Zdraví 01. 02. 2020 PDF Tisk

Bez obalu: Proč nakupovat nahaté potraviny?

Živě si pamatuju, jak jsem před čtyřmi lety potkala kamaráda s kufrem. K mému překvapení se nechystal na cesty, akorát si vezl nákup z bezobalového obchodu. Tehdy jsem si pomyslela něco o pražském hipsterovi a vůbec mě nenapadlo, že brzy vyrazím do supermarketu s vlastními sáčky. Kvůli přírodě a hlavně kvůli sobě samé...

Bez obalu: Proč nakupovat nahaté potraviny?

Čistější domov, čistější mysl

Moje domácnost vypadá teď o dost jinak než před pár lety. Vyhýbám se plastovým lahvím, na nákup beru pár vlastních látkových sáčků a znovupoužitelných plastových krabiček, kuchyňské zbytky házím žížalám na domácí vermikompostér. Ale ruku na srdce: sotva bych zvládla žít pohodlným městským životem, kdybych se snažila žít 100% bezobalově. Nadále kupuju běžné těstoviny, na nevolnosti piju colu a používám jednorázový toaletní papír (ano, existují lidé, kteří ho perou podobně jako látkové pleny).

Postupně jsem však přestala věřit, že odpadky zázračně zmizí po vhození do barevné popelnice. Pouhá recyklace totiž funguje jako cvičení proti bolesti zad – sice vám uleví, ale samotné příčiny problému se zcela nezbavíte, dokud nadále prosedíte osm hodin denně u počítače. Proto jsem začala pomalu zkoušet, co můžu nakupovat bez jednorázového obalu, aniž by mě to stálo mnoho peněz, času nebo úsilí. A brzy jsem tak zjistila jednu věc: čím méně odpadků mám doma, tím méně se jich tvoří i v hlavě.

Návrat ke kořenům

Obdivuju lidi, kteří se rozhodnou pro změnu a naplno skočí do bezobalových nákupů. Jsem pochopitelně úplně pravý opak: ukázkový líný Býk, který nemá rád změny a miluje svoje pohodlí. První mé pokusy o bezobalové nakupování proto byly až komicky opatrné a navíc maximálně anonymní. Vůbec se mi nechtělo pouštět do debat, proč si beru rajčata do vlastní tašky místo do mikrotenu, a dávala jsem přednost samoobslužným pokladnám, kde jsem měla klídek.

Nákupy bez zbytečných igelitek se mi rázem zalíbily, a tak jsem se osmělovala víc a víc. V pekárně mi dali chleba rovnou do ruky, v sýrárně nakrájeli goudu do mističky, mléko jsem koupila ve vratném skle… Postupně jsem zjistila, že se nákupy proměnily z otravné povinnosti v příjemně strávený čas. Zpětně nedokážu určit bod zlomu, podobně jako nemůžu přesně označit datum, kdy jsem začala „dělat jógu“. Najednou se zkrátka zužoval výběr potravin, a tím se zkrátila i doba jejich vybírání. K tomu jsem začala chodit do lokálních menších obchodů a zcela přirozeně se mi zlepšil jídelníček (protože všechny polotovary a sušenky najdete většinou v plastu). Začalo mi být dokonce příjemné odpovídat na otázky, proč si ten plastový sáček neberu. Zapovídání se s prodavačkou, co můžeme udělat pro životní prostředí, se stalo hezkým zvykem.

Pomyslným vrcholem byla moje první výprava do bezobalového obchodu – právě tam jsem pocítila přímo dětskou radost z obyčejné sypané čočky! Všechno to vážení, šustění a sypání je tak nádherně zemité… a vůbec se nedá srovnat se situací, kdy přendaváte krabičku s nápisem Čočka z regálu do košíku.

Bezobalový rodič na dobu určitou?

Ochota k udržitelnějšímu nakupování ve mně poslední měsíce zesiluje. Jednak proto, že náš nejbližší bezobalový obchod pohrozil zavřením kvůli nedostatku financí, jednak se dostávám do nové etapy svého života.

Právě rodičovská role je pro mnohé lidi velkým impulzem, proč se začínají zajímat o prostředí kolem sebe a pozměňují své nákupní zvyklosti. Potvrzuje to i psychoterapeutka Petra Skavská a maminka tříletého syna, která ve své domácnosti zredukovala jednorázové obaly.

„Už předtím jsem se zajímala o třídění odpadu, pak jsem látkovala. Právě svým dětem chceme dopřát to nejlepší, proto jsem vyhledávala spoustu informací. Nevím, co bylo tím prvním impulzem pro bezobalové nakupování, šlo totiž ruku v ruce s kontaktním rodičovstvím, bedýnkami zeleniny bez pesticidů, přírodní kosmetikou, chozením barefoot… To všechno jsou spojené nádoby, které se prolínají. Cokoliv z toho může člověka přivést k přemýšlení o životním prostředí a posílit jeho vnímání, že jsme toho všeho součástí,“ říká Petra.

Jak je ale udržitelnost udržitelná, když se maminka vrátí zpět do práce? Petra přiznává, že terapeutická praxe a péče o syna dostala před bezobalovými nákupy přednost. „Měsíční velký nákup do bezobalového obchodu dodržuju bez obtíží. Komplikovanější to je u čerstvých mléčných výrobků, pro které jsem chodila do vzdálenějšího obchodu a kam se teď nedostanu tak často. Nabídka je už ale i v běžném supermarketu pestrá a i tam se dá nakoupit mnohem ohleduplněji.“

Co když to nemá cenu?

Připadají vám drobné pokusy o bezobalový život zbytečné? Nepřijde ta snaha jednotlivce nakonec vniveč, když letadla létají po celém světě a množství odpadků neustále roste?

Přiznám se, že ekologický smutek na mě zatím nepadá... možná právě proto, že mi jóga pomáhá zaměřit se sama na sebe. Každý z nás má k dispozici velikánskou moc – řešit pouze to, co může udělat tady a teď.

Rozhodnutí jednotlivce ale dává smysl i z pohledu kapitalismu: velké obchody totiž reagují na poptávku nás zákazníků, takže čím víc nakupujeme bez jednorázových obalů, tím méně jich bude nadále v nabídce. Právě naše utracené peníze (energie) vysílají obchodníkům jasný signál, co chceme.

Honit se však usilovně za cílem „být co nejvíc eko“ může být podobně zhoubné jako se snažit být co největší jogín. Ulpívání nás nepřibližuje k cíli, ba nás od něj vzdaluje. Je tedy na nás, abychom si určili pravou míru jako Petra – aby se z andělského záměru nestala ďáblova smyčka. Proto si k nákupu „nahaté zeleniny“ vezmu bez výčitek jeden svůj oblíbený balený sýr. Nebo teď v období těhotenství přestávám nosit nákup v těžkých sklenicích.

Áhimsa. Nenásilí.

 

Objednat předplatné