V provopočátku vnímání slov „jógová terapie“ se vyjeví v mysli programy nebo cvičení zaměřené na řešení problémů, především pohybového systému. I samostatné slovo terapie vyjadřuje tento obsah. Slovo jóga do celého „cvičebního“ programu vnáší hlubší obsah ovlivňování všech vrstev: fyzické tělo, energetickou i psychickou úroveň. Vše vzájemně působí, a tak dotýkáme-li se fyzického těla polohou, projev je i v energetické a emociální úrovni. Pokud ovlivňujeme psychiku, působíme na obsah mysli, ale stejně tak i na životní procesy a fyzické tělo. Proto není možné rozdělovat lidské tělo na části, ale pochopení symbiózy na základě pančakóši vede k rozvoji harmonie mezi všemi částmi. Přehršel, nebo naopak nedostatek pozornosti jen jedním směrem může vést člověka k nerovnováze, která by byla prohlubována vnímáním pouze jedné části celku. Aby došlo k harmonickému rozvoji těla, mysli a duše, je vhodné rozšířit své vnímání nejenom na člověka jako souhru „masa a kostí“, ale ve všech souvislostech lidské bytosti – bytí. To je úkol jógového terapeuta – vnímat klienta na základě celistovosti.

Důvod, proč klient přichází na jógovou terapii, je však jiný. Většinou bývá jednostranný. Na druhou stranu, věnujeme-li pozornost jen jedné části celku, například fyzickému cvičení ásan a krijím, může i přesto dojít k naplnění stejných cílů jako v záměru na celek. Vytyčení jedné části je branou k uvědomování si celku. Je to vstupem k postupnému objevování sebe sama – rozlišování. Pokud klient přichází pro řešení problémů s jeho zády, které ho kvůli např. způsobu životního stylu bolí, během cvičení stejně dochází k ovlivňování psychiky a vnitřního nastavení. Přes tento cíl tedy člověk vstupuje na cestu poznávání sebe sama a objevuje v sobě daleko víc než jen svůj prvotní záměr cvičení pozic. Jelikož fyzická struktura je pro mnoho lidi uchopitelnější, a "reálnější" je tedy ovlivňování skrz polohy těla a i dech účinné. Celistvost je následně rozvíjená praxí. 

Podmínkou přístupů je vědomá pozornost, bez které bychom nevěděli, co děláme, a tak provádění něčeho by bylo jen manuálním aktem, bez větší odezvy. Skrz vědomou pozornost dochází k intenzivnímu ovlivňování dechového procesu a na tomto základě i k pronikání hlouběji do všech možných vrstev v člověkovi. Přes vědomou pozornost a dech dokážeme ovlivňovat autonomní funkce lidského těla, které vědomým způsobem nejsou ovlivnitelné. Vědomou pozorností vstupujeme do komunikace sami se sebou, se svým vnitřním tělem, které vysílá množství signálů objevujících se v naší mysli na základě stáčení smyslového vnímání dovnitř. Vědomá pozornost nás učí cítit, vnímat a jemně rozlišovat v různých stavech fyzického těla a v psychice. Stáčením pozornosti dovnitř působíme na fyzio-biologické procesy, a to především přes prostředníka dech a efektivně ovlivňujeme i mozek, který jsme schopni přetvářet na základě pravidelného opakování. 

• autor: Václav Krejčík
• www.energystudio.cz
• zdroj fotky: Shutterstock.com