Čistota vnitřní, čistota vnější

15. 03. 2017


Téma čistoty v kontextu jógové praxe většině lidí asociuje zejména tradiční sérii očistných technik, zahrnující pro jemnocitného zápaďana mnohdy respekt až posvátnou bázeň i nejedno dobrodružství....

Je pro vás jógová očista hlavně obrazem čisté jógamatky a nátělníku, půstu, slaného nálevu protékajícího tou či onou částí útrob, či šňůrkou putující od nosní přepážky snad až ke dveřím lidské duše? Zkusme tuto významovou redukci jogínské čistoty rozvést do širšího kontextu úvah. Zamysleme se nad principem čistoty z hlediska jednotlivých vrstev naší celistvosti.

ŠATKARMA NEBOLI ŠATKRIJÁ

Když se v Čechách zapíšete do kurzu jógy, málokdy na vás lektor vytasí úkol provést do příští lekce výplach střev či řízené zvracení. V Indii je to ale vcelku běžné. Obě zmíněné techniky se řadí mezi tradiční šestici očistných metod zvaných šatkrijá nebo častěji šatkarma. Šestice očistných úkonů je původem zakotvena v tradičních (a věkem mladších) hatha jógových textech, jako je Hathajógapradípiká, Šatkarma samgraha či Ghéranda samhitá. Cílem těchto metod je několikaúrovňová očista – těla, dechu a mysli. Šatkarma míří k harmonizaci energií (triguna, tridóša) majících vliv na fyzické tělo i psycho-emoční rozhraní. Některé ze šesti krijí jsou svojí podstatou (ne však dosahem) prostší než jiné a můžete se s nimi běžně setkat i na lekcích jógy (např. kapalabháti, naulí či trátaka). I tak doporučuji všechny techniky s nespočtem benefitů, ale i kontraindikací, vyzkoušet alespoň poprvé pod vedením zkušeného učitele. Pokud to s jógovou očistou chcete vzít hezky od podlahy, zkuste nezapomínat na důležitý princip áhimsá – vyvarování se násilí. Pokud máte pocit, že na to či ono nejste připraveni, neznásilňujte se. A oč konkrétně se tedy jedná? Do šatkrije se řadí následující:

- néti aneb čištění dutin slanou vodou (džala néti) či pásem látky (sútra néti)

- dhauti aneb různé formy čištění trávicího traktu (například kundžal krijá – řízené zvracení, či šankhaprakšalána – výplach traktu)

- basti aneb očista tlustého střeva

- naulí aneb automasáž orgánů břicha pod tlakem

- kapalabháti aneb mentální očista, očista mozku

- trátak aneb očista zraku a mysli

 

ČISTOTA – ANEB O ČEM PATAŇDŽALI NEHOVOŘIL

Pataňdžaliho jógasútra dnes figuruje jako ústřední text zakládající systém osmiramenné (někdy královské – rádža) jógy. I když je velmi pravděpodobné, že jógasútra „jen“ zformulovala dlouho existující světonázorový proud o mnoha přítocích. Každým pádem její legendární autor Maháriši Pataňdžali zařadil mezi desatero eticko-morálních imperativů (tzv. jam a nijam), které by si aspirant jógy měl osvojit, i princip čistoty neboli šauča.

V druhé knize súter zvané Sádhana pada (kapitola praxe) otevírá Pataňdžali širší pole pro úvahy a kontemplaci tím, když říká: „Čistota mu (aspirantovi jógy) získá ušlechtilý odstup od vlastního těla, a nebude více vtahován do okruhu nečistoty jiných.“ (PJS II-40)[1] A o aforismus dále: „Dosáhne také rozjasnění nejvyšší duševní látky světa (sattva), radostnosti, sjednocení v jednom (soustředění), ovládání orgánů a schopnosti pozorovat sebe.“ (PJS II-41)[2]

Co tím chtěl jogín říci, ví nejlépe on sám, a je třeba mít na paměti, že každý výklad je vždy osobní interpretací. S velkou pravděpodobností se zde Pataňdžali ale nezaobírá povrchovou čistotou těla ve smyslu jeho mydlení a pucování. Míří k čistotě mysli – prosté bažení a závislosti na tom, co pomíjí. Zmíněný odstup není totéž co pohrdání či popírání vlastní tělesnosti. To, co je zde mezi řádky, je spíše výzvou k určitému nadhledu. K tomu, aby nadhled byl možný, je však potřeba mít své tělo v pořádku. Zanedbané tělo zamořené nemocí nedopřává mysli mnoho klidu. O tělesnou schránku je potřeba pečovat, protože právě tělo, jeho funkce a vnitřní vitalita (annamájakóša + pránájamakóša) jsou vozem duše v tomto světě. Nevtahování se do okruhu nečistoty jiných pak rozhodně není výzvou k povýšenosti. Jde spíše o impuls nezavazování se s kvalitami, od kterých se chceme oprostit. Jednoduše řečeno – pokud je vám protivný vztek, budete se zřejmě setkávat se vzteklými lidmi. Až pochopíte princip vzteku uvnitř sebe sama, nebudete se potřebovat s tímto tématem dále konfrontovat s lidmi kolem. Tělo je chrámem, přestože některé asketické proudy jógy v rámci hinduistických sekt byly a jsou přesvědčeny o pravém opaku. Pataňdžaliho šauča (čistota) je předpokladem klidu a spokojenosti (santóša) s přítomným stavem věcí. Původně se tedy jedná spíše o mentální hygienu – očišťování se od nánosů nízkých motivů a inklinací, odbourání nečistých vzorců myšlení a jejich projevu v chování.

NEHŘEŠIT MYŠLENKOU A JEJÍM PROJEVEM – VIŠUDDHI ANEB ČISTOTA SEBE-VYJÁDŘENÍ

V poli tantrou prodchnuté, jemné jógové anatomie a fyziologie se dříve či později setkáte s termínem čakra. Byla by škoda nechat se odradit šarlatánským monopolem na toto téma stejně jako zatvrzele odsoudit danou věc jako iracionální pavědu. Čakry fungují jako silné energetické celky, které provazují emoční pole s tělesnými programy, a slouží také jako určité stupně na úrovni růstu osobního vědomí směrem k seberealizaci. Přestože se různé směry jógové nauky navzájem liší v určení jejich počtu i jejich popisu, nejčastěji narazíme na klasické pojetí sedmi hlavních čaker. Pátou z nich je čakra zvaná višuddhi. Pokud bychom použili mapu hrubého těla, lokalizovali bychom ji zhruba do středu hrdla (na rentgenu ji však neuvidíte). Slovo višuddhi v sobě obsahuje kořen „šuddha“, neboli „čistý, očištěný“. Krom významné vazby na fyziologii štítné žlázy, stav krční páteře, cervikálního plexu a pole, které tematicky spadá pod nepopulární ORL (nosní ušní krční), se pátá čakra dotýká tématu čistoty komunikace a práva na čisté (tj. přímé) sebevyjádření. Touto čistotou se míní komunikace mezi vnitřním a vnějším, mezi obsahy mysli a jejich projevem. Nemyslet zle, nemluvit zle, nekonat zle znamená v daných souvislostech nebýt zlý – tedy být očištěný od zloby. Takto bychom mohli pokračovat skrze další a další vrstvy mentální špíny, kterou ale bohužel solným roztokem nespláchnete. Višuddhi čakra je symbolicky spojena s éterem, volným prostorem či prázdnotou (akáša). Éter jak známo nese zvuk. Slovo je zvuk. Zvuk je vibrace. Vibrace je energie. A jógová filosofie a její kosmologie vnímá energii jako základní a věčnou, sdílenou podstatu existence. Važme slov, protože slova mají váhu i sílu pošpinit náš charakter i osud.

 

[1] Minařík, K. Pataňdžaliho jógasútra, 1994.

[2] Tamtéž.

 


Jóga Dnes Konference
Energy Studio jd
JógaMarket