Okamžik mezi minulostí a budoucností

08. 05. 2018


Prožívat svůj život bezprostředně a naplno není jednoduché. Myšlenky se velmi rády toulají po minulosti nebo budoucnosti. Praxe pránájámy a hlubší pochopení procesů spojených s dechem nám pomohou více si užívat přítomnost a lépe zvládat všední den.

 

Včerejší spor s dětmi mi leží v žaludku – a v hlavě. Stejně jako poslední rozhovor se šéfem, ve kterém jsem opět odkývala jeho příkazy, místo abych vyslovila svoje nápady. Kdybych nebyla vždy tak nejistá! Příští týden mě čeká další rozhovor, určitě zase dopadne stejně. Často nežijeme v přítomném okamžiku, ale v minulosti nebo budoucnosti. Řešíme, co bylo a co bude. Nejsme spojeni s tím, co se děje kolem nás a s námi v přítomnosti. „To, co nazýváme minulost, přítomnost a budoucnost, je pouze určitý způsob, jak je lidské vědomí v souladu s ději, a to ve formě paměti, vědomí a očekávání. Vědomí samo o sobě má absolutní existenci a nachází se zcela mimo čas,“ píše Eknath Easwaran ve svém komentáři k mandukya upanišad, která se mimo jiné věnuje tomuto tématu.

Kéž by!

V naší společnosti je běžné, že v hlavě „poskakujeme“ mezi pamětí a očekáváním, často je dokonce spojujeme. Zabýváme se tím, co bylo v minulosti, kdy jsme se mohli zachovat jinak a nyní být spokojenější. Dělá nás to nepozorné, takže se nám brzy přihodí další věc, kterou bychom rádi bývali vyřešili jiným způsobem. Také naše představa o budoucnosti je často určována minulými zkušenostmi. Očekáváme, že něco bude stejné, jak už jsme to zažili, nebo nechceme, aby se některé zkušenosti opakovaly.

Čas od času je vhodné se zamyslet nad minulostí: Vše, co jsme v našem životě udělali a prožili, nás přivedlo přesně do toho bodu, kde jsme teď. Některé příčiny a jejich důsledky můžeme stavět do souvislostí a vzít si ze zkušenosti ponaučení. Často si ale jen představujeme, jak bychom jednali jinak, a trápíme se pocitem lítosti a výčitkami svědomí. Minulost ale již nelze vrátit zpět. Co se stalo, nemůžeme změnit. Opakované přehrávání všech možností je proto jen zbytečné vyčerpávání energie a brání nám být beze zbytku teď a tady.

Budoucnost zahrnuje všechny možnosti

Rovněž je důležité čas od času plánovat budoucnost. Ta je přitom většinou důsledkem toho, co děláme v přítomnosti. Většina našich myšlenek o věcech budoucích jsou představy, projekce a očekávání – někdy včetně té „nejhorší verze“. Avšak teprve zkušenosti ukážou, jak se všechno skutečně vyvine, třeba úplně odlišně od našich očekávání. Budoucnost teprve přijde. Obsahuje všechny možnosti, ale to, co je nám ještě neznámé, nehraje v naší vizi o budoucnosti žádnou roli.

Překonat rozdělení času

Náš život se odehrává tady a teď. Tento okamžik nám nabízí příležitost srovnat si svůj život. Zamyslíme-li se nyní nad minulostí nebo budeme-li chtít naplánovat budoucnost, zmeškáme podstatu života. Když se mysl dokáže úplně zklidnit a jen pozoruje dech v daném okamžiku, zmizí psychologické vnímání času. Minulost a budoucnost se rozpustí. Když je však mysl zase aktivní, element času bude mít opět navrch. Rozdělení času na minulost, přítomnost a budoucnost se v józe nazývá trikála. Ten, kdo své vědomí rozšířil na všechny tři aspekty současně, se nazývá trikáladarši. Takový člověk si uvědomuje, jak minulost ovlivňuje přítomnost a že současné chování pokračuje do budoucna, vnímá všechny tři roviny času v tomto okamžiku. I samotné trojí rozdělení času lze překonat. Někdo, kdo toto prožívá, se nazývá trikálaatita.

Zůstat přítomni

Prakrita pránájáma je jednoduchá metoda pozorování dechu. S její pomocí se naučíme být více zaměřeni na přítomný okamžik. Pokud naše pozornost proudí plně s dechem, když vnímáme naplnění nádechem a vyprázdnění výdechem, jsme zcela v současnosti. Naučíme se zaznamenávat jak to, co vnímáme zevnitř, tak to, co se děje kolem nás. Obvykle dosáhneme oddělení našeho „já“ od okolního světa. Dech nás s okolím však neustále spojuje a podporuje nás v pochopení vztahu mezi vnitřkem a vnějškem.

CVIČENÍ NA POZOROVÁNÍ DECHU V PŘÍTOMNOSTI

Posaďte se do vzpřímené polohy, ve které vydržíte alespoň 10–15 min. Můžete se také položit na záda a postavit chodidly na zem. Zajistěte, aby vám nebyla zima. Na každý následující krok si vyhraďte několik minut času.

Vraťte se do přítomnosti

Vnímejte svoje tělo. Jak a kde jej cítíte v kontaktu se zemí? Je uvolněné, nebo jsou některé části těla napnuté?
Vnímejte i okolí. Dokážete zůstat v přítomném okamžiku? Použijte všechny smysly. Jaké jsou vaše vizuální dojmy? Jaké slyšíte zvuky a jaké cítíte vůně? Co vnímáte hmatem? Je možné dojmy jen zachycovat bez toho, abyste je posuzovali nebo analyzovali? Vyvolá něco z toho, co vnímáte, vzpomínky na minulost či očekávání do budoucna? Nepokoušejte se nic potlačit nebo odmítnout, nezapojujte se do žádných vnitřních bojů, ale vraťte se zpět k tomu, co vnímáte v daný okamžik. Uvědomte si, že přítomnost je podstatná.

Vnímání dechu

Zavřete oči a vnímejte své tělo zevnitř. Co cítíte? Cítíte svůj dech? Průtok vzduchu v nose, když se nadechnete a když vydechnete? Cítíte dech i v ústech a v hrdle? Nechte dech přijít a odejít přirozeně a bez námahy. Když mezitím ztratíte soustředění, vraťte se k dechu.
Vnímáte pohyby dechu uvnitř těla? Cítíte, jak se hrudní koš rozšiřuje při nádechu a zase uvolňuje s výdechem? Vnímáte pohyby bránice? Cítíte pohyby dechu až v pánevním dně?
Uvědomte si, že dýchání je přítomný děj, a nepospíchejte při nádechu hned k výdechu ani obráceně. Nechte dech najít si svůj přirozený rytmus.

Proud dechu zvnějšku dovnitř a zase zpátky

Nyní pozorujte, jak každý nádech z okolního prostoru proudí do těla, naplní ho a končí. Pak začíná výdech, plíce se vyprázdní a vzduch proudí zevnitř zase zpátky do okolí.
Během každého nadechnutí sledujte cestu dechu dovnitř a během vydechnutí zase ven. Vnímáte, jak dech neustále spojuje vnitřní a vnější prostor?
Soustřeďte se na moment na konci výdechu, kdy se objeví potřeba nadechnutí. Nechte výdech odeznít a počkejte, než nový nádech začne proudit do těla. Možná se časem objeví na konci výdechu malá pauza, během které se nic neděje. Vzniká proto, že jste v takovém klidu, že nemáte potřebu dalšího nádechu. Pokud se tak stane, bude se vám mysl jevit velmi klidná a uvolněná. Na chvíli zažijete pocit skutečně přítomného bytí.

Ukončení cvičení

Před ukončením cvičení opět sledujte vnitřní pohyby dechu, hrudní koš, břišní stěnu i bránici a pánevní dno. Pomalu ucítíte celé tělo v kontaktu se zemí a začnete vnímat okolí všemi smysly. Pomalu otvírejte oči a jemně se protáhněte.

Zkuste si ponechat vědomí o přítomnosti, které se vytvořilo v rámci tohoto cvičení. S trochou praxe se vám podaří i v denním životě vrátit se pomocí dechu do přítomného okamžiku, když se ztratíte ve vzpomínkách či v plánech. Dech vám pomůže vytvořit si vědomí pro to, co je teď. Pak můžete lépe reagovat na dané požadavky nebo potřeby.

 


Jóga Dnes Konference
Energy Studio jd
JógaMarket