Dárky patří k Vánocům a jako malé děti jsme se těšili především na ně. Byli jsme v napětí, zda Ježíšek opravdu přinese vysněnou kuchyňku pro panenky, troubící auto nebo dokonce štěně. A přesto, že Ježíšek někdy „vyměnil“ štěně za plyšáka, vždycky nám nakonec zářily oči. Dokázali jsme se radovat z každé maličkosti. A právě ty zářící oči byly tím nejlepším dárkem, který jsme my děti mohly na oplátku darovat svým rodičům.

V dnešní konzumní společnosti je stále těžší udělat někomu dárkem radost, ale i tak je v mnoha domácnostech na Štědrý večer stromek zasypaný množstvím balíčků. Obsah se liší pouze výší finančních prostředků, které si mohou jednotlivé rodiny dovolit. Darujeme si navzájem praktické dárky. Stejně bychom je museli koupit, tak proč je nezabalit pod stromeček. Obdarováváme ostatní něčím, co bychom si přáli sami, nebo čímkoli, co jsme na poslední chvíli zahlédli v reklamě. Chceme to tak? Není to kritika, pokud ano, v pořádku, každý jsme jiný.

Přemýšlela jsem, co mně udělalo pod stromečkem největší radost, a přestože jsem během let dostala spoustu krásných dárků, nejsilnější vzpomínky patří k dětství, k panence – miminku. Jen zazvonil zvonek, vtrhli jsme s bratrem do pokoje ke stromečku a hned jsem ji uviděla. Zabalená byla jen v průhledném celofánu, a i když jsem ještě nedokázala přečíst cedulku se svým jménem, nebylo pochyb, že patří mně. Nejkrásnější chvíle jsou vždycky s dětmi a je na nás dospělých vytvořit pro ně kouzelnou vánoční atmosféru, na kterou budou celý život vzpomínat a kterou pak budou předávat svým dětem dál. Mysleme na to. Naučme své děti vnímat Vánoce jako svátek lásky a pohody, kdy není důležité množství dárků, ale sdílení radosti s ostatními.

I během vánočního období nás může provázet Pataňdžaliho Jógasútra. Ta svým obsahem vysvětluje osm stupňů jógy a první dva, jama a nijama, se zabývají morálními a etickými pravidly, naším chováním vůči sobě i ostatním. Jeden z bodů jamy – aparigraha/nehrabivost – se tak v předvánočním „honění se“ za dárky stává aktuální.

Můžete si v hlavě nebo i na papíře vytvořit seznam, pravidla, doporučení, žebříček pro vás důležitých věcí, a pokud se přeci jen necháte strhnout předvánočním shonem, vraťte se k němu, zhluboka se nadechněte a zpomalte.

Ahimsa – neubližování jiným ani sobě, nemusí být vše dokonalé, žádné přehnané nároky na ostatní (jestli nebudeš mít samé jedničky, Ježíšek ti nic nepřinese) ani na sebe (naklidit, napéct, navařit, nakoupit, nazdobit, připravit…).

Satja – pravdivost, především upřímnost k sobě i ostatním (nemám na mysli: „Ježíšek neexistuje!“, proč dětem kazit kouzlo Vánoc, to ať si každý rodič rozhodne sám).

Aparigraha – nehrabivost, nemusíte mít hory dárků, kila cukroví. Pro každého jednu dvě maličkosti, důležitější je zamyslet se, čím uděláte radost, co dotyčného překvapí? Dárek má být od srdce, nemusí být drahý ani dokonalý. Také obal se může stát dárkem. Šetřeme přírodu, proč tuny jednorázového vánočního papíru? Vložte dárek do dřevěné dekorativní krabičky, ozdobte plátěný pytlíček, kreativitě se meze nekladou.

Santóša – spokojenost, často svým přátelům přejeme spokojené Vánoce, přejme si to tak i pro sebe. Dělejme to, co nám přináší radost, nespěchejme a vychutnávejme si společné chvíle. Hezké vzpomínky je to, co si odnášíte dál, vše ostatní je pomíjivé.

Svádhjája – sebepoznání (původně studium posvátných písem), darujte (si) zážitek, poznávejte něco nového. Dárek nemusí být materiální, může to být pozvání za poznáním, prozkoumáním vlastních možností a možná i limitů (lekce jógy, registrace na závod), kdo ví, možná tím někomu pomůžete změnit pohled na život (nebo na sebe sama).

Namasté a pohodové Vánoce

• autor: Martina Horáková
• py.martina.eu
• foto: Shutterstock.com