Indové dávají důležitost výdechu, jako primární podmínce odevzdávání a pokory. Na západě je upřednostňován nádech a s ním související přijímání a síla. Jsou to odlišné koncepty vnímání dechu, nebo možná ani ne tak koncepty, jako přirozený naturel dvou rozdílně geograficky - mentálně umístěných a smýšlejících oblastí Východ-Západ. Na jednom se však všichni shodují. K dechu nepotřebujete nic. Žádnou jógamatku, žádné oblečení, prostě nic, co by vás dotvářelo. Stačí se jen zastavit a být. Uvědomit si nádech a výdech a to vše, takto proměněná pozornost, se projeví vaším uvolněním a i zdravím. Dech je zdraví, a tak dýchejte, dýchejte, dýchejte.

Dech je základ zdraví i postury

Není třeba rozebírat fyziologický základ dýchání, i přesto ale je vhodné zmínit, jak dech probíhá. Z fyziologického hlediska se jedná o práci bránice, která byla často považována pouze za hlavní nádechový sval, ale bránici je nutné vnímat jako nedílnou součást posturálního (stabilizačního) systému. Jakýkoliv pohyb tělo udělá, projeví se na posturální úrovni těla a především na bránici. Tím, že bránice je současně sval odpovědný za dýchání, se promění i dech. Jedná se o spojenou nádobu, a na to je třeba myslet. Tak, jak nastavíte tělo od chodidel a protáhnete se v gravitačním poli, nastaví se i zbytek těla a části nad chodidly (včetně bránice). Tak, jak pracujete s nohama, rukama, očima a ústy, se projeví ve správném zapojení středu těla a není nutné stále upozorňovat, co ještě je potřeba v ásaně srovnat. Je však důležité upozorňovat, jak správně pokládat nohy a ruce, nebo ostatní klouby, aby z těla vznikla pevná, ale přesto uvolněná ásana a bránice byla správně aktivována. Pro dech je zcela zásadní - volné břicho a dech do třísel, břicha, boků směrem do žeber. 

Dech probíhá

Dech je vegetativní (autonomní) činností organismu. Jednoduše řečeno je to automatismus, který naše dokonalé tělo umí bez našeho vědomého zásahu. Bohužel vším (životní styl, výchova, stereotypní pohybové vzorce) okolo nás, se dech stává plochým a povrchním a cílem jógy je obnovit jeho plnost v organismu, rozvíjet ho a především díky pozornosti obrácené k němu, nalézt spojení sám se sebou a možná i něčím víc - převyšujícím. Dech je propojovatelem na všech úrovních - fyzické, mentální i příčinné. Navíc - otočením pozornosti k dechu dochází ke zmírnění, možná postupně zastavení změn, které v mysl neustále nastávají. Tak, jako to říká Pataňdžali v Jógasútře I, 2: „Jóga je zastavení změn v mysli."

Ono tak jednoduché to není, ale dech je společně se správným držením a používáním těla ten nejdůležitější aspekt správného praktikování jógy, který vede k proměně a ovlivnění mysli.

Dech probíhá zespodu nahoru

O dechu a jeho směru se vedou časté diskuse. Z fyziologického hlediska není o čem diskutovat. Dech je tvořen třemi částmi, stejně jako plíce jsou tvořeny ze tří laloků (prává jen ze dvou, díky postavení srdce). Nadechujete se od břicha směrem do žeber a posunujete dech ještě nad průdušnice, kde se nacházejí horní laloky plic. Při takto vedeném nádechu se celý trup rozšíří všemi směry: dopředu, do stran a dozadu. Vnímáte expanzi, sílu a plnost. S výdechem stejným způsobem, zespodu směrem nahoru, se projevuje uvolnění, zmenšení, vyprázdnění. Je jasné, že když cvičíte jógu, vnímáte ve svém těle, jak se s nádechem „něco“ zvedá a s výdechem - pocitově klesá. To je úroveň energetická, ale ne fyziologické dýchání.

Pránájáma není dýchání

Jeden z častých omylů v odpovědích studentů při zkoušce pro instruktory jógy je, že pránájáma jsou dechové techniky. Je to omyl. Pránájáma je řízení energie v těle za pomocí dechových technik, muder a band (zámků) a dech je fyziologická funkce organismu.

Dechových technik je mnoho a to, co by mělo každou lekci jógy provázet, je spojení dechu s pohybem. Na začátku učení se józe většinou hledá člověk dech. Až po čase tréninku dospěje do stavu, že dýchá a v dechu rozvíjí pohyb. To je přirozenost učení se józe. Na začátku vstupujeme přes tělo - hmotu/ matérii jsme schopni si dobře uvědomit. Postupně zjemňujeme své vnímání a cítíně a jsme procítit v sobě tok energie.

Na začátku lekce je třeba větnovat čas ztišení a dechu. Vhodné je začít pracovat s tréninkem plnosti dechu, jeho hloubky a polarity (pravá a levá nosní dírka). Využívá-li se nějaká dechová praxe, tak pro povzbuzení a zahřátí se zařazuje kaphalábhátí, a nebo stačí jen plný dech. Na konci se může věnovat pozornost vyrovnání - harmonickému dechu - nádhí šodhana. V průběhu praxe je důležité dýchat vědomě, plynule a pravidelným praktikování jógy je smysluplné při dynamické józe přejít k dechu udždžají - dech vítězů. Je to dech, který šumí a připomíná zvuk vln.

Kyslík a kysličník uhličitý

Dýchání přináší tělu kyslík a odvádí zplodiny metabolismu (kysličník uhličitý a další plyny). Dýchání v rytmu, využívání plnosti nádechu a výdechu a změny poměrů mezi nádechem a výdechem jsou tréninkem pro náročnější práci, a to pro pránájámu. Podle Pataňdžaliho je pránájáma: II, 49 „…Pak následuje vědomá regulace dechu."

„Pak“ znamená po ásanách, které připravují tělo a organismus pro práci s energií. Pránájámu tvoří čtyři společníci: nádech, zástava dechu po nádechu, výdech a zástava dechu po výdechu. To vše se děje v určitých poměrech a cyklech. Vede to k tomu, že se získaným časem dochází ke kvalitnějšímu základnímu vnějšímu dýchání (výměna plynů mezi plícemi a krví) a vnitřnímu dýchání, tvz. buněčnému, ve kterém dochází ke spalování nepotřebného a dodání energie i těm nevzdálenějším buňkám v organismu.

Pránájáma nabíjí tělo energií, podporuje imunitu organismu a současně při jejím praktikování dochází k hluboké koncentraci, která pomáhá v zastavení změn v mysli. Je to neustálý koloběh a propojenost technik jógy a stojí za to, jim věnovat čas.

Hledání zdraví a štěstí

Všichni jsme určeni a naprogramování k tomu, abychom hledali štěstí. Nikdo z nás nehledá neštěstí. Tak je to i uvnitř těla. Každá buňka prahne po přitahování a ne po odpuzování. Nemoc je často překážka na cestě, která není problémem, ale už se nedá hovořit o cestě bez překážek. V současné době plné rychlosti, napětí a přetlaku v mysli, je praktikování ásan, učení se dýchat (vrátit se k přirozenosti) a praktikování pránájámy základem pro prevenci a regeneraci organismu.

Stačí jen postavit se každý den na podložku, věnovat si 20 minut a nechat plynout mysl, která svazuje organismus do spleteného uzle bolestí, pomyslností a představ. K rozpletení pak často musíme povolat lékaře. Ale pokud zkusíme zabrat my sami, je možné, že objevíme cestu, jak se cítit a být v pohodě a pečovat o své zdraví! Jak být odpovědni k sobě sama, od sebe žádat pomoc a nehledat ji jinde. 

• autor: Václav Krejčík
• www.vaclavkrejcik.cz
• foto: Shutterstock.com