Psyché&Duše 10. 12. 2016 PDF Tisk

Advent ve znamení Aparigrahy: Neulpívejme, hledejme

Dnešní doba je rychlá. Spěchá. Zakazuje nám se zastavit a uvědomovat si přítomný okamžik. Co se s námi děje právě teď a právě tady. Všichni to jistě známe....

Advent ve znamení Aparigrahy: Neulpívejme, hledejme

Nepokojná mysl produkuje jeden obraz za druhým a přeskakuje mezi nimi takovou rychlostí, až se nám z toho často točí hlava. Advent je obdobím klidu a pohody. Měl by sloužit jako příprava pro jedny z nejkrásnějších svátků v roce. Vánoce – dny, které nám dávají možnost potkat se se všemi našimi nejbližšími a strávit za vzájemného souznění vzácné chvíle, které nám ze vzpomínek nikdy nikdo nevymaže. Vánoce jsou časem setkání, kdy se potkáváme s těmi, na nichž nám v životě záleží nejvíce. Ti, kteří o své drahé během života přišli, pociťují tuto ztrátu velmi intenzivně obzvláště v období Vánoc, jež je jako celek prodchnuto láskou, pochopením a porozuměním. Protože křesťanské Vánoce skutečně takové jsou – jsou oslavou lásky.

Vánoce v našich srdcích

Vánoce jsou tedy především v našich srdcích. Ona příprava na ně, kterou advent znamená, by tedy měla spočívat především ve vnitřním nastavení. Tedy na tom, jak pociťujeme Vánoce uvnitř sebe. Tam, kde pociťujeme sami sebe.

Jaké pocity v nás Vánoce vyvolávají?

Když se ono slovo vysloví, rozline se vám po těle příjemné teplo, které z prostoru uprostřed hrudníku jako zlaté světlo postupuje paprskovitě do ostatních částí těla? Tak je pociťuji já.

Jak je vnímáte vy?

Je pro vás synonymem Vánoc klid a mír, nebo spíše spěch a starosti?

Dnešní doba je rychlá. Spěchá. Zakazuje nám se zastavit a uvědomovat si přítomný okamžik. Co se s námi děje právě teď a právě tady. Všichni to jistě známe. Nepokojná mysl produkuje jeden obraz za druhým a přeskakuje mezi nimi takovou rychlostí, až se nám z toho často točí hlava. Ráno u snídaně přemýšlíme, jaké druhy cukroví ještě musíme dopéci. Cestou do práce zvažujeme, co tedy vlastně k Vánocům koupíme rodičům. U oběda řešíme, zda se po práci stihneme stavit v obchodě a dokoupit ingredience na cukroví, které se chystáme péci. Když tu náhle zjistíme, že jsme se vlastně ještě nerozhodli, které upečeme…

Nežijeme chvílí, v níž se právě nacházíme. Žijeme tím, co bylo a co bude.

Kam se nám ale ztratila přítomnost?

Upínáme se na materiální potěšení. V rámci spěchající konzumní společnosti se necháváme strhnout proudem stresu, který časem přerůstá v hysterii, a Vánoce vnímáme jako prostředek pro kupování dárků.

My neříkáme, že darujeme. Nepřemýšlíme, co darujeme k Vánocům. Mluvíme o tom, co k Vánocům koupíme.

Někteří lidé si dokonce berou na vánoční dárky půjčky, které potom splácejí.

Neztrácí se v tom všem sama podstata Vánoc?

Na začátku jsme si přece řekli, že Vánoce jsou svátkem lásky. Ale lásku za peníze nekoupíme.

Neztrácí se v tom všem i naše podstata?

Stop. Zapomeňme na všechno, co bylo řečeno, a zastavme se. My máme možnost se v neustálém kolotoči přání, chtění, kupování a spěchu zastavit. Máme možnost vrátit se k základům, lásce a hledat svou podstatu, která je těsně spjata právě se samotným duchem Vánoc.

Aparigraha jako neulpívání

Neulpívejme na předmětech hmotného světa a uvědomme si, že není důležité, kolik toho v životě máme, ale jakým způsobem toho užíváme. Nebuďme již dále otroky předmětů a vězme, že při správném vnitřním nastavení i chudý může být chamtivec a bohatý může být svobodný, když nebude vnitřně připoután ke svému majetku. Vnesme do svého života Aparigrahu, jednu z pěti Jam, které formuloval ve své osmistupňové cestě jógy mudrc Pataňdžali.

Nezatracujme užívání předmětů, ale nebuďme na nich závislí

Aparigraha, tedy neulpívání, nás učí, že nejde o užívání předmětů jako takové, ale o samotný vztah k nim. Tedy nezatracovat jejich používání, ale nebýt zároveň závislý na darech. Na darech, které dostáváme, i na darech, které dáváme. Oprostěme se od svazujících pout lakoty, tendence, která soustavně narušuje duševní rovnováhu. Lakomí jedinci nakonec vidí smysl života pouze v hromadění hmotných statků.

Právě Vánoce jsou skvělou příležitostí přehodnotit své životní postoje a přenést jógovou praxi z podložky do života.

Jak se chováme, když rozbalíme podložku a zahájíme jógovou praxi?

Vlastní fyzické praxi jistě předchází určité zklidnění a obrácení se dovnitř. K dechu. Ke hledání vnitřního příbytku. Jógová praxe, kromě toho, že protáhne a posílí tělo, slouží především k tomu, že protáhne a posílí i našeho ducha. Cvičme proto vědomě nejen s hrubým fyzickým tělem, ale pracujme i na tom, aby se postupně setrvale zjemňovalo i naše vnímání, cítění a chování.

Zjemňujme svůj přístup k sobě a zjemňujme i svůj přístup k okolnímu světu.

Neboť vzpomeňme, že Jama, a tedy i Aparigraha, musí být uplatňována nejprve a především ve vztahu k sobě samému. Až poté, co ji přijmeme a začneme ji vědomě aplikovat na vlastní život, můžeme ji začít postupně uplatňovat i vůči svému okolí.

Chytněme příležitost, kterou nám naše vlastní jógová praxe dává, a oslavme letošní Vánoce tak, jak se sluší a patří.

Ne tak, jak si vyžaduje společnost. Ne ve stresu a spěchu. Ale tak, jak si vyžaduje naše podstata. Tak, jak si to vyžadujeme my. Oprostěme se od svazujících pout materiálních statků a obraťme svou pozornost k něčemu mnohem důležitějšímu a mnohem jemnějšímu, co pro onu jemnost není patrné hned na první pohled. Najděme to v sobě. Hledejme to a přenášejme to, v rámci jógové praxe, z podložek do života.

Jednoho krásného dne si potom možná uvědomíme, že jógovou praxi žijeme.

 

  • autor: Kateřina Lukášová
  • www.sadhak.cz
  • foto: Shutterstock.com

 

Objednat předplatné