pondělí 12. 10. 2026
BLESKOVĚ
Od mládí jsem nesl v sobě silnou touhu. Touhu ukázat, kdo jsem, co ve mně žhne. V atletice jsem hledal vítězství, v tanci světlo reflektorů. Byl jsem poháněn vášní, cílevědomostí, hladem po úspěchu. Ego chtělo urvat kus světa a … vlastně to je i přirozené mládí. Tak to je. Duše však cítila něco jiného. Skrytě, jemně, téměř neslyšně – ve mně existoval jiný hlas. Hlas, který volal po ústraní. Po prostoru, kde nemusím být nikým jiným, než kým skutečně jsem, a to jedna část mě, neslyšela.
Někdy mám pocit, že se svět kolem mě žene dopředu rychlostí, na kterou jsem úplně zapomněl nastavit budík. Ráno vstaneš, rychlej čaj nebo kafe, práce, něco k jídlu, Netflix, spánek. A takhle furt dokola. Neříkám, že to je špatně – ale když se člověk na chvíli zastaví, začne přemýšlet: Tohle je ono? Takhle to má být?
Nechci jet na vlně motivačních citátů a snažit se „vytěžit z každé vteřiny maximum“. Ale zároveň nechci jen přežívat. A hlavně – nechci se nudit vlastním životem. Tak co s tím?
Slovo „biohacking“ se posledních pár let stalo jakýmsi mantrickým zaklínadlem moderní doby. Objevuje se všude – v podcastech, v titulcích magazínů, na sociálních sítích. A já si kladu otázku: co je na tom vlastně nového? V čem je ten „hack“ tak revoluční, že kolem něj vznikl celý průmysl? A proč potřebujeme nová slova, když staré principy nikdy nepřestaly fungovat?
Když přijdeme na lekci jógy, často nás jako první přivítá usměvavý učitel. Klidný hlas, vlídný pohled, možná pár vtipných slov, které uvolní napětí. A pak se začne — dech, pohyb, ticho, koncentrace. V tu chvíli je ten člověk na podložce před námi zdánlivě jistý, pevný ve svém středu, někdo, kdo to „má zmáknuté“. Jenže za tím vším se skrývá mnohem víc.
Ve chvíli, kdy jsem vjel do aleje vysokých, zimně bezlistých stromů, zaplavilo mě tiché potvrzení, že odjet a být jen sám se sebou a s péčí o své tělo i mysl bylo to nejlepší, co jsem pro sebe mohl udělat. V Resortu Svatá Kateřina mě přivítala příroda a klid, které spolu s ájurvédskými procedurami rozproudily krev v mých žilách a otevřely prostor v mysli pro něco víc než jen být „v tom“, kde člověk je.
Jógový retreat na Azorských ostrovech mě doslova nabíjel energií – a jak by ne? Síla Atlantského oceánu spolu se sluncem, deštěm a větrem prostupuje každým okamžikem stráveným na těchto ostrovech. Pobyt na Azorech je jedinečný zážitek, kde se zelená krajina, modré nebe, černá láva, mlha, déšť, slunce a vítr neustále střídají.
Změna není slabostí, ale poutí, která nás vede k sobě samým. Ať už stojíte na prahu nového začátku nebo se ztrácíte v hlubinách cesty, důvěřujte svému dechu – tichému průvodci, jenž zná směr i v nejtemnějších chvílích. Každý krok, byť váhavý, je příslibem růstu. Každé nadechnutí je pozvánkou k novému začátku.
Žít jógu pro mě znamená mnohem víc než jen názvy mých knih. Žít jógu je pohled na život, postoj, cesty, které život vyplňují. Je to současně cesta a trénink, jak si umožnit být skutečně svobodný, nezávislý na minulosti - výchově i názorech druhých, jak respektovat nejen sebe, ale i všechny okolo, a jak především - ustát sám sebe v běžnostech.
Vnímáme a cítíme, jak síla slunce mizí. Jak den se zkracuje a … vzpomínáme na léto, jak rychle uteklo. Také to tak máte?
Kapálabhátí a bhastrika jsou pro mnohé neznámými pojmy, avšak pro jogíny představují důležité očistné a pránájámické dechové techniky. Tyto techniky, často používané i v terapeutických praxích, mají schopnost ovlivňovat stav vědomí a otevírat podvědomí.
