trápil jen jednu hodinu při návratu z poznávací procházky, a tak lednová radost ze šortek, trička a chůze v písku na pláži mě nabila energií, jako bych zde trávil celý měsíc. Na ostrově najdete několik autobusových linek, můžete si vypůjčit (levně) auto a poznávat tak tajemné krásy jeskyní, útesů a nebo se uvelebit na úžasných fuerteventurských plážích a jen tak být. Nedokážu vám poradit tu nejkrásnější, to si najdete na internetu nebo v trip advisoru, ale každá, kterou jsem navštívil, byla nádherná. Ostrov je malý, a tak autem ze severu na jih přejedete za devadesát až sto dvacet minut, a to vůbec nemluvím o cestě z východu na západ. To se jen otočíte a jste v cíli.

Mezi mými návštěvami Fuertevertury vždycky uplynuly zhruba čtyři roky. Od předposledního pobytu jsem však žasl, jak rychle zdejší obyvatelé ostrov zvelebují… budují dálnice, které se nám v Česku stavět moc nedaří a za úspěch považujeme dvacet kilometrů nového úseku. Jih a sever se během několika let propojily silnicemi a dálnicemi dobré kvality. Jsou zde nově vybudované obousměrné cyklostezky téměř po celém ostrově. A tak vám bude na Fuerteventuře krásně, ať už budete jezdit na kole, nebo chodit pěšky. Navíc můžete šplhat na nejrůznější vulkány a dívat se na ostrov z výšky, což mě fascinuje… z té nádhery se mi tají dech.

Lodí se můžete vydat, ideálně z Corraleja, na ostrov Isla de Lobos zabírající čtyři a půl kilometru čtverečního, kam se postupně začínají vracet i tuleni středomořští, kteří zde vymizeli kvůli hladové posádce francouzského průzkumníka de la Salle počátkem 15. století. Po vylodění se musíte vydat na krátkou vycházku za poznáním, najíst se můžete v baru na pláži, a máte-li dalekohled nebo velké štěstí, spatříte možná na moři žraloky, kterých je zde poměrně dost. V Corraleju určitě navštivte pláže, místní přístav a také nedaleké písčité duny, které jsou národním parkem. Park se táhne podél pobřeží na východ až do vzdálenosti asi deseti kilometrů od Corraleja. Silný vítr sem láká mnoho milovníků windsurfingu a kiteboardingu a současně obtěžuje ty, kteří se opalují. Lidé si zde vytvořili z vulkanických kamenů pahorky – ochranné ochozy, ve kterých si lehnou a ukryjí se před větrem. Tyto „kotce“ najdete po celé Fuerteventuře.

Bílé opuštěné pláže i vulkanický park 
Vydáte-li se ze severu na jih do města Morro Jable, částečně německého a na můj vkus turisticky přeplněného, najdete zde pláž táhnoucí se čtyři kilometry od starší části města přes různé moderní apartmány a hotely. Pláž odděluje od moře silnice, na jejíž druhé straně je mnoho obchodů, heren, prodejen suvenýrů a zbytečností, fastfoodů, restaurací – je to takzvaná daň za turismus. Když se však zastavíte ve starém městečku na kopci, ucítíte krásu minulých časů a představíte si, jak to tu vypadalo, než tady začaly přistávat charterové lety, které sem v touze po zisku dopravily masu turistů a částečně zdevastovaly zdejší panenskou přírodu… ale tak to na světě zkrátka chodí.

Opravdovou samotu a krásu najdete až o sedm kilometrů dál na východ, kde se na větrné straně ostrova rozkládají velice dlouhé, bílé a opuštěné pláže. Donedávna jste se sem, do oblasti Cofete, mohli dostat pouze vlastní dopravou pro prašné vymleté cestě dlouhé asi osmnáct kilometrů. Nyní sem zavedli terénní autobus značky Mercedes Benz, jenž vozí naštěstí málo turistů, kteří chtějí navštívit a také prochodit vulkanický národní park (Parque Natural de Jandía) a vidět i místo, kam se opět začínají vracet, díky programu pro ochranu želv, karety. Cesta se kroutí podél nejjižnějších výběžků poloostrova k osamělému majáku na mysu Punta de Janda, nebo zahnete-li po deseti kilometrech prašné cesty doprava, dojedete na severozápad přes soutěsku a klesnete do Cofete – malé vesničky na jižním konci Playa de Barlovento de Jandía. Upozorňuji, že jízda je velice pomalá. Výmolům a kamenům je třeba se vyhýbat – alespoň v případě, že jedete kabrioletem jako my. Máte-li terénní vůz, jedete, jako by se nic nedělo. Na konci cesty vystoupíte u místní restaurace, nebo sjedete ještě níž na rozlehlou pláž. Jídelníček v restauraci na konci cesty je úžasný, tortilla s brambory, kořením a někdy i věhlasným místním kozím sýrem je jedinečným zážitkem. Specialitou je zde care de cara en salsa (kozí maso s omáčkou), které jsem si nedal, ale při pozorování šťastných výrazů konzumentů okolo sebe jsem pochopil, že je to místní delikatesa.

Pod městem Betancuria na západní straně ostrova, devět kilometrů od Pájary, se nachází malebné městečko Ajuy. Snadno byste mohli tuto rybářskou osadu přehlédnout, a proto buďte na silnici bdělí. Když uvidíte tento nápis, okamžitě stočte volant a jeďte tam, protože zažijete neskutečné věci. Černý písek na pláži a západ slunce přímo do oceánu (nejsou-li mraky), který lze pozorovat z černé pláže, z restaurace La Bodeguita de Ajuy, ale i z baru Puesta del Sol Cafe na vršku vesnice. Současně se můžete z pláže vydat do Monumento Natural Ajuy Sendero, což je přírodní park vedoucí do černých jeskyní v místních útesech. To zvládnete těsně před západem slunce, protože čtyřicet minut i s cestou zpět vám bude stačit. Pak si v baru kupte drink, sedněte si na pláž a dívejte se na magický západ slunce do Atlantského oceánu. Z divokých červánků na obloze se vám zatají dech a budete na okamžik šťastní. Přesně tak vypadá prožitek štěstí bez podmínek, který se dostavuje při pozorování svítání, vln, moře, oceánu, hor a harmonické přírody, která nám naznačuje, jak malincí jsme a jak je zároveň celý Vesmír, jehož jsme součástí, dokonalý. Zde cítíme, že máme být k Matce přírodě uctiví, ale pokud se jí něco nebude líbit nebo ji naše způsoby omrzí, ona si s námi poradí a udělá, co uzná za vhodné.

Děkuji, Fuerteventuro!  
Poslední den jsem se podívali na „dětskou kreslenou mapu“ a uviděli Los Molinos, kde jsme ještě nebyli. Vydali jsme se na cestu k západnímu pobřeží a také jsme si chtěli vychutnat ještě poslední západ slunce. Předpokládali jsme, že jedeme do nějakého města, mapu a průvodce jsme moc nestudovali, spíše jezdíme intuitivně – a ono… nic. Ocitli jsme se v malé zátoce lemované vysokými vulkanickými útesy – byli jsme „na konci světa“. Bylo zde několik domků, které nemají odpady, pitnou vodu ani elektřinu. Naprosto ideální místo pro pozorování západu slunce, ale pro život ne. Zatoužil jsem (Jakub ne) zůstat dvě noci, ale kontakty na pronájem jsem nikde nenašel. V neskutečně alternativní restauraci Las Bohemias del Amor @lasbohemiasdelamor jsme si dali nejlepší jídlo na ostrově s pohledem na oceán, velké vlny a malebnou zátoku jsme si užívali hřejivé doteky slunečních paprsků. Vůbec nic nám nechybělo.

Seděl jsem na tom úžasném místě, zíral do dálky a cítil energii, která se nedá definovat… ona jen přichází a je. Vnímal jsem sílu oceánu, vulkánu a slunce. V očích jsem měl slzy a věděl jsem, že jsem doma. Tohle jsem já. Jsem v bezpečí, v harmonii všech elementů, vyrovnán, ztišen, smířen, oddán… prostě jsem. Meditace, kdy nevíte nic, a přitom víte vše.

TIP
Vydejte se na Fuerteventuru a prožijte zde nezapomenutelnou jógovou dovolenou s lektory Václavem Krejčíkem a Jakubem Šambergerem! Zájezd se uskuteční 5. 9.–12. 9. 2021. Více informací naleznete zde.

P. S. Na fotografie jógových sestav z Fuerteventury se můžete těšit v červencovém vydání časopisu JÓGA DNES. :-)

• autor: Václav Krejčík
• www.vaclavkrejcik.cz
• foto: archiv Václava Krejčíka