BLESKOVĚ
Roční období 04. 04. 2020 PDF Tisk

Duben: Měsíc naděje, plodnosti a nových začátků

Duben měl pro naše předky velký význam. Je symbolem nového života a naděje. Ukazuje sílu lásky a oběti. Poselství, které nese po celá staletí, se dotýká i nás v dnešní době.

Duben: Měsíc naděje, plodnosti a nových začátků

Po jarní rovnodennosti, která letos nastala 20. března, kdy jsme přesně ve 4:49 přivítali astronomické jaro, se dny na úkor zkracování nocí prodlužují. Rána a večery již nejsou temné, ale zalité slunečním světlem, které příjemně hřeje. Možná cítíme puzení vstávat dříve a přivítat paprsky, které nás lechtají na víčkách, (třeba) několika koly súrja namaskár. Možná vnímáme, jak se v nás po dlouhém chladném zimním období probouzí nová energie, která nás pobízí k vyšší aktivitě, činorodosti, k pobývání venku a užívání si čerstvého jarního vzduchu a svěžího vánku, který přináší. Co na tom, že jej musíme vdechovat přes roušky, které kvůli krizovým mimořádným opatřením vlivem pandemie nového typu koronaviru SARS-CoV-2 způsobujícího nemoc COVID-19 musíme venku bez výjimky nosit. Jedná-li se o opatření, které napomůže rychlému navrácení situace do normálu, je to minimum, jímž můžeme pomoci sami sobě i všem okolo. Minimum, které souvisí také s největšími křesťanskými svátky, jejichž oslava letos připadá právě na duben. Skrývá se v něm kouzlo oběti za všeobecné blaho.

Konec postního období
Před Velikonocemi drží křesťané postní období, kdy by se měli vzdát masa a alkoholu, celkově se zklidnit a věnovat se rozjímání. Je příznačné, že právě v této době nás zasáhla karanténa, jejímž vlivem jsme prakticky odkázáni sami na sebe a na ty, s nimiž žijeme ve společné domácnosti. Je jistě nepříjemné, že jsme ve způsobu života, tak jak jej vedeme běžně, omezeni a nemůžeme se společensky družit. Nutnost ale můžeme přetvořit ve ctnost a využít toto období k tomu, k čemu jej věřící využívají již od dávných dob. K uznání síly jednotlivce, k přijetí vědomí existence vyššího principu, k oslavě naděje a lásky, které nás nikdy neopouští, neopustíme-li je my sami – respektive nepřestaneme-li v ně věřit. V čase, kdy jsme odtrženi od všech rozptýlení vnějšího světa, můžeme pracovat právě na utužení vztahu, který máme se sebou a s těmi nejbližšími, s nimiž sdílíme domov. Mnohem více než o oběť se jedná o dar – o dar skutečnosti, že jsme zdraví a můžeme trávit čas s těmi, na nichž nám záleží nejvíce. Inspirujme se pradávnými tradicemi, které velí zklidnit se a vzdát se smyslových počitků ve jménu nacházení vyššího smyslu a principu života. Máme k tomu nyní jedinečnou možnost. Využijme ji. A važme si každého dne. Jako generace před námi.

Význam oběti
Samotné Velikonoce jsou pak oslavou oběti Beránka božího, Ježíše Krista, který se obětoval za celé lidstvo. Jeho akt je symbolem odvahy a nezměrné lásky, již nabízí všem bez rozdílu. Jeho zmrtvýchvstání potom přináší výjimečné poselství o tom, že smrt není konec, ale nový začátek života po smrti. Všem lidem, kteří jsou zkroušeni představou smrti a její konečnosti, tak postava Ježíše Krista dává naději a víru v lepší zítřky. Hlavní velikonoční křesťanské obřady začínají po západu slunce na Bílou sobotu, kdy se věřící shromáždí před kostelem, z něhož kněz a jeho pomocníci vycházejí oděni do bílých rouch, nesouce velkou velikonoční svíci, takzvaný paškál, na němž bývá uveden aktuální letopočet. Právě ono světlo, které z něj vychází, je symbolem Ježíše Krista, spásy pro tento svět. Ono světlo hoří v každém z nás a jde jen o to jej objevit a pečovat o něj. S tím pomáhají jógové praxe. S oním světlem nacházíme zároveň lásku k sobě samému, skrze niž ji potom můžeme, podobně jako Ježíš, rozdávat všem bez rozdílu.

Očistná síla ohně
Se světlem souvisí i tradice, která pomyslně uzavírá magické dubnové období. 30. duben je dnes znám zapalováním ohňů, opékáním špekáčků a popíjením piva – slaví se tak „čarodějnice“. Dříve měl ale onen svátek mnohem magičtější význam. Kořeny této noci sahají až do dávných keltských dob, kdy se svátku říkalo Beltain a oslavoval příchod radostnější poloviny roku, v které se tráví více času venku, je dostatek jídla a pití. Keltové zapalovali ohně, které symbolizovaly životodárnou energii, tedy sílu, život a slunce, které mělo přinést právě nadcházející jarní a posléze i letní období. S jarem souvisela samozřejmě i všudypřítomná láska, která byla tehdy stejně jako dnes vidět zejména na tom, že se všude rodila roztomilá mláďátka. Beltain tak byl radostný svátek opěvující plodnost a právě v tuto noc se spousta dvojic oddávala společnému milování. Do dnešních dní se věří, že právě noc z 30. dubna na 1. května je ideální pro početí potomka. Plodnost ale nemusíme chápat jen ve smyslu fyzickém – míní se jí také plodnost myšlenek, kreativita, pozitivní myšlení. Na tom všem můžeme v dubnu pracovat. Nejen v rámci praxe na podložce. Rozšiřme praxi na každodenní život a vnímejme a prožívejme vědomě vše, co nás potkává. Přijímejme to s pokorou i odvahou zároveň. Mějme se rádi. A žijme. Oslavme jaro láskou navzdory všemu!

 

  • autor: Kateřina Hájková
  • foto: Shutterstock.com