Obloha je azurová, den bez termínů a povinností, žití tak lehké, že bychom nejraději zastavili čas a udrželi si ten pocit dokonalého štěstí. Život nám takové chvíle dává sám od sebe, i když dost nevyzpytatelně. Existuje ale možnost, jak jej v tom podporovat a vytvářet podmínky, aby se k nám pocit štěstí rád vracel. Všichni, kteří pravidelně cvičí ásany a jógová cvičení, vnímají po praxi své tělo jinak než předtím. Připadá nám uvolněnější a silnější, cítíme se „ve své kůži“, prostě lépe. I psychika a vnitřní stav se během cvičení mění. Člověk se po něm cítí méně vystresovaný a více vyrovnaný.

Vyprázdnit hlavu dechem

Tajemství je v soustředění se na okamžik. Jako ve chvílích, když se třeba ponoříme do pozorování západu slunce a na chvíli vůbec nepřemýšlíme, jen vnímáme. V takových momentech jsme zároveň velmi soustředění i uvolnění. Především zcela v přítomnosti. Právě tento stav navodíme cvičením jógy: když se během ásan soustředíme na tělo a na dech, mysl je zaměstnána. Už nepřemýšlíme o tom, co bylo dnes nebo co nás čeká zítra. Mysl v daném momentu zcela zklidní. Tento stav vyvolává pocit velkého štěstí. Většinou se však objeví jen náhodou, je závislý na naší momentální životní situaci i na vnějších podmínkách, a velmi rychle zase zmizí.

Pránájáma umožňuje tohoto vnitřního stavu dosáhnout, aniž by se právě muselo stmívat. „Při cvičení pránájámy pozorně sledujeme výdech, nádech, zastavení dechu a části těla, kde se dýchání projevuje. Také pozorujeme délku každé fáze dechu a počet nádechů a výdechů. Přitom dýcháme pomalu a zároveň velmi jemně,“ napsal před mnoha let Pataňdžali v Jóga Sútře II/50. V pránájámě pozorujeme průběh a vzorce přirozeného dechu, které se většinou odehrávají podvědomě, a zkoušíme je uchopit. Tak se může přirozené dýchání různě modifikovat a měnit. To vede i k rozšířenému vnímání všech vnitřních událostí a vlastní mysli.

Pomocník do všedního dne

Seznámení se s přirozeným dechem je základním předpokladem pránájámy. Proto cvičení začínáme jen pozorováním dechu, aniž bychom jej ovlivňovali. Jen tak dojdeme porozumění vlastnímu dechu a otevřeme se hlubší zkušenosti s pránájámou. Dýchání je tedy daleko víc než jen fyzický proces výměny vzduchu. Pokud naše mysl dokáže po delší dobu zůstat uvolněná a zároveň soustředěná, lépe si poradíme nejen s každodenními úkoly, ale i v našich vztazích.

Starobylý text „Šiva jóga pradipika“ popisuje tři různé stupně pránájámy:

1) Prakrita pránájáma

2) Vaikrita pránájáma

3) Kevala pránájáma

Při praxi prakrita pránájámy jen pozorujeme a zkoumáme přirozený proud dechu bez jakékoli manipulace. Tento způsob cvičení nám pomůže vyvinout větší sensibilitu pro všechny souvislosti s dechem a uvědomění vlastních zvyků. Vnímáme, jak se dech mění při emocích – např. při strachu nebo vzteku. Zjistíme také, jakým způsobem dech reaguje na různé fyzické a psychické situace, a jakým způsobem spojuje tělo a mysl.

Při pozorování dechu se naučíme tři základní principy: dech proudí samovolně, také se neustále mění, a propojuje vnitřní a vnější prostory. Dech přichází a odchází bez toho, že bychom se snažili nebo namáhali. Dech nás provází životem a neopustí nás ani v situacích, ve kterých zažíváme velké fyzické nebo psychické napětí. Druhý princip je platný pro dech stejně jako pro život obecně: Nic nezůstává stejné, ale prochází neustálými změnami. Že nádech proudí z vnějšího prostoru dovnitř do těla a výdech zase zpět do prostoru kolem nás, je třetím základem prakrita pránájámy. Na úrovni dechu neexistuje rozdíl mezi vnějškem a vnitřkem, oboje je spojené, splývají v jedno a tvoří jeden prostor. Pomocí této základní zkušenosti si můžeme uvědomit, jak je naše „individualita“ spojena se vším, co se nachází kolem nás. Bez našeho okolí bychom nemohli žít.

Dýchání pro pokročilé

Metodou vaikrita pránájáma cíleně měníme dýchací vzorce: nádech i výdech stejně jako pauzy v dechovém cyklu se bedlivě a obezřetně obměňují. Rytmus dechu lze zpomalit nebo zrychlit, dech se může po výdechu a nádechu zastavit a pauzy se dají držet či ještě prodloužit. Při tom je hodně důležité, že se nikdy nevyskytuje respirační nedostatek, pocit vnitřního neklidu nebo jakákoliv disharmonie. Praxe vaikrita pranajámy nás směruje ke klidnému, pomalému a jemnému dechu. Tímto se i naše obvykle neklidná a aktivní myšlenková činnost uvolní. Tradičně učí vaikrita pránájámu jen zkušený učitel, který své žáky dokáže cvičením provést.

Kevala pránájáma vyplývá z delší praxe vaikrita pránájámy. Dech se naprosto zklidní a ztiší, na chvíli se může i úplně zastavit nebo jej přestaneme vnímat. Tehdy úplně ustane i aktivita mysli. To vede ke stavu, který Pataňdžali popisuje jako čtvrtý stav zvaný „čaturta“, který se vymyká kategoriím jako vnitřek a venek. S vědomím jednáním už kevala pránájáma nemá mnoho společného. Je to stav, kdy dech proudí úplně jemně a klidně a ta část naší osobnosti, kterou známe jako „vykonavatele“ s tendencí do všeho zasahovat, zmizí. Takové ticho nám umožňuje zažít ještě jinou dimenzi našeho bytí.

PRAXE: pozorování dechu

Posaďte se do vzpřímené polohy, ve které vydržíte alespoň 15 minut. Můžete se také položit na záda a opřít chodidla o zem. Zajistěte, aby vám nebyla zima. Na každý následující krok budete potřebovat několik minut.

Buďte tady a teď

- Vnímejte své tělo. Jak a kde jej cítíte v kontaktu se zemí? Je tělo uvolněné, nebo jsou některé části těla napnuté? Jaký máte pocit uvnitř těla?

- Vnímejte i okolí. Otevřete oči a na chvíli používejte všechny smysly. Jaké jsou vaše vizuální dojmy? Jaké slyšíte zvuky? Jaké cítíte vůně? Jaké hmatové vjemy máte? Je možné dojmy jen vnímat bez toho, že je popisujete slovy, posuzujete nebo analyzujete? Pokud k tomu přesto dojde, vraťte se zpět do přítomného okamžiku.

Vnímání dechu

- Zavřete oči a vnímejte své tělo zevnitř. Co cítíte? Opět zkuste nic nepopisovat ani neposuzovat. Cítíte svůj dech? Průtok vzduchu v nose, když se nadechnete a vydechnete? Cítíte dech i v ústech a v hrdle? Nechte dech přijít a odejít přirozeně a bez námahy. Když se mezitím přestanete soustředit, vraťte se k dechu.

- Vnímáte pohyby dechu uvnitř těla? Cítíte, jak se hrudní koš rozšiřuje při nádechu a zase uvolňuje s výdechem? Vnímáte pohyby bránice? Cítíte pohyb dechu až v pánevním dně?

Nechat výdech, ať se prodlouží

- Věnujte se teď rytmu, ve kterém váš dech proudí. Vnímejte, jak nádech naplňuje tělo, končí, a jak začíná proces výdechu, tělo se vyprazdňuje, výdech končí, nový nádech začíná… Nechte dech přijít a odejít co nejsnadnějším a nejpřirozenějším způsobem.

- Nechte nyní výdechu více času, další výdech prodlužte ještě víc, i ten další atd. Postupujte při tom krok za krokem a velice jemně, ať se výdech prodlouží sám od sebe. Sledujte, co se stane s nádechem, když výdech zpomalí. Prodlouží a zklidní se i nádech? Nebo vnímáte pocit netrpělivosti a neklidu?

- Soustřeďte se, kdy se na konci výdechu objeví potřeba se nadechnout. Nechte výdech odeznít a počkejte, než nový nádech začne proudit do těla. Možná se na konci výdechu objeví malá pauza, během které se nic neděje. Vzniká proto, že jste v takovém klidu, že nemáte potřebu dalšího nádechu.

Pauza po výdechu

- Pozorujte, co v této pauze ucítíte, kdy dech už neproudí. Sledujte, jak dlouho v tomto stavu můžete zůstat.

Ukončení cvičení

- Před ukončením cvičení opět sledujte vnitřní pohyby dechu, hrudní koš, břišní stěnu i bránici a pánevní dno. Až ucítíte celé tělo v kontaktu se zemí a vnímáte okolí všemi smysly. Pomalu otvírejte oči.

Zkuste si ponechat vědomí o přítomnosti, které se vytvořilo v rámci tohoto cvičení. Vezměte si z něj něco i do každodenního života.

• autor: Katrin Köhler
• www.jogakatrinkohler.cz
• zdroj fotky: Shutterstock.com