Psyché&Duše 20. 08. 2015 PDF Tisk

Duše, síla a sebekontrola

„Buď dobrý v tom, v čem jsi dobrý. Mnozí z nás maří čas a energii tím, že se pokouší být něčím čím nejsou. To je však jednání proti duši, protože individualita vyvěrá z duše stejným způsobem jako voda z hlubin země", Thomas Moore.

Duše, síla a sebekontrola

Často si pleteme sílu s mocí a energii s kontrolou.  Co je silou duše a jak z ní můžeme čerpat? Thomas Moore, ve své knize „Kniha o duši“ říká: „Předně vychází ze života v souladu se svým srdcem, a ne proti němu. Proto může síla duše docela paradoxně vyrůstat ze selhání, depresí a ztrát. Obecným pravidlem je, že duše se objevuje v mezerách a slabinách lidské zkušenosti.“

Ať už o duši přemýšlíme v jakémkoli dostupném kontextu, s jistotou mohu tvrdit sama za sebe, že se neustále ve svém životě i v životě svých nejbližších, setkávám s mocným působením duševní životní síly, ať už v tvůrčích inspirativních projevech nebo naopak ve svých stinných potlačených stránkách. Když si dovolíme aspoň na malý moment připustit si, že bychom my sami byli hlavním hrdinou jakéhosi velkého tajuplného příběhu, je tak nějak samozřejmé, že příběh by se vyvíjel destruktivně, kdyby se hrdina rozhodl potlačit svá skutečná vnitřní přání a volání jen proto, aby ochránil své jistoty, své bezpečí a konformitu. Byl by to zvláštní hrdina, kdyby nenásledoval sílu své duše. Jaký by měl potom jeho příběh smysl? Jak by se mohl objevit smysl v něčem strnulém, mrtvém? Jak bychom mohli tuto vnitřní sílu, ono jedinečné nutkání definovat?

Thomas Moore ve svém imaginativním vyprávění navrhuje toto: „Buď dobrý v tom, v čem jsi dobrý. Mnozí z nás maří čas a energii tím, že se pokouší být něčím čím nejsou. To je však jednání proti duši, protože individualita vyvěrá z duše stejným způsobem jako voda z hlubin země. Navzdory svým archetypálním a univerzálním obsahům je duše každého individua naprosto jedinečná. Síla začíná tam, kde poznáme zvláštnosti své duše. A ty mohou být zcela odlišené od našich představ o tom, kdo jsme nebo kým chceme být.“

Je to zvláštní tajemství. Jednoho dne se můžeme jen tak probudit v posteli, otevřít oči a třeba zjistit, že si vůbec nejsme jisti, že víme, kým jsme, nebo že si nejsme jisti tím, kým bychom měli být. Co když je to vlastně všechno jinak? Co když si skutečně můžeme dopřát velký doušek nejistoty, který nás navede k naslouchání toho, co jsme v sobě měli odmalička, ale nikdy jsme tomu nevěnovali přílišnou pozornost? 

Co když to naše duše chce vlastně všechno jinak?

Moore uvádí, že: „anglické slovo violence – násilí – pochází z latinského vis, které znamená životní síla. Jeho kořeny připomínají, že v násilí se zviditelňuje míza života.“ Není vždy řešením potlačit nepohodlná vnitřní přání a takové tužby, které v nás vzbuzují nejistotu a obavy. Děsí vás myšlenka na svět bez kontroly, bez nadvlády nad sebou samým? Myslíte, že bychom poté byli ještě násilnější, nebo bychom se postupně naučili pravdivě projevovat vlastní vůli tak, jak se nám přirozeně nabízí bez potlačení a represí?  Máme pocit, že máme věci kolem sebe a uvnitř sebe pod kontrolou. Není právě tento pocit zdánlivé kontroly to, co nás nutí mechanicky přejímat a napodobovat to, co bychom ve skrytu duše sami za sebe nepřijali? Neprobouzí v nás právě tento typ sebekontroly skutečné vnitřní násilí tím, že nutně musí dojít k potlačení a ohraničení naší přirozené životní energie?

Moore říka: „Je tu riziko, že když se pokusíme naši násilnost vykořenit, odřízneme se zároveň od hlubinné síly, která podporuje náš tvůrčí život... Co bylo potlačeno, to se vrátí v nějaké zrůdné podobě. Běh duše, vis, je jako přirozená síla rostoucího života, jako tráva, která roste skrze beton a v relativně krátké době zničí velké kulturní monumenty. Když se pokoušíme tuto přirozenou sílu zkrotit a omezit, najde si nevyhnutelně cestu na světlo. Domnívám se, že potlačení životní síly je diagnóza, která se hodí na většinu emočních problémů, s nimiž lidé přicházejí k terapeutovi.“

Duše je dravé tajemství, které na nás podprahově působí každou vteřinou našeho života. Nemusíme s ní souhlasit. Dokonce nemusíme naplňovat její vůli. Můžeme ji navždy popírat, přesto jsme jejímu působení vystaveni doživotně, dokud nás pohání její míza. Můžeme se také zaleknout toho, že naše duše chce ve skutečnosti něco jiného než to, co jsme si vytyčili jako své společenské či partnerské cíle. 

Duše je proudící řekou směřující do hlubších vod, nevyhne se jí žádná překážka, přestože ji do cesty můžeme postavit libovolné množství kamenů, hradeb, věží a měst. Nebo se jí můžeme zeptat, co vlastně chce a přemýšlet, zda přece jen nezkusíme jít její cestou. Možná nás zavede tam, kde jsme hrdinu našeho příběhu chtěli vždy dostat.

Jak využíváte svou duševní energii vy? Dáváte si svobodu cítit komplexně to, co se ve vás rodí? Nebo potlačujete svou stinnou stránku z obavy, že byste se jinak změnili v někoho, kdo by váš život od základů přeskládal a zaplnil ho nepředvídatelnou naturální energií? Znáte svou přirozenou divokost? Bojíte se svého Tajemství?

 

  • autor: Tereza Holušová
  • http://abraxastouch.blogspot.cz/
  • zdroj fotky: Samphotostock.cz 

 

Zdroj:

Thomas Moore – Kniha o duši, Portál, 2007, str. 134, 135, 140.

 

Objednat předplatné