Dech věrně kopíruje naše momentální rozpoložení. Když jsme nervózní, ve stresu, něčeho se bojíme, máme tendenci dýchat krátce, přerušovaně, mělce. Nacházíme-li se v klidu a pohodě, dýcháme volně, zhluboka, přirozeně a nenuceně. Kdo se věnuje józe, tyto změny dechu si uvědomuje a učí se s dechem nakládat tak, aby ovlivnil své vnitřní rozpoložení. Jinými slovy, naučíme-li se dech vnímat, můžeme si díky němu od mnohých těžkostí významně pomoci.

Dech jako průvodce i pomocník
Vědomé dýchání je jedním ze základů jógové filozofie, praxe vnitřní i praxe fyzické. Pokud se józe věnujeme skutečně a opravdově, pak je praxe fyzická vždy provázána s praxí vnitřní, v čemž je významný rozdíl oproti jiným druhům fyzických cvičení. Fyzické cvičení jógy nám pomáhá poznat sebe sama, to, jak reagujeme v nezvyklých, nových a náročných situacích (polohách), to, jak se chováme v obdobích klidu a pohody, zda se umíme uvolnit, nebo jsme pořád sevření a něco v nás nám brání otevřít se životu, světu, tomu, co přichází. Ono provázání fyzična a mentálna, duchovna i duševna zajišťuje v první řadě právě dech.

Zůstat, či odejít?
Dech nám dá vědět, jak se cítíme, ještě dříve, než si to stihneme sami uvědomit. Dostaneme-li se do ásany, která je pro nás fyzicky nebo emočně náročná, najednou je obtížné udržet plynulost dechu, máme tendenci ho zrychlit a změlčit. Právě to je signál buď k prohloubení dechu, a tím pádem uklidnění a naladění se zpět na sebe sama a přítomný okamžik prováděné praxe, nebo k odejití z polohy a zaujetí některé relaxační ásany, v níž budeme moci zážitek zpracovat a odpočinout si.

Neposuzujme rybu podle její schopnosti vylézt na strom
Zda zůstat, či odejít, je věcí každého z nás, našeho rozpoložení, naší pokročilosti v jógové praxi. Není dobře nebo špatně obecně, je dobře nebo špatně pro nás. Jinými slovy, co je dobré pro nás, nemusí být dobré pro jiného, a platí to samozřejmě i naopak. Proto bychom se nikdy neměli srovnávat s ostatními a ani ostatní bychom neměli srovnávat se sebou. Albert Einstein o tom řekl, že budeme-li rybu posuzovat podle její schopnosti vylézt na strom, budeme ji vždy považovat za neschopnou.

Dech pomáhá objevit vlastní jedinečnost
Jinými slovy každý má nadání pro něco jiného a to, že nevynikáme v něčem, v čem vynikají ostatní, neznamená, že jsme slabí nebo špatní. A opět naopak skutečnost, že někdo nevyniká v tom, v čem vynikáme my, by ho v našich očích neměla srážet nebo ponižovat. Proto se nemá srovnávat, posuzovat a hodnotit bez znalosti celkového kontextu. Jóga tomu učí – učí sledovat, dívat se, ale nehodnotit. To nám umožňuje oprostit se od svazujících předsudků a uvolnit se. Pomáhá s tím zase dech, díky němuž můžeme v klidu a tichosti sebe sama objevovat, nacházet a zkoumat svou jedinečnost a skrze ni potom totéž činit s jedinečností ostatních.

Jak dech souvisí s relaxací
Oklikou se dostáváme k tomu, jak dech souvisí s relaxací. Tím, že nám pomáhá uvědomit si, jak se cítíme, nám také dává vědět, jak je příjemné, když jsme v klidu a pohodě ve chvílích relaxace a odpočinku. Vědomé, hluboké dýchání, které v takových chvílích podvědomě provozujeme, se můžeme naučit vědomě zařazovat v okamžicích, kdy nám není do zpěvu – kdy se bojíme, jsme nervózní nebo jen neklidní, roztěkaní, nemůžeme usnout, nemůžeme postát na místě… Připomenutí přítomnosti zasazené do věčnosti, neměnnosti i plynutí, sebe sama a okolí, v němž se nacházíme, našeho kontaktu se zemí napomůže uvolnění a zklidnění, a toho nám pomůže dosáhnout právě vědomé dýchání. Odevzdejme se mu, hýčkejme si jej a nechme se jím provázet.

• autor: Kateřina Hájková
• foto: Shutterstock.com