Budoucnost jako nepopsaný list

23. 09. 2017


Představuji si pomyslný nepopsaný list papíru. Je přede mnou a je jenom na mně, co tam napíšu, co z něj vytvořím a co do něj vložím. Jenom já rozhoduji o tom, co zůstane na papíře napsáno, co si lidé budou číst a co po mně zůstane....

Je to jako cesta, která se přede mnou otevírá. Můžu se dát buď vpravo, anebo vlevo. Všechno – směr, rychlost – je jenom v mé režii. Ať se vydám kamkoliv, jde jen o mé rozhodnutí a bude to tak nejsprávnější.

Je to jako myšlenka. Buď ji přetvořím v realitu, anebo zůstane jen myšlenkou. Možná si s ní budu hrát, chvilku se jí zaobírat, chránit si ji. Vytvářet další vize, které z toho vyplynou a vzniknou.

Tohle všechno teď mám před sebou. Před pár dny jsem začala lehounce panikařit. Nad tím, kam má cesta teď povede. Jsem nezaměstnaná, jsem volná. Nejsem svázaná pocitem, že se musím hnát do jakéhokoli zaměstnání kvůli tomu, abych přežila a uživila sebe i své děti. Najednou si můžu pohrát s myšlenkou, že mou největší a nejhezčí náplní dne bude jóga a předávání toho, co jsem se já sama naučila. Donedávna jsem si nedovolila přemýšlet nad tím, že nebudu někde muset sedět osm hodin denně, odpracovat si to „svoje“ a pak zase žít v koloběhu „školka, večeře, spánek“.

Odvažuji si pomyslet na vedení lekcí více než jednou týdně. Předávat a učit všechno, co k józe patří nejen těm, kteří bydlí ve městě, ale seznámit také lidi z vesnice s jógou jako takovou. Seznámit s jógou i děti, seniory. Mé myšlenky v hlavě jsou veliké, mé plány nabývají stále konkrétnější podoby. Mé cíle začínají být reálnější a mé nadšení větší. Samozřejmě mám strach, samozřejmě si připouštím i případný neúspěch. Avšak myšlenky na to, že si den můžu rozvrhnout podle sebe a podle toho, jak to bude vyhovovat mému tělu, mému času, mé energii… Ta myšlenka mě žene vpřed.

Vždy jsem byla kreativní člověk a mám pocit, že můj život teprve po 30 ve mně tu kreativitu probudil. Možná je to tím, že jóga mi opravdu buduje sebevědomí, zvyšuje mou sílu, mé zdraví. Jóga se dostala do mého života znova v trošku větší míře, ačkoliv čas s dětmi je největší náplní mého současného dne. Jsou prázdniny, jsem lenivější, vedra zmáhají. I proto možná odpočívám, jak jen to jde, nehoním se zbytečně kvůli úklidu, vaření… Více promýšlím svou budoucnost. Mám možnost začít dělat to, co mě opravdu baví. Jógu. Psaní. Vedení kroužků spojených s jógou pro děti. Všechno tohle se přede mnou otevírá a já zatím hýčkám tu – prozatím – nereálnou představu „nemuset sedět osm hodin na kancelářské židli a předstírat, jak mě to baví“.

Mám svou budoucnost ve svých rukou. A já se na tu budoucnost opravdu těším. Když totiž něčemu věřím, najednou přichází příležitosti. Panika, která ve mně vypukla před pár dny, je pryč. Protože vím, že vesmír se o mě postará a přinese mi přesně ty zkušenost a ty lidi, které potřebuji do další pracovní etapy svého života.

Zůstávám s pokorou a vděčná…

 

  • autor: Veronika Nadymáčková
  • foto: Shutterstock.com

Jóga Dnes Konference
Energy Studio jd
JógaMarket