středa 18. 11. 2026
Ve čtvrtek 31. 10. půjde v tento dušičkový čas do kin film Tajemství smrti režiséra Viliama Poltikoviče, ve kterém si hlavního průvodce zahrál Jaroslav Dušek. Skrze výpovědi jednotlivých osobností se díváme na smrt novými pohledy a získáváme nové perspektivy. Film přesto, že hovoří o smrti, která bývá často největším strachem lidské existence, osvobozuje. Smrt je tu totiž podávána jako forma transformace a brána k dalšímu životu.
Jak osobně vnímáte smrt a jaké poselství o smrti nese váš film?
Smrt vnímám podobně jako staré civilizace a národy mimo západní euroamerickou zónu – jako transformaci, změnu stavu, přechod do jiné sféry bytí. U nás je smrt téměř tabu, nemluvíme o ní, bojíme se jí, jsme skrze všeobecný strach ze smrti nesvobodní, ovládatelní, vydíratelní. Film Tajemství smrti může pomoci strach ze smrti rozpouštět, získat na smrt jiný - pozitivnější náhled a pohlížet na smrt svou i blízkých s nadějí na další setkání i lepší život.
Proč se bojíme smrti? Kde se bere strach ze smrti?
V Mexiku mi řekli, že strachu ze smrti je naučili až křesťané. Předtím prý u nich nebyl vůbec. Jak jsem napsal, šlo jen o změnu stavu a často do lepšího. Kdo se bojí, dobře se ovládá – tam hledejme kořeny základního strachu.
Co nového vám přinesl výzkum, který jste podnikl v rámci natáčení dokumentu Tajemství smrti?
Zaujal mě zejména fenomén sdílené smrti, který nás jednoznačně vyzývá k přehodnocení pojetí života i smrti. Některým lidem, kteří jsou u člověka, který zemře, je umožněno sdílet část procesu umírání. Je to složitý úkaz, ale když ho zjednoduším, tak živí vnímají, jak ze zemřelého odchází jakési světlo, stoupá vzhůru a vezme je s sebou. Ti živí také vědomím opustí své tělo a s duší zemřelého vstoupí do pozoruhodné sféry, kde se zemřelý setkává s blízkými, kteří odešli před ním a jakoby se promítne před všemi život právě zemřelého.
Ten příběh je ale z pohledu lidí, se kterými právě zemřelý žil a na sobě zažívá vše, co v těch ostatních svými slovy a činy vyvolal.
To je pro nás velké memento.
Rozhodně. Někdy zažije tuto zkušenost i vícero lidí u jednoho daného zemřelého, a když se z ní vrátí a řeknou si to vzájemně, vidí, že ji prožili stejně. Neejde tedy o halucinaci či sen, navíc jde často o zdravotnický personál, lékaře, pracovníky paliativní péče atd.
Je smrt život po životě? Co čekáte, že se stane po smrti vy osobně?
Smrt je nejen dle mého transformace, po níž následuje další život, který se může odehrávat v bezpočtu sfér. K pojetí multiverza se teď obrací velká část vědců. Za sebe nemám konkrétní očekávání, vše je v pohybu, nic není pevné a dané.
Váš film přináší silné mystické pocity? Vyberte pro nás některé momenty z natáčení, kdy vám běhal mráz po zádech nebo kdy přišlo nějaké silné uvědomění?
Těch momentů je víc, proto jsem je do filmu dal.
Jsou tam opravu silné příběhy spojené s fenoménem blízké i sdílené smrti a i ze samotného umírání. To ale nemá cenu převádět do skupiny slov. Lepší je překonat prvotní odstup od pojmu smrt a na film se podívat. Zatím jsem se nedoslechl, že by někdo litoval. Spíše diváci mluvili o zklidnění až povznesení.
Děkujeme za rozhovor.
Markéta Faustová