čtvrtek 5. 12. 2024
Védské časy jsou dávné, datují se několik tisíc let nazpět. V té době existovalo na území dnešní Indie společenství lidí, které fascinovala otázka, jak funguje život, vědomí, hmota a člověk. Odpovědí je jóga, technologie pochopení struktury a funkce vesmíru a jeho základních principů. Pokud vám to zní poněkud vědecky, máte pravdu.
Ájurvéda v kontextu véd
Poznání rišijů, vidoucích mudrců, dnes potvrzují s úžasem nejmodernější objevy kvantové fyziky, biologie a astronomie. Jejich poznání se stalo základem véd. Ty zůstaly do doby Gautamy Buddhy spojené v jednu disciplínu. Později byly interpretovány několika obory, z nichž jóga se stala tím hlavním. Vedle jógy pokrývá vesmírnou znalost džotiš, védská astrologie, vastu neboli poznání o vlivu prostředí a geometrických tvarů, a v neposlední řadě ghandarvavéda, nauka o vlivu vibrací a zvuků.
Jóga, jak ji definují Pataňdžaliho Jógasútry, je disciplínou výlučně mentální. K mentální nebo lépe řečeno duchovní práci je potřeba určitých předpokladů. Jedním z nich je zdravé tělo a duch, a právě zde přichází ke slovu ájurvéda.
Ájurvéda neboli znalost života je praktická znalost a návod na to, jak žít tak, abychom dosáhli naplnění našeho životního potenciálu, a to na všech úrovních. Vedle toho rozeznává naši přirozenou tendenci k problémům a nabízí řešení ve formě ájurvédské medicíny. Je tak jednou z upavéd neboli podpůrných věd, které se zabývají vytvářením optimálních podmínek pro naplnění našich životních osudů.
Ájurvéda – znalost života
Ájurvéda v sanskrtu znamená znalost života aneb jak přinést víc života do života. To zní možná zvláštně, ale když vezmeme v úvahu jogické pojetí a blízkost těchto dvou disciplín, máme tím na mysli plné využití našeho pránického potenciálu. Prána určuje naši mysl a zde máme přímé propojení mezi tělem a vědomím.
Tělo je v ájurvédě považováno za kopii uspořádání vesmíru, včetně tří hlavních principů života. První je princip vibrace, pohybu, výměny informací, komunikace. Tomuto principu se říká vata od slova vaju, což znamená vát, pohybovat se jako vítr. Hlavní elementy tohoto principu jsou molekuly vzduchu a prostoru, které vytvářejí jemný, neviditelný až velmi hrubý a násilný pohyb. Druhý princip je princip látkové přeměny, přeměny jedné formy energie v druhou neboli pitta. Pitta se překládá nejčastěji jako červená barva, barva elementu ohně, který tvoří tento princip. V lidském těle je ale samotná existence ohně příliš agresivní, proto je tlumena přítomností vody, která udržuje oheň ve správné míře. K těmto dvěma pohyblivým, dynamickým principům se pro rovnováhu přiřazuje princip třetí a poslední, a to princip koheze, soudržnosti, stability a nehybnosti. V sanskrtu ho označujeme kapha, vyjádřené elementy vody a země. Všechny tři principy existují zároveň ve vší živoucí existenci, jejich poměr a projevené vlastnosti se mění a podle toho se mění charakter jevů, které existují. Do hry vstupují ještě tři síly, guny, které určují, zda se tyto principy a jejich vlastnosti budou projevovat v jejich rovnovážném, nadměrně aktivním či pasivním stavu. Říká se jim triguna, a jedná se o satva – radžas – tamas síly. Ty jsou povětšinou známy studentům jógy, proto je nebudu hlouběji představovat.
Pojetí lidského těla v ájurvédě
Ájurvéda vnímá lidské tělo jako zhmotnění tří základních životních principů, a to vata, pitta, a kapha. Z tohoto hlediska můžeme říci, že vata, pitta, a kapha jsou fyzické formy univerzálních životních principů. Jejich specifické nastavení, poměr, a projevy se označují slovem prakriti, které můžeme přeložit jako naše přirozenost. Jinými slovy, někdo je nastaven víc pohyblivě, vzdušně, někdo zase ohnivě. Dále existují zemité typy, vlhké typy atd.
Tato typologie je v ájurvédě v dnešní době značně nepochopena a zjednodušena, zejména co se týče jejího významu a způsobu určení. Představa, že vyplnění dotazníku či návštěva ájurvédského terapeuta zaručeně a během půlhodiny určí mé životní nastavení vyjádřené v prakriti a já se jím budu po zbytek života řídit, je absurdní. Daleko důležitější je individuální pochopení těchto principů, co pro každého konkrétně představují, jak se s nimi ztotožňuji, jak rozumím jejich fungování ve svém těle a jak tím přispívají ke znalosti sama sebe a toho, jak funguje život kolem mne.
Logicky, určité systémy v těle jsou doménou jedné z doš. Tak například trávení spadá pod pitta nadvládu, nervová soustava pod vátu a tukový nebo svalový systém pod kapha nadvládu. Pohled na strukturu a funkci lidského těla je natolik rozdílný od moderní medicíny, že ho není možné jednoduše srovnat. Přestože tělo máme v zásadě všichni stejné, jeho fungování určuje jako hlavní prvek naše mysl a její vědomí, a to se liší u každého z nás. Dále se liší naše nastavení ve formě prakriti, a máme zaděláno na pořádný problém, chceme-li přistupovat k věcem obecně. Z toho důvodu ájurvéda neklade tak velký důraz na konkrétní problém, který člověk má, nýbrž na pochopení toho, kdo daný jedinec je. Odpověď na tuto otázku totiž přinese automaticky výklad toho, proč tyto konkrétní problémy nastaly. Cesta k nápravě je tak logicky individuální, a to i v případě stejně se projevujících problémů u rozličných osob. Jedná se tady o zcela individuální medicínu, která je v principu jednoduchá, nicméně v aplikaci vždy nová. Nyní bych si dovolila představit sebe, autorku slov, jež čtete, k osvětlení toho, jak a proč se na věci dívám, jak se dívám.
Jak se formoval můj pohled na jógu a ájurvédu
Moje jogická výchova začala v poměrně ranném věku návštěvou hodin jógy s mojí maminkou. Přesto, že se jednalo v minulém režimu o jediné možné, a to výlučně fyzické pojetí, pamatuji si dodnes svěžest a laskavost našeho cvičitele. Byly to hodiny nevědomého klidu. Filosofie jógy se stala součástí mého života v dospívání, nicméně první praktické setkání proběhlo v roce 1990, ve formě návštěvy přednášek o Maharišiho ájurvédě.
Po otevření železné opony se mi jako čerstvé lékařce otevřel nový obzor. Ájurvéda mi svým klinickým a celistvým pohledem byla od začátku velmi blízká. Její praktické pojetí jsem poznala při studijním pobytu na klinice Dr. Deepaka Chopry v USA v létě roku 1990. Věnovat se jí profesně mě napadlo až o několik let později, když jsem již žila v USA. Po vystudování kurzu v Bostonu a Novém Mexiku jsem se v roce 1999 pustila do praxe této disciplíny jako profesní a osobní cesty, na které jsem dodnes. Studium se obohatilo o opakované a stále probíhající pobyty v Indii, nejvíce zkušeností jsem však nasbírala od lidí, s nimiž jsem pracovala. Ať to bylo v několikaleté praxi v USA, Nizozemí, či nyní v Čechách, za tu víc než dekádu jsem pravděpodobně ájurvédsky viděla víc než 10 000 lidí, což představuje podstatnou část mé zkušenosti.
Ájurvéda mě zavedla k hlubšímu studiu dalších véd, a to jmenovitě jógy, džotiše a sanskrtu. Stále jsem na cestě pojímání nových znalostí a zkušeností, i když nyní více v aplikaci a prohlubování existujících znalostí než ve stálém shromažďování nových. Jak jsem již zmínila, jedná se o mou osobní a zároveň profesní cestu. To má své obrovské výhody a nevýhody. Jednou z nevýhod je, že vše co se děje v mém životě, se ihned a silně odráží v mé práci. Tak jsem za ta léta prošla, a lidé, s nimiž jsem pracovala, se mnou, vývojem od fyzičtějšího přes mentální až po současné vibračně-duchovní pojetí. Moje práce je tak velmi specifická v tom, že mohu pracovat pouze s lidmi, kteří hledají hlubší příčinu svých fyzických či životních problémů.
Kromě individuální práce nabízím kurzy, v současné době klinické ájurvédské medicíny v Praze a Bratislavě. Vydala jsem knihu o ájurvédském pojetí výživy, která se jmenuje Áhára. Nově pracuji na vydání časového dokumentu o cestě s rakovinou založeném na skutečné situaci, kterou jsem nedávno prošla. Cítím, že mě tato cesta vede k hledání a nalézání tvořivějších než převážně mentálních způsobů, jak dojít tam, kam všichni směřujeme: k pochopení esence života a naší existence v něm. Je mým přáním, aby tyto řádky přispěly alespoň kapkou k tomuto záměru.