úterý 3. 12. 2024
Možná máte v práci za celý rok akce dost, a tak si o dovolené rádi přispíte a potom strávíte den na slunci s oblíbenou knihou. Jenže pak se před kolegou, který o volných dnech zdolává horské vrcholy, cítíte trochu provinile. Nebo se těšíte, až vyměníte celodenní sezení za pořádné výšlapy? A následně se na ty, kteří jen polehávají u bazénu, díváte tak trochu skrz prsty? Není ale vlastně jedno, jak člověk dovolenou tráví? Existuje jediný správný způsob? Nezáleží hlavně na tom, aby si odpočinul?
Nedávno jsem se dostala k internetové diskuzi probírající šílenost animačních programů v hotelech nabízejících all inclusive. Jak už to v případech podobných diskuzí bývá, původní nevinný žert se zvrhnul v poměrně vášnivou debatu, kde samozvaní experti na cestování sebevědomě prezentovali své názory.
„Do Řecka a Chorvatska se má jezdit jedině do apartmánu bez jídla, aby se člověk dostal mezi místní,“ radil jeden.
„Animační programy a hotely s all inclusive jsou vhodné leda tak pro rodiny s dětmi, jinak se tam přežít nedá,“ mínil další.
A bylo toho víc: jeden doporučoval nakupovat v obchodech a na trzích a vařit v apartmánu z místních surovin, jiný radil obcházet restaurace a zkoušet typickou kuchyni přímo z rukou mistrů svého řemesla – kuchařů.
Jediný správný způsob?
Všechny příspěvky ale měly společného jmenovatele: nepochopitelnou sebejistotu při prezentování vlastního názoru a přesvědčení. Jak si může být někdo tak neochvějně jistý tím, že právě ta jeho varianta je jediná správná? Odkud může někdo čerpat jistotu takové velikosti, že zcela odmítne vzít v potaz argument někoho dalšího? K sebereflexi následně vyzval příspěvek zcela jiného charakteru: „Netušil jsem, že existuje jediný správný způsob, jak někam cestovat,“ psal autor a uhodil hřebíček na hlavičku.
Nepřisvojujme si něco, co nám nepatří
Jak si můžeme myslet, že něco, co je správné pro nás, musí být automaticky nejlepší i pro ostatní? Každý má přeci právo volby, jak říká astéja, jedna z jam, které jsou součástí Pataňdžaliho osmistupňové cesty jógy. Každý je originál a každý má právo rozhodnout se podle svého uvážení. Astéja vybízí k nepřisvojování si hodnot, které nám nepatří.
Každý má právo volby
Co nám dává právo domnívat se, že my víme nejlépe, jak by kdo měl cestovat? Proč cítíme potřebu ohrnovat nos nad tím, že někdo se rozhodne strávit dva týdny dovolené na lehátku s koktejlem v ruce? Z jakého důvodu máme tendenci hodnotit něčí rozhodnutí sbalit se a vyrazit na pět dní sám do Dubaje? Proč myslíme, že je špatné, když někdo necítí potřebu cestovat po světě a bohatě si vystačí se Šumavou, Krkonošemi nebo třeba s jižní Moravou? A proč naopak odsuzujeme někoho, kdo cítí potřebu cestováním poznat svět?
Jiný neznamená horší
Každý je jiný, každý má své specifické potřeby a každý přeci musí umět rozlišit, kdy jim naslouchat a kdy nikoliv. Že s námi někdo nesdílí názor na to, jak trávit ideální dovolenou, ještě nemusí znamenat, že jeho představa je horší než ta naše. Je jen jiná. A jiná neznamená horší. Pokud někdo miluje lezení po horách, rád se vydává na cesty na vlastní pěst, za jeden den stihne to, co bychom my nestihli za dny tři, nemusíme se kvůli tomu cítit špatně: není to tak, že on je dobrodruh a my lenoši. A naopak: neodsuzujme někoho za to, že o dovolené nechce „dělat nic“, je to jeho volba, jeho rozhodnutí, jeho potřeba. Neškatulkujme sebe ani druhé ze strachu, že se jim nevyrovnáme, nebo proto, že nám povyšování se dodává pocit důležitosti.
Dělejme cokoliv
Někdo je takový a jiný makový a tím, kdo musí tento fakt přijmout, jsme především my sami. Potom si dokážeme užít vysněnou dovolenou podle svých představ bez obav z toho, že nás někdo označí za aktivistu nebo za snoba. Vyzkoušejme, co nás láká, dodejme si odvahy a vrhněme se na to, co chceme prožít, i když se toho trochu bojíme. Ležme a čtěme si, opalujme se a sluňme se, plavme v moři nebo v jezeře. Vezměme si dovolenou a stravme ji výletováním v okolí domova nebo odpočinkem na místní plovárně s dětmi u vody. Dělejme cokoliv, co nás naplňuje, co náš činí šťastnými, u čeho dokážeme „vypnout“ a jen být. Je to přeci naše dovolená. Nenechme si ji nikým a ničím zkazit.