BLESKOVĚ
Zdraví 13. 05. 2020 PDF Tisk

(Eko)logicky nohama na zemi

Řešíte, jak žít s větším citem k životnímu prostředí? Každý z nás má svou cestu, kterou se vydává. V zápalu nadšení však často předpokládáme, že náš způsob je ideální, ba přímo nutný i pro všechny ostatní. Jenže totéž si myslí lidé kolem nás... Jak tedy najít vlastní postoj k ekologii se zdravými kořeny?

(Eko)logicky nohama na zemi

Někdo burcuje ke společenské změně demonstracemi, jiný mlčky chodí přírodou a sbírá odpadky po ostatních, další bloguje z tepla domova o zero-waste domácnosti. Zaujímáme ale k ekologii doopravdy vlastní postoj, nebo se spíš necháváme strhnout okolím?

Dost teorie, pojďme k praxi
Moje rodina a známí vědí, že se zajímám o životní prostředí, a poslední dobou se mě častěji ptají na názor týkající se ekologie. Začala jsem si všímat, že mnohdy mi spíš chtějí sdělit ten svůj.

Jsem upřímně ráda, že se ekologie dostává do hledáčku médií a různých influencerů. Otázkou je, jak nám problematiku podávají a jestli kvůli všemu tomu sdílení informací nezůstáváme pořád jen u mluvení. Ekologie je v mých očích téma, o kterém je záhodno hovořit, ale především je zapotřebí ho uvádět do praxe. Jinak je to podobné, jako bychom četli už pátou knížku o jógových ásanách a meditaci, a přitom jsme dosud nezakusili jediný pozdrav slunci nebo aspoň soustředění na svůj dech.

Přehlceni názory ostatních
Jedinec žijící ve společnosti funguje jako klásek v poli plném dalších klasů. Tak jak se hýbou nám nejbližší, máme tendenci se hýbat i my. V dnešní době máme těch ovlivňujících faktorů velkou řadu: doma, v práci, na hřišti, v jógovém studiu a ještě desítky či stovky dalších na nás číhají v kapse – v krabičce mobilního telefonu. Dobrovolně je zveme, aby nás inspirovali a obohacovali... a taky nás dokonale mátli v tom, co doopravdy chceme my sami.

O to větší výzvou je najít právě vlastní kořeny, ze kterých pak vychází naše postoje. Každý máme přirozenou schopnost uvědomit si, že kráčíme v cizích stopách nebo že ten a ten přístup stojí za starou bačkoru. Jak často si ale dopřáváme čas na sebezkoumání a necháváme přirozeně vyplynout odpověď, v čem se cítíme jako doma? Možná stačí jen neběžet nonstop a naučit se zastavit. Zastavovat.

Řekni mi, jak (si) stojíš
Z médií a sociálních sítí snadno získáme pocit, že k ekologii musíme nutně zaujmout nějaký postoj. V přehrlšli informací však může být těžké neztratit půdu pod nohama. Pevné kořeny nás však udrží tak, že nepociťujeme potřebu nutně přilnout k nějakému přístupu. Stačí dělat to, co je v souladu se mnou, nejbližšími lidmi a prostředím, kde žiju.

Jak se tedy s vlastními kořeny propojit? Univerzální návod si netroufám doporučovat, ale osvědčilo se mi najít svou vlastní „kotvu“ – malý rituál, kterým se vrátím k sobě samé. Někomu pomohou tři nádechy a výdechy, jinému nádí šódhana, mně zabírá zapojení tříbodové opory v chodidle, na kterou mě upozornila Zuzka Bičíková ze studia Vnímej své tělo.

Uvědomění si tříbodové opory se hodí stejně často jako soustředění na svůj dech. Využijete ji jak při lekci jógy, tak třeba při čekání na zastávce. První bod opory si představte v bříšku pod palcem, druhý v bříšku pod malíkem a ten poslední uprostřed paty. Jako byste jimi zakořenili do země.

Tento pomyslný trojúhelník v chodidle okamžitě zapojuje klenbu nohy a zpevní celé tělo. Postava se přirozeně narovná, uvolní se hrudní koš a lépe se člověku dýchá. Kromě fyzického těla cítím projevy i v hlubší vrstvě: říct ne nebo nevím jde snáz, když jsem napojená na Zemi. Sama na sebe.

Vítr uvnitř i vně
Představme si teď, že stojíme v pozici hory nebo stromu – a nebo ještě lépe: po dočtení článku to rovnou udělejme. Přes svou fyzickou schránku si můžeme uvědomit, jak na nás působí různé vlivy. Pevnost našich kořenů a stabilitu středu těla neustále testuje náš vnitřní vítr (naše pochyby, strachy, obavy) a také vítr působící vně nás (názory ostatních, termíny, složité životní situace). Záleží jen na nás, jak hluboce jsme zakořeněni a nakolik dovolíme větru, aby námi zmítal.

Snaha zbavit se okolního větru je naše přirozená reakce vyjadřující touhu po rovnováze… ale pokud budeme žít jako součást společnosti nebo přinejmenším rodiny, pomyslné větrné proudy na nás budou působit neustále. Jsme to však my sami, kdo může změnit svou reakci na vítr a ohlídat si stabilitu. Testem může být třeba otravná kolegyně nebo rekonstrukce vedlejšího bytu. A především naši nejbližší, kteří rádi a intenzivně prověřují, jestli si opravdu stojíme za tím, co tvrdíme navenek.

Jejich „vítr“ je však zároveň přínosem. Redukovat okolní vlivy by sice bylo úlevné, ale nebyla by to vlastně škoda? Vždyť my sami nejsme neměnné bytosti. Když naše kořeny nehodlají ustoupit, mohou zvolna trouchnivět a lpět na něčem nefunkčním, když už by bylo dávno lepší přesadit je.

Hlavně (eko)logicky
Jak tedy najít své místo, kde je dobře mně i planetě? Není nutné dělat vše, co dnešní svět nabízí, a je v pořádku začít po malých krůčcích – pro někoho je to vegetariánství, jiný začne shánět potraviny bez obalu, další odmítne kupovat rychlou módu nebo vymění chemickou drogérii za ocet a sodu. A teprve když se cítíte pevní v kramflecích v jedné změně, přidáváte přirozeně další a další.

Postupné začleňování různých zvyků, které jsou k planetě šetrnější, nám pomůže vyhnout se extremizmu a také se nenechat unést egem. Pokud například demonstrativně odmítáte létat letadlem kvůli životnímu prostředí (ale ve skutečnosti se letadla spíš bojíte, nepociťujete touhu cestovat nebo nemáte na zahraniční výlety dostatek financí), pak jde o pokrytectví, nikoliv ekologické smýšlení.

Díky zpomalení a zastavení mysli dostanou naše kořeny šanci zapustit se pevně do země. A možná se to stane během venčení psa, čekání na tramvaj nebo na jógové podložce. Ale určitě ne v maratonu povinností.

Ekologická témata jsou někdy palčivá a rozvibrovávají různé názory a přístupy. Někdy proto přirozeně nastane situace, že neobstojíme v představách ostatních. Když se dotazování na můj názor změní v kritiku mého přístupu, učím se nejít do argumentačního protiútoku, ale spíš zklidnit dech. Nemáme totiž povinnost se obhajovat a vysvětlovat svůj postoj za každou cenu. Čím pevnější půdu pod nohama máme, tím méně potřebujeme svou pravdu pouštět do světa… Jednoduše už ji žijeme.

Tipy, jak se nenásilně naladit na sebe a přírodu
Chcete začít s udržitelnějším stylem života? Vyberte si jeden bod, přesně podle svého gusta a životního tempa… a třeba za měsíc nebo dva přirozeně přidáte další šetrnější přístup. Citlivější sobě i k přírodě.

  • Zhasněte dřív

Vnímejte denní cyklus. Večer omezte zářivé modré světlo, které brzdí tvorbu melatoninu, tudíž i kvalitní spánek. Pořiďte si červené zářivky do čtecí lampičky nebo aspoň stáhněte noční aplikaci do mobilu. Odpočinek zaručen!

  • Založte vermikompostér

Staňte se svědkem, jak se z kuchyňského odpadu stává bohatá zemina a přírodní tekuté hnojivo. Sledovat koloběh přírody je poučné jak pro děti, tak pro dospělé. A navíc nemusíte chodit tak často s košem.

  • Vystupte jinde

Vyberte si tu hezčí cestu domů a projděte se patnáct minut pěšky. Rozpohybujete tělo, projdete se po čerstvém vzduchu, doplníte vitamin D ze slunce a lépe oddělíte práci a domov. Mobilní telefon nebo sluchátka nechte v kapse – jen vnímejte dech a krok.

  • Nakupujte opravdové jídlo

Nechte si přivážet bedýnky zeleniny od farmáře, kupujte ovoce do vlastních sáčků nebo vyzkoušejte nákup v bezobalovém obchodě. Potraviny bez plastu nabízejí mnohé prodejny zdravé výživy nebo i hypermarkety, kde najdete odsypávací boxy.

  • Koukněte do šatníku

Zaměřte se na materiály, do kterých se oblékáte a ve kterých spíte. Lépe než laciný polyester vám poslouží bio bavlna nebo ještě lépe konopí či len. Vydrží dlouho, a čím jsou starší, tím jsou měkčí.