Emoce (e-motio) souvisejí s pohybem, pohnutkami, a je tedy jasné, že jejich prožívání s člověkem leckdy pohne. Emoce doslova hýbou lidskou bytostí.

E-motio, in motion, v pohybu

Prožívání emocí je spojené s emoční inteligencí, tedy naší schopností příjemné i méně příjemné emoce zachycovat, vnímat a zažívat zdravým způsobem. Emoce nám také pomáhají rozpoznat okolní vlivy – ty, které jsou pro nás destruktivní, a ty, které jsou konstruktivní. Na poli druhé čakry se skrze emoce a vztahy s druhými lidmi učíme rozumět tomu, jaký vztah máme sami se sebou. To souvisí též s přirozeně přítomnou cykličností, kterou nám ukazuje příroda a sami ji zažíváme ve svých tělech a životech. Cykličnost nám připomíná, že věci jsou v neustálém pohybu a jedinou životní konstantou je změna, která by mohla být druhým jménem pro svádhišthánu. Vodní živel v nás souvisí s fluiditou a se všemi tělesnými tekutinami, a jak víme, tělu se dobře daří, když tekutiny volně proudí. Stejně tak se daří psychice, když volně proudí emoce. Voda i emoce ovšem mohou měnit skupenství. Takový stav lze popsat zajímavými českými úslovími jako například: „Tuhne mu krev v žilách.“ Nebo: „Krve by se v ní nedořezal.“ Voda i emoce mohou zamrznout, ztuhnout, také se ale mohou záhadně na čas vytratit jako pára nad hrncem. Stavu, kdy jsme zahlceni silnými emocemi a náš systém vyhodí pojistky, takže najednou necítíme „nic“, říkáme disociace. Jedná se o obranný mechanismus, který nám pomáhá situaci ustát.

Emoce vyjádřením osobní historie

Svádhišthána je lokalizována v pánevní oblasti a v původní tantře je symbolizována srpkem měsíce položeným v pánevní „míse“ hroty směřujícími nahoru. Má vazbu k energetickému okruhu apána váju, tedy k energiím, které odchází z těla ven – procesu vylučování, pocení, ejakulaci, ovulaci, menstruaci apod. Manifestuje se jako „vrtti“, tedy neustálé „vrtění“ – pohyb těla a mysli. Druhá čakra se vztahuje k minulosti a kolektivní psýché, podobně i naše emoce a způsob, jakým je prožíváme a projevujeme, z velké části souvisí s naší osobní historií. Napadá mě jednoduchý příklad z osobní praxe, kdy byl chlapec ze základní školy dotázán, proč bije své spolužáky, a odpověď zněla: „Protože je mám rád.“ Při bližším pohledu do jeho rodiny se ukázalo, že chlapec byl často svědkem, jak jeho otec bil matku se slovy: „Když já tě mám tak rád.“ Kognitivní část jeho mozku spojila projev lásky s prožitkem vzteku podtržený endodermálním vyjádřením ve formě bití. Toto je snadno uchopitelný a rozklíčovatelný příklad, ale v dospělém věku to s původem našeho prožívání emocí může být o dost sofistikovanější.

Tušení ve střevech

Pánev lze anatomicky zvědomit jako oblast kyčlí, iliopsoatu, kříže a bederní páteře, iliosakrálního kloubu, bederní a křížové nervové pleteně. Fyziologicky se váže k močovému a pohlavnímu ústrojí a produkci pohlavních hormonů. Na rovině nervové soustavy potom k tzv. savčímu mozku neboli amygdale, která je střední částí lidského mozku označovanou jako centrum citovosti a je zodpovědná za instinktivní reakce (např. fight/flight/freeze – bojuj/uteč/zmrzni), jež patří mezi primární obranné mechanismy savců. Když se člověk cítí v ohrožení, obvykle si chrání prostor břicha. Vídám často, že lidé, kteří jsou ve stresu, instinktivně pokládají ruku na svůj podbřišek. Zde sídlí také důležité energetické centrum zvané hara, které je napojením na univerzální zdroj energie. Se zdrojem jsme se skrze tuto oblast propojili už těsně po početí, a to přes pupeční šňůru, jež nám od maminky přinášela vše potřebné a odnášela vše nepotřebné. V podbřišku se přirozeně cítíme živí a vitální, září z něj neodolatelná energie a svět odsud může být prožíván jako báječný. V ohrožení naopak můžeme tento prostor zažívat jako stažený, ztuhlý, odpojený nebo bolestivý. Vnímavost k prostoru břicha je dobrým lakmusovým papírkem toho, co se s námi děje a jaký proud emocí můžeme očekávat. V angličtině je známé sousloví „good feelings“, které označuje „tušení“ v našich střevech. Česky můžeme říct, že cítíme vnitřní klid, nebo naopak že se nám z něčeho obrací žaludek.

Čtení emočních impulzů

Emoce s sebou nesou velký energetický náboj či potenciál a s ním i jistou výzvu. Je užitečné si zvědomit, že naše emoce pracují pro nás, mají nám sloužit jako ukazatele a pomoci nám se dobře orientovat v životních situacích. Obecně je pro naše emoční zdraví přínosné emoce nezadržovat, ale učit se je plně prožívat nedestruktivním způsobem. Pokud patříte mezi ty, jejichž emoční vlna prudce stoupá a klesá, je dobré se srovnat s tím, že toto houpání je určitou konstantní pulzací vašeho života, a naučit se na této vlně dobře surfovat. Možná naopak patříte mezi ty, jejichž emoční prožívání je samo o sobě klidnější a může vás tak více ovlivnit emoční prožívání ostatních. V tom případě je dobré učit se umění vědomě oddělovat své prožívání od toho, co prožívají ostatní, a vybírat si, k jakému emočnímu proudu se skutečně chcete přidat. Osvoboďme své emoce, nechme se jimi inspirovat a učme se naslouchat impulzům, které nám přináší. Možná při troše hlubšího studia našeho vlastního prožívání můžeme objevit i prostor pro pozitivní změnu vzorců naší emoční odezvy.

• autorka: Andrea Knotková
• www.lunalava.cz
• foto: Shutterstock.com