Představa, že si jednou nosní dírkou naléváme vodu dovnitř a druhou vytéká ven, zní zvláštně. Člověku se vybaví spíš nepovedený skok do bazénu než příjemná péče o sebe. Džala néti – očistná jógová technika ale při provádění vypadá mnohem dramatičtěji, než jaká ve skutečnosti je.

Výplach nosu vlažným solným roztokem. Voda protéká pomocí malé konvičky a odnáší s sebou hlen, prach i část alergenů. Výsledkem může být pocit volnějšího nosu a snazší dýchání. Praktická věc, kterou oceníme třeba v období pylů nebo při rýmě, a to právě v období podzimu a zimy.

Nos přitom většinu dne vůbec neřešíme. Dělá si svou práci a pozornost dostane až ve chvíli, kdy přestane spolupracovat. Pracovní schůzka, na které každou chvíli popotahujeme. Lekce jógy, při které pokyn „nádech nosem“ působí téměř jako vtip. Večer s hromádkou kapesníků vedle postele. Úleva od takové drobnosti dokáže zpříjemnit kus dne.

Od konvičky má smysl čekat právě toto. Výplach může zmírnit některé potíže spojené s rýmou a alergií, jejich příčinu však automaticky neodstraní. Dlouhodobě ucpaný nos potřebuje vyšetření. Konvička také nenahrazuje léky předepsané lékařem.

Jógový původ téhle techniky možná svádí k představě, že musíme zvládnout nějaký zvláštní rituál. To však není pravda. I v lékárnách se v současné době prodávají konvičky na výplach nosu, nebo spreje na pro čištění nosu. Existují i staré tibetské bylinné esence, které nosu pomohou být průchodným. Výplach nosu tedy tu byl od pradávna a jóga ho postupně více připomněla. Stačí se naučit zacházet s pomůckou a dodržet několik podstatných věcí. Tou hlavní je voda.

Do nosu patří pouze voda sterilní, destilovaná vhodná k tomuto účelu nebo převařená a zchladlá.Vodu z kohoutku necháme alespoň minutu prudce vařit a potom vychladnout na vlažnou teplotu. Pitná voda přímo z kohoutku k výplachu vhodná není. Mikroorganismy, které při napití obvykle nepředstavují problém, mohou při zanesení do nosu způsobit infekci.

Správnou slanost nejsnáze zajistí odměrka v balení, nebo sáček určený k nosnímu výplachu, rozmíchaný v množství vody uvedeném na obalu. Odhadování soli podle oka se nevyplácí. Příliš slaný roztok i samotná voda mohou pálit a dráždit.

Samotný výplach provádíme nad umyvadlem, s hlavou nakloněnou do strany a otevřenými ústy, kterými klidně dýcháme. Malý otvor konvičky (hubička) přiložíme k horní nosní dírce a roztok necháme vtékat a druhou nosní dírkou vytékat. Poté opakujeme na druhou stranu. Tlačit vodu přes neprůchodný nos nemá smysl. Bolest, tlak v uších nebo krvácení jsou důvodem přestat. Konvičku po použití umyjeme podle pokynů výrobce a necháme ji úplně vyschnout.

První pokus si zaslouží chvíli, kdy nikam nespěcháme. Kdy zkoušíme a netlačíme. Při prvním nezdaru to nevzdáváme. Člověk potřebuje najít správný náklon hlavy a zvyknout si na nezvyklý pocit. Cílem je, aby výplach pomohl. Pálení ani bolest k úspěšnému provedení nepatří. Po provedení výplachu je vhodné, dříve než vyjdete na ulici, a to především v chladu, provést několik kol kápálabhatí pro vyprázdnění dutin.

Na péči o sebe mě zajímají věci, u kterých člověk ví, proč je dělá. U džala néti může být odpověď docela obyčejná: trápí mě dutiny, nos - toto mi přináší úlevu. A když si večer jdu lehnout můžu pohodlněji dýchat. Proto má tato technika v životě svoje místo.

• autor: Václav Krejčík
• www.vaclavkrejcik.cz
• foto: Pexels