Dokonalé je vše

18. 01. 2019


Myslím, že dokonalé je vše, anebo nic. Avšak k tomuto názoru jsem došla až po mnoha letech. Jako děvče jsem nabyla přesvědčení, že já dokonalá nejsem určitě...

To, když ženě v reklamě na šampón poletovaly kadeře, zářící jako diamant, zleva doprava a na otázku kolegyně: „Proč všichni muži stojí ve tvé frontě?“odpovídá: „To ne já, to moje Šauma.“Šauma, ne-šauma. Mně tak maximálně silný vítr nadzvedl zplihlé vlasy a kluci ve frontě rozhodně nestáli. Nakonec Šauma a ani hubnoucí diety či bělicí pasty nepomohly k tomu, abych si uvědomila, že dokonalá už jsem. Uvědomění přišlo až po několika letech. Nikoliv v další reklamě v televizi či v časopise, ale v Indii ve zkříženém sedu, na porodním sále a při návštěvě mého táty v nemocnici. 

Dokonalé je to i tamto. 

Mantra dokonalosti, kterou jsem poprvé zaslechla ke konci svého prvního pobytu a zároveň učitelského kurzu v Indii za teplého večera potící se do krásného temně růžového sárí, říká, že vše je dokonalé a úplné bez jediné chybičky. Tak i tedy já jsem dokonalá a úplná? S pihami na nose, s řídkou kšticí a s diagnostikovanou dyslexií? Ptala jsem se onehdy sama sebe se vzpomínkami zanášející mě k povodí Berounky, kde jsem vyrůstala v zajetí zničujícího sebehodnocení. Ona mantra, kterou nám toho večera předával gurudží, se mi zarývala každým dalším a dalším opakováním, tedy technikou džapa-mantra, při níž se opakuje mantra, pod kůži. Asi to tak mělo být. Asi zrovna to byl význam oné techniky. Onoho opakování. Oné mantry. Opakovali jsme ji dlouho. Dokola a dokola. Houpali jsme se do jejího opojného rytmu a postupně jsme se stávali bhakti jógou. Jógou oddanosti. Cestou horoucí lásky. K sobě. K druhým. Tato mantra mne svým hlubokým významem po dlouhém učitelském kurzu vedla k uvědomění si, abych sama sebe nepovažovala za něco méně, než jsem. Za někoho menšího, méně dokonalého, méně cenného. Abych se přestala porovnávat a hodnotit. Abych v sobě objevila pocit, že už nic víc nemusím. Že nemusím být jiná. Že už jsem úplná.

Dokonalé z dokonalého vychází. 

Další část mantry jsem pochopila na porodní stoličce ve chvíli, kdy jsem přiváděla na svět svou dceru. To, když se porod zastavil a já jsem mezi vzlyky přiznala svůj strach. Strach, že nejsem schopná porodit své dítě. Že nedůvěřuji svému tělo. Že nedůvěřuji procesu. Že se bojím pustit těžkých okovů zajetého nastavení mé sebebičující mysli. Minuty přecházely v hodiny. Porod nepostupoval. Nepostupoval do chvíle, kdy v mé mysli vyvstala mantra dokonalosti. Dokonalé z dokonalého vychází. Ona mantra a dokonalost vyšla z mých porodních cest a já náhle v náruči držela dokonalou část sebe samotné. Kousek mne. Kousek mého muže. Kousek celku. Mé tělo zaplavila vlna emocí horoucí lásky a dokonalosti našich těl, které dokážou nosit devět měsíců pod srdcem dítě, dát mu život a přivést jej na tento svět ve fyzické podobě.

I když je dokonalost a plnost z dokonalosti a plnosti odebrána, přesto dokonalost a plnost zůstává.

Poslední část mantry mě zastihla v nemocničním vykachličkovaném a studeném pokoji. Můj táta je umělecký řezbář a jednoho dne, kdy byl unavený více než jindy, si nedával pozor a přišel o prst. Když jsem zaslechla tuto strašlivou zprávu z úst své maminky, začala jsem plakat a představovala jsem si, že svět pro něj teď končí. Bála jsem se jej prvních několik dní navštívit. Bála jsem se na ruku podívat. Bála jsem se vidět utrpení v jeho tváři. Avšak když jsem sebrala odvahu a s klepajícíma se rukama jsem zaťukala na dveře nemocničního pokoje, táta se na mě jen jemně usmál. Byl unavený, bylo na něm vidět, že jej zranění bolí, ale utrpení z jeho tváře nebylo patrné, naopak. Posadila jsem se vedle něj a chytla jej za ruku. Na tátovi se nezměnilo nic. Pořád byl úplný, pořád byl dokonalý. I bez jednoho prstu na levé ruce.

Jóga učí, že jsme jednotou. Jóga učí, že ono jedno je Brahma a vše z Brahma vychází. To, co z něj vzejde, to, co je od něj odděleno, se nazývá Átmán. Kousek Brahma. Kousek dokonalosti a celku. Jóga nás vede k poznání onoho Átmanu, kterým každý jsme. Vede nás k poznání dokonalého a celistvého. Vede nás k uvědomění, že soused na podložce vedle nás je součást stejného celku. Že paní na úřadě za přepážkou je součást stejného celku. Že muž ve vězení je součást stejného celku. Že žena v reklamě je součást stejného celku. A že onen celek je dokonalost, proto i my jsme dokonalými a úplnými. Jóga z nás nedělá lepšího člověka, protože by nás něco nového naučila. Naopak. Jóga v nás odkrývá naši pravou podstatu, kterou jsme pozapomněli. Naše nesobecké já. Nejvyšší jógou je pak uvědomění si božského v nás. Jak praví dvacátý třetí verš v druhé kapitole Pataňdžaliho Jógasúter: Ishvara-pranidhanad-va.Tím, že dáte svou identitu Bohu, získáte identitu Boha.

 


Jóga Dnes Konference
Energy Studio jd
JógaMarket