Trocha anatomie

Diastáza neboli rozestup přímých břišních svalů (mm. rectus abdominis) je fenoménem dnešní populace. Abychom pochopili, co se při diastáze děje, je nutné nahlédnout do anatomie: přímý břišní sval začíná na chrupavkách 5.–7. žebra a upíná se na kost stydkou (pozn. začátek a úpon přímého břišního svalu se liší s použitou literaturou, většina české literatury bere začátek na žebrech a úpon na kosti stydké, zahraniční literatura naopak, či nedefinuje začátek a konec svalu), uprostřed se nachází linea alba neboli vazivová linie, která se při diastáze začíná rozestupovat do stran. Podstatné je i zmínit úlohu přímého břišního svalu, kterou je při fixované pánvi flexe trupu a při fixovaném trupu flexe pánve. Potom nám bude o něco jasnější, že pokud dostaneme pokyn, „podsaďte pánev a nadzvedněte hlavu a lopatky od země,“ stala se někde chyba, neboť ani jedna část není fixována, a tak pohyb, který vykonáme, nebude pohybem správným, ba naopak nám uškodí.

Proč a u koho diastáza vzniká?

Pokud nevyřešíme příčinu, marně se můžeme snažit odstranit i následky, a u diastázy to platí dvojnásob. Těmi, u koho se diastáza objevuje, jsou přirozeně těhotné ženy, kdy rostoucí miminko hledá prostor, aby se vešlo do bříška, a tak si razí cestu rozestupem břišních svalů. Tento typ diastázy bychom tak mohli nazvat prvním typem, kdy dochází k diastáze vlivem určitého ochabovaní, neberme to však doslova. Problémem je však to, že by maminky měly být již před porodem informované a nejlépe již před otěhotněním, jak s případnou diastázou pracovat, aby vrátily svému tělu funkčnost v co nejkratší době.

Nastávající maminky však nejsou zdaleka jedinými, kterých se tento problém týká. Diastáza je častým problémem i vrcholových sportovců nebo lidí věnujících se horlivě fitness, a jogíny nevyjímaje. Krásně vypracovaný přímý břišní sval totiž nezaručuje funkčnost těla a spíše napovídá, že v jednotlivých svalových skupinách panuje nerovnováha. Krásné ploché a přeposilované břicho, a tak zkrácené svaly, vyvolají efekt tahu od střední vazivové linie, a hle diastáza je na světe. A tento typ diastázy bychom mohli nazvat typem dva, kdy zdánlivě svaly drží pohromadě, ale až přespříliš, a cílem bude tedy spíše uvolňovat a vrátit jim jejich správnou elasticitu.

Odpovědní jsme v tomto případně my sami za sebe a špatnými pohybovými návyky si způsobujeme nefunkčnost, smutnější pohled je však pak na děti, za něž mají zodpovědnost do určité míry rodiče, zejména v prvních měsících věku, které jsou zcela zásadními pro správný vývoj dítěte. U dětí, ať už malinkých, či větších, výskyt diastázy narůstá, častou příčinou jsou špatně šátkované děti, nevhodné kočárky, nosítka či autosedačky, které brání pohybu miminek, nebo v pozdějším věku jednostranné sportovní aktivity či špatná postura při jakékoliv vykonávané činnosti či nečinnosti.

Co za diastázou stojí a DNS

Ačkoliv je diastáza rozestup přímých břišních svalů, je mýlkou si myslet, že za její vznik může nefunkčnost právě jen těchto svalů. Tento problém musíme začít hledat jinde a někdy začít od konce. Jak dokazují současné lékařské studie a další studie věnující se problematice diastázy, problém začíná na zádech u zkráceného čtyřhranného bederního svalu (m. quadratus lumborum, pozn. anatomicky tento sval řadíme do skupiny břišních svalů). A tak krokem číslo jedna není častý mýtus posilování břišních svalů, ale naopak uvolňovaní čtyřhranného bederního svalu. Proto i nové studie poukazují, že příčina bolestí spodní oblasti zad může vyplývat právě z rozestupu přímých břišních svalů. Jak se potvrzuje, vše se vším souvisí.

Pokud se pak podíváme na diastázu z pohledu fyzioterapie, pak určitě nesmíme zapomenout na metodu prof. Koláře DNS (Dynamické neuromuskulární stabilizace), kdy cílem cvičení, jak uvádí prof. Kolář, se ovlivňuje trupová stabilizace a následná práce s dalšími svaly či svalovými skupinami, kterými je v tomto případě bránice, která nám ovlivňuje stabilizaci páteře, dále pokračuje aktivita břišních svalů, která působí proti tlaku bránice a přes vnitřní orgány působí na páteř, a také nesmíme opomenout aktivitu pánevního dna a správné nastavení pánve v souhře s hrudníkem a hlavou (Kolář, 2009, s. 240). Všechny tyto na první pohled malé detaily hrají velkou roli při práci s rozestupem břišních svalů.

Krása a funkčnost nejsou vždy totéž

Za diastázou tak stojí celá řada příčin, a tak každý z nás potřebuje individuální přístup. Co už dnes pro sebe můžeme začít dělat? Vstávejme přes bok a stejně tak si lehejme, mysleme na svůj dech, na nádech a výdech, až se postavíme na podložku, stůjme vzpřímeně, nechme kolena měkká, pánev nepodsazujme ani nevystrkujme, srovnejme si držení hlavy, jako bychom jen jemně gentlemansky přikývli ano, jak říká Daniel Müller, nechme sedy lehy sedy lehy a vraťme se k nim, až budeme umět udržet zafixovanou pánev v neutrálním postavení, vzpomeňme na anatomické okénko, pokud se hýbe začátek i úpon svalu, chybí nám stabilita a správná postura, a až ulehneme do závěrečné šavásany, netiskněme bedra do podložky, nechme je přirozeně zakřivená. A tak pamatujme, že krása plochého břicha je pomíjivá a roztažitá do stran, to, co je uvnitř, je podmínkou soudržnosti. 

Literatura

NAŇKA, Ondřej a Miloslava ELIŠKOVÁ. Přehled anatomie. Třetí, doplněné a přepracované vydání. Praha: Galén, 2015

KOLÁŘ, Pavel et al. Rehabilitace v klinické praxi. 1. vyd. Praha: Galén, 2009

Doubkova L, Andel R, Palascakova-Springrova I, Kolar P, Kriz J, Kobesova A: Diastasis of rectus abdominis muscles in low back pain patients

• autor: Anna Řibřidová
• foto: Shutterstock.com