Co nás přivádí na podložku, ale i z podložky odvádí pryč?

08. 09. 2018


Po dlouhé době povoluji barevnou stuhu, která držela mou zelenkavou podložku úhledně srolovanou v koutě bytu, do kterého jsme se nedávno přestěhovali. Odsouvám židli a jedním jemným pohybem nechávám rozvinout podložku po podlaze. Příjemným plesknutím o zem a setrvačností pohybu se rozvine celá, a poskytne mi tak prostor pro mou praxi.

 

Pohodlně se na ni usadím, na chvilku zavřu oči, uložím těžké ruce na kolena a povolím nejen lokty a ramena, ale i lícní kosti a bradu. Zhluboka se nadechnu a s výdechem jemně rozpohybuji své ztuhlé tělo. Ach, pomyslím si, to je tak příjemné. Krouživými pohyby uvolním šíji, jemnými vlnami dostanu ten stejný pocit i do prostoru kolem hrudní kosti. Bránici nechám změknout jako máslo, které ráno vyndavám z lednice a pokládám na snídaňovou tabuli. Měkký pas, boky i pánev. Po dalších několika momentech přecházím stále se zavřenýma očima na všechny čtyři. Pomaličku rozhýbávám páteř, a když se mi zdá dostatečně měkká, zatlačím celé dlaně do podložky, jako bych onu podložku pod sebou chtěla prsty roztrhnout, a s výdechem odlepím kolena od země. Po dlouhé době první adho muka švanásana. Pes hlavou dolů. Jaká slast. Tělo je sice po dlouhé době, kdy jsem mu nevěnovala dostatečnou fyzickou praxi, ztuhlé a na pozice reaguje jinak. Avšak ona slast přichází i s neprotaženými hamstringy v mé nejoblíbenější pozici, která místo psa hlavou dolů připomíná neforemnou kupu čehosi. Proč jsem tě takovou dobu nechala stát v koutě? Ptám se, a přitom nevím, zda mluvím k zelenkavé jógové podložce, či sama k sobě.  

„Jóga skutečně není pro toho, kdo příliš mnoho jí nebo jí málo. Ó Ardžuno, není ani pro toho, kdo příliš málo spí nebo příliš dlouho bdí. Pokud je člověk střídmý v jídle, odpočinku i činnostech a jeho spánek i bdění jsou rozumné, pak z toho stavu vyplývá sebekázeň (jóga), která ničí všechny smutky.“ (Bhagavadgíta VI, 17–18)  

Všichni jistě známe oba extrémní protipóly. Nejdříve si najdeme oblíbenou lekci a oblíbeného lektora. Hledáme, jaké všechny lekce v týdnu učí, na kterých místech se nachází a nadšeně se slovy: Já jsem na té józe úplně závislý za ním běháme všude možně. Už si ani nedokážeme představit, že bychom vynechali. Ale jednou vynecháme. Tu přijde těhotenství a odejde chuť na vinjásu. Tu odejde onen oblíbený učitel jógy na nějaký čas do ústraní. Tu je dovolená delší než pár dní a nám se jaksi přestane chtít vstávat… Výmluv, nebo zda chcete jemněji důvodů, je mnoho. 

„Podle vynaloženého úsilí je úspěch, slabý, střední nebo velký.“ (PJS 1/22)

A tady se vracím k otázce, která je v samotném názvu dnešního zamyšlení. Co nás přivádí nazpět na jógovou podložku? A co nás z ní je naopak schopno odvést pryč? Co, či dokonce kdo je tím, kdo má tuto schopnost? Jsou to dvě odlišné osoby, ony dva protipóly? Nikoliv. Jsme to my. Stále tatáž osoba ovládána myslí a jejími překážkami. 

„Je devět překážek, které rozptylují mysl: nemoc, únava, nejistota, roztržitost, lenost, tužby, strach, netrpělivost a nestálost.“ (PJS 1/30)

Často víme, co je pro nás dobré. Bohužel ještě častěji víme, co je dobré pro ostatní. Ale o tom jindy. Onen pocit, kdy něco děláme, nějak se chováme a své chování si omlouváme, všichni známe. Kdy víme, že ony řeči a přísliby kolem jsou pouhou zástěrkou. Jóóó, já na lekci zase přijdu, pokyvujeme s úsměvem hlavou, když potkáme na ulici známého lektora ze studia, kam jsme docházeli za tím svým oblíbeným, který však na nějaký čas odjel do Indie či doma chová své malé miminko. Hlavou nepřestaneme pokyvovat ani za rohem, i když moc dobře víme, že nejspíš nepřijdeme. Pataňdžali ve svých Jógasútrách tento jev mysli popsal velmi dobře a srozumitelně. Popsal, že překážkami stojícími před cílem jógy jsou nemoc, únava, roztržitost, lenost, tužby, strach, netrpělivost a nestálost. Do které kategorie patříme my? Co nám stojí v cestě za cílem jógy? Za jejím praktikováním? Položme si ruku na srdce a odpovězme si na základní otázku: Co je vlastně pro nás cíl jógy? Proč ji praktikujeme? Jak se cítíme a jak vnímáme sebe i okolí ve chvílích, kdy jsme zapáleným praktikantem, a ve chvílích, kdy jím nejsme?

I když to bude znít zvláštně, zde bych dnešní zamyšlení ukončila a nechala vás v příjemném rozpoložení s vyřčenou otázkou. Protože jak řekl můj gurudží, ke skutečné pravdě dojdeme sebedotazováním, svadhjájou, a dobrý učitel nás může navádět pouze otázkami, nikoliv odpovědí.

 


Jóga Dnes Konference
Energy Studio jd
JógaMarket