Ačkoliv stopy zimy ještě ve vzduchu jistě zaznamenáme, zároveň již můžeme v čerstvém větru cítit příslib přicházejícího jara. Pro naše předky znamenal březen měsíc rodících se nadějí a konec dlouhého temného období, jež pro ně zima bezesporu představovala. I proto je jednou z nejvýznamnějších tradic právě vynášení smrtky ze vsi, která symbolizovala vše, co lidé na zimě neměli rádi: kromě chladu také temnotu, prázdnotu, nejistotu, strach, obavu a úzkost. Činilo se tak na pátou postní neděli, tedy dva týdny před Velikonocemi, a tato neděle byla podle této tradice nazývána nedělí Smrtnou.

Tmě, chladu a prázdnu odzvonilo

Říkávalo se jí různě, podle toho, odkud byla vynášena – pojmenování jako Morana, Mořena, Mařena nebo Smrtholka ale označují jedno a totéž: postavu, do níž vesničané promítli všechny negativní pocity spjaté s dlouhým a teskným zimním obdobím. Postava vyrobená ze slámy omotané kolem dřevěné hole či tyče, oděná v ženských šatech a často ověnčená takzvanými vejdumky (jakési korále vytvářené ze skořápek od vajec a šnečích ulit, které symbolizovaly prázdno a smrt) zkrátka představovala něco, čeho se chtěli zbavit. Proto byla vhazována do potoka za zvuku hlasitých, bujarých a radostných popěvků, které oslavovaly její ztrátu. V některých místech v tomto čase chodila i děvčátka koledovat s lítem neboli majáčkem, což byla obdoba pozdější pomlázky: větvička ze zeleného stromu ozdobená pentličkami, vejdumky a dekoracemi z papíru.

Řehoř a Pepa, hoši vítající jaro

Smrtná neděle se nesla ve znamení zahození starého a nepotřebného, dny připadající na 12. a 19. března patřily oslavám přicházejícího období tepla a světla. Svatý Řehoř symbolizoval návrat ptáků z letních krajin, probouzení přírody a vybízel sedláky k zahájení činnosti. Krásně to představuje stará pranostika pravící, že na svatého Řehoře čáp letí přes moře, žába hubu otevře a líný sedlák, který neoře. Přicházel čas vysít venku první semínka, předpěstovávat rajčata a papriky. Po svatém Josefovi nadcházela chvíle k sázení raných brambor. Tento den pro venkovany znamenal významný milník v zemědělském roce – po dlouhé zimě se poprvé oblékali do lehčích šatů a podle počasí, které panovalo, se pokoušeli odhadnout, jak by mohla vypadat úroda.

Čas družení a příchodu naděje a světla

Tři týdny před Velikonocemi, tedy o týden dříve, než se vynášela Morana, se na Družebnou neděli těšili především všichni mladí a svobodní. Právě v tento den totiž docházelo ke všeobecnému sdružování – lidé se navštěvovali, domlouvaly se svatby a mladíci chodili žádat své milé o ruku. Z jarních tradic, které naši předkové dodržovali, se dnes můžeme inspirovat: proč nezačít právě od vynášení Smrtky symbolizující staré a nepotřebné. Nemusíme vyrábět slaměnou postavu, ale zbavme se s příchodem jara všeho, co nás tíží – sundejme těžké kabáty, svetry, které škrábou, a šály, které škrtí. Nenechme se svazovat ani dusit a vnímejme svobodu, která se nás zmocňuje, když si dovolíme mít se rádi a nehodnotit, jen pozorovat a sledovat, jak radí jógová filozofie. Vyčistěme lednici a vyházejme potraviny, které zde již možná nějakou dobu nemají co dělat. Přeberme skříň a oblečení, které nenosíme, darujme těm, kteří jej využijí lépe. Seberme staré deky, které doma skladujeme, a odnesme je do psího útulku a při té příležitosti vezměme nějakého roztomilého chlupáčka na procházku.

Radost pro radost

Dělejme radost pro onu radost, a ne pro jakýkoliv zisk. Radujme se jako naši předkové ze stále přívětivějšího počasí a užívejme si jej na čerstvém vzduchu, jak jen nám čas a možnosti dovolí. Zařaďme do jídelníčku více čerstvých potravin, zkusme si osvojit umění klíčení (není na tom nic složitého) a hýbejme se každý den, abychom měli pružné a zdravé tělo. Nezapomínejme pro něj ale na mysl a duši, věnujme se věcem, které nás naplňují, a buďme vděční za to, že tak můžeme konat. Najděme si každý večer chvilku na to, abychom si do bloku zapsali, co nám ten den udělalo radost a co nás zahřálo u srdce. Zvědomujme si vděčnost, usínejme s ní a probouzejme se s ní. Hledejme světlo, směřujme k němu a nechme se jím zahřívat. Najděme jej v sobě a nenechme jej zhasnout: živme jej tím, co milujeme. Milujme sebe. Buďme šťastní!

• autor: Kateřina Hájková
• foto: Shutterstock