neděle 22. 11. 2026
Člověk si ve tři odpoledne uvaří kávu, protože už na nic nemá energii. Teprve když vstane od stolu, všimne si, že ho táhnou záda, oběd má pořád v lednici a venku byl naposledy ráno cestou do práce. A za chvíli bude tma. Právě takový den mě zajímá, když se mluví o podzimní únavě, imunitě a o tom, co pro sebe můžeme udělat.
V atletice jsem běhal sprinty a překážky. Uměl jsem zabrat. Tahle schopnost se mi hodila i později, když jsem začínal s powerjógou a budoval celou firmu. Pak přišlo období, kterému sám říkám hibernace. Energie ubylo a mně chvíli trvalo pochopit, že i člověk, který učí ostatní pracovat s tělem, může docela dobře přehlédnout, co se děje s tím jeho. Z té doby mi zůstala jedna dobrá otázka. Když říkám, že jsem unavený, co tím dnes vlastně myslím?
Někdy mám za sebou krátkou noc. Jindy jsem spal dobře, ale od rána jsem nevstal od počítače. Pocit může být podobný, jenže pokaždé mi udělá dobře něco jiného. A zrovna v listopadu se k tomu přidává jedna zvláštnost. Celý den můžu mít kolem sebe dost světla na práci, a přitom se skoro nedostat na denní světlo.
Kam se nám vejde den?
Od nás ze studia na Kampě je to k řece pár minut. V létě mě ani nenapadne přemýšlet, kdy tam dojdu. V listopadu už na tom záleží. Když si řeknu, že půjdu, až budu mít hotovo, vyjdu nejspíš za tmy. I večerní Kampa má svoje kouzlo, jenže denní světlo už jsem pro ten den minul.
Když píšu o listopadu, snadno sklouznu k tomu, že je brzy tma a člověku dochází energie. Přitom k němu patří i chvíle, jako je ta na fotce. Sedím venku, vyhodím nad sebe dvě hrsti žlutého listí a je mi dobře. I pro tuhle obyčejnou radost mi stojí za to vzít si kabát a vyjít ven ještě za světla.
Denní světlo pomáhá našim vnitřním hodinám rozpoznat denní dobu. A tak mi dává smysl začít s péčí o večerní odpočinek už někdy kolem oběda. Máte-li na oběd půl hodiny, možná se dá dojít pro jídlo pěšky. Jindy můžete jeden telefonát vyřídit venku. A možná zjistíte, že jediná chvíle, kterou opravdu máte, je těch pár minut po odvedení dětí do školy. Právě tu bych si chránil. I když je pod mrakem.
„Zhluboka se nadechněte.“ A už se snažíme.
U dechu je krásně vidět, jak ochotně dokážeme přidat úsilí i tam, kde hledáme úlevu. Zkuste si teď při čtení říct, že se máte pořádně nadechnout. Co udělala ramena? A kolik vzduchu jste nabrali jen proto, že zaznělo slovo „pořádně“? Co kdyby vám teď udělalo líp nechat v klidu doběhnout výdech?
Položte chodidla na zem. Opřete se. Povolte čelist a chvíli si čtěte dál. Až přijde další výdech, zkuste ho jen sledovat tam, kam pohodlně dojde sám. Pak nechte nádech přijít. Možná vás překvapí, jak krátký ten výdech byl. Anebo si poprvé za celé dopoledne všimnete, že máte zuby pevně u sebe.
Tohle mě na učení dechu zajímá čím dál víc. Větu „dýchejte klidně“ si člověk snadno zapamatuje. Teprve při vlastní praxi ale pozná, co přesně dělá, když se snaží uvolnit, nebo uklidnit. A jestli mu počítání pomáhá, nebo už zase poctivě plní další úkol. Podobně je to s pohybem. Po dvou hodinách na židli někdy udělá nejlíp vstát, ujít pár kroků a protáhnout si záda s dlaněmi opřenými o kuchyňskou linku. Pro takový pohyb se v diáři místo hledá těžko. Přitom se vejde do chvíle, než se uvaří voda.
Co věděly naše babičky
Když se řekne podzimní imunita, vybaví se mi vedle všech vitaminů a toho, čemu se dnes říká „longevity“, taky cibule s medem, hrnek čaje a hrnec polévky. Na těch starých domácích radách mám rád jednu věc. Někdo si všiml, že vám není dobře, posadil vás a něco teplého vám přinesl. I takhle docela obyčejně vypadá péče.
Teplý nápoj může ulevit podrážděnému krku. Ať už máte rádi čočkovou polévku, hustý zeleninový krém nebo silný vývar s kuřetem a rýží, hrnec v lednici vyřeší docela praktickou otázku. Co budu jíst, až přijdu domů promrzlý a na vaření už nebudu mít sílu? Každá z těch věcí má svůj dobrý důvod i bez příslibu, že nás ochrání před příští virózou.
V ájurvédě je mi blízká myšlenka, že způsob, jakým o sebe pečujeme, se může během roku měnit. Od své zkušenosti s pančakarmou ve Svaté Kateřině si s ájurvédou spojuji také pravidelnost. Doma má samozřejmě jinou podobu než při pobytu, kde je o vás postaráno. Pro někoho může začít tím, že si dvakrát týdně uvaří večeři i na druhý den. Přijde domů, ohřeje si ji a sedne si k ní ještě dřív, než otevře počítač. Kdo někdy strávil večer ujídáním u kuchyňské linky, ten rozdíl dobře zná.
Které světlo večer zhasnu?
Při relaxaci někdy v sále ztlumím světla a nechám jen jemné červené osvětlení. Dávám lidem čas, aby si hlavu podložili složenou dekou, druhou se přikryli a přes oči si položili oční tíhnový váček, pokud je jim jeho tíha příjemná. Dobře znám ten pocit, kdy si člověk konečně lehne a v duchu pořád ještě s někým mluví. Teprve po chvíli si všimnu, jak pevně mám sevřené zuby. Nechám je kousek od sebe, ucítím váhu hlavy na dece a chvíli nechám dech plynout vlastním tempem. Myšlenky se ještě vracejí k tomu, co se přes den stalo. Můžu je chvíli nechat být. Právě to pro mě znamená relaxace. Tělo postupně povolí a já si dovolím odložit i věci, které zůstaly nedořešené.
Doma je to někdy těžší než na podložce. Je deset večer, pod rozsvíceným lustrem sleduju už třetí díl seriálu na Netflixu a u toho ještě odpovím na pracovní zprávu. Kdyby se mě někdo zeptal, co dělám, řeknu, že odpočívám.
V sále ztlumím světlo a dopřeju lidem chvíli, kdy už po nich nic nechci. Doma mi občas trvá poznat, že stejnou chvíli potřebuju i já. Třeba když se na obrazovce objeví „Přehrát další díl“ a mně se už půl hodiny chce spát.
PS: A já mám pro vás tip na podporu imunity a vitality. ENERGY zdraví – kde budou praktické postupy pro podzimní čas vycházející z jógy, ájurvédy, rad našich babiček a také současných vědeckých poznatků. 75 minut praxe - jemných technik, krijí, dechu a meditační praxe s červeným světlem. Přijďte společně se mnou strávit čas na Kampě v Energy Studiu. Pátek 27.11. od 18.15. Registrace ZDE.