Óm šanti, šanti, šanti...“ zní na konci lekce z hrdla lektorky v padmásaně se sepnutými dlaněmi do andžalí mudry před srdcem. Mám se připojit, či jí nechat sólíčko? – pomyslí si nejeden jógující sedící před ní. A jelikož neví, tápe a nezná význam, někdy ani výslovnost oněch slov, raději mlčí a brouká si pouhé om sám pro sebe.

Mantra ÓM je známým vyjádřením univerza, jednoty a s oním zvukem se jógující rádi připojují k zvučnému lektorovi. Mnozí si vznikající rezonanci užívají a zkoušejí různý rozsah svého hlasu, co jim, doslova a do písmene, dech stačí. Ale co znamená šanti? Nad tím často jen kroutí hlavou.

První šanti věnujme sobě

Slovo pochází z nejstaršího jazyka, ze sanskrtu, a znamená mír. Při zpěvu slova přejeme onen mír nejen sobě, ale také celému vesmíru. Nejsou to planá slova, jako tomu je v mé vzpomínce ve filmu Slečna Drsňák. Možná, a teď to berte s jemným humorem, kdyby si předtím zacvičila jógu, byla by v jiném rozpoložení. Jóga nám často propůjčuje uvnitřnění a pravdivý pocit míru směřující především k sobě samým, což je tím mírem nejdůležitějším. Teprve poté jej můžeme směřovat dále. Proto je první šanti věnováno nám samotným, druhé okolí, třetí přírodě a vesmíru působící proti katastrofám.

Jazyk bohů

Ve správném tvaru nalezneme: ÓM śāntih, śāntih, śāntiḥ. Důvod, proč bychom měli vědět, jak správný tvar vypadá, je dalekosáhlejší než exotická písmena ladná oku s tečkou pod h a položenou čárkou nad a, která jsou hojně užívaná v sanskrtu. Sanskrt je nejstarším dochovaným indoevropským jazykem a říká se, že je jazykem bohů. Sloužil k vyjadřování na vyšší úrovni, než je verbální komunikace mezi kamarády, kteří se potkají na ulici. Jazyk vznikl za účelem vědních disciplín, duchovních nauk i k předávání starého učení. Každé slovo v sanskrtu má více významů a jeho překlad záleží na kontextu. Proto známe mnoho překladů starých textů, jako je Bhagavadgíta. Každý autor jej vysvětluje trochu z jiného úhlu.

Jemnější forma za tvarem

Písmo, jenž se užívá pro sanskrt (nazývá se dévanágarí), vzniklo ze staršího písma bráhmí, jež dodnes používá například hindština. Přepis sanskrtu do latinky obsahuje hláskový systém rozdělený na vokály, dvojhlásky, konsonanty, polovokály, sykavky a hrtanová písmena. Dále se konsonanty rozdělují na zadopatrové, předopatrové, zadodásňové, zubné a retné podle toho, kde v ústech, či mimo ně, vznikají. Gramatika sanskrtu je velice složitá a studiu je potřeba věnovat soustavnou pozornost. Proto se od složitých tvarů přeneseme k jemnější formě, kterou sanskrtská slova obsahují.

Působící síly

Přesná výslovnost v sobě nese určitou rezonanci působící na pránické tělo, které známe z teorie pančakóš, pět obalů těla. Mantra svou rezonanční sílou rozvibrovává energetické tělo, a tak něj působí. Když se mantra správně užije, může na jemnějším těle odstranit blokády vytvořené stagnací prány. Z onoho důvodu se mantry podle védské kultury nezpívají, ale recitují. Známé chytlavé melodie manter na youtubu jsou pouhé písně, bhadžany, pro uvolnění, pro otevření srdce, pro bhakti jógu. Recitace je spíše džňána jógou, vědomostním směrem jógy rozvíjející naše vědomí a intelekt. Proč ale tolik informací kolem tří slov na konci lekce?

Často říkáme slova a nevíme, co znamenají

Protože znalost toho, co se ukrývá za oněmi třemi slovy, nám propůjčí hlubší pohled či prožitek z toho, co děláme, tedy z toho, co opakujeme po lektorovi.

Pro tuto chvíli nám stačí, když budeme vědět, že aby onen mír rozvibroval nejen naše energetické tělo, ale i okolí, je zapotřebí jej správně vyslovit. V sanskrtu je více tvarů výslovnosti písmena š. Proto je na místě si říci, že š ve slově śāntih se vyslovuje stejně, jako například Šiva či Šárka. Dále je důležité vědět, že se u prvních dvou slov z trojice śāntih konečné písmeno (h) nečte a jeho přečtení si necháme až k poslednímu śāntiḥ, kde tečka pod h vybízí k přečtení i písmena, jež stojí před ním – tedy „šantihi“. A jelikož ypsilon v sanskrtu nenalezneme, pro nás měkké i v sanskrtu čteme tvrdě jako ypsilon. Tedy: „šantyhy“. Po každém śāntih je důležitá významná pauza, ukončení každého ze dvou prvních slov z důvodu působení oné pauzy na energetické tělo, a třetí se protáhne do důrazného -tyhy ke konci. Jak to tedy vypadá? „Šánty, šánty, šántyhy...“ a chvíle nehybného ticha, abychom mohli zaznamenat rezonanci v těle.

Proč 3x?

Číslo tři je číslem jaksi magickým. Nejspíše toto číslo sahá až k samotnému zrodu světa podle hinduistického náhledu. Ono jedno, jednota, vše objímající a obsahující se nazývá Brahman. Brahman obsahuje tři bohy – Brahma, Višnu a Šiva s jeho ženským protějškem. Každý další bůh z tisíce, jehož hinduismus obsahuje, je pouze reinkarnací božstva ze svaté trojice. Ona svatá trojice se ve světě projektuje různě. Je to zrození, udržování a zánik.

Až příště na lekci lektor vyzve ke zpěvu šanti, nestyďme se a věnujme mír nejen sobě, ale celému světu. Buďme si vědomi každého šanti, které z trojice zazpíváme, a vzpomeňme si u nich na sebe, na okolí ve smyslu lidí a na přírodu ve smyslu zbytku vesmíru.

Óm śāntih, śāntih, śāntiḥ

• autor: Šárka Konečná
• www.jogovna.cz
• fotko: Shutterstock.com