Pro jógu stvořeni

10. 01. 2016


Jóga je v očích nás, mužů, často považována za něco nudného a pro nás, pravé muže, naprosto nepotřebného. Máme zkrátka svou představu, jak bychom měli vypadat a jak bychom měli konat...

Když jsme s mým tátou vyráželi na lyžařské výlety, často jsem protestoval, že bych se po třech dnech chtěl konečně umýt. Táta argumentoval tím, že správný chap smrdí i z fotky. To mi utkvělo v hlavě. Tehdy jsem si myslel, že to bylo míněno vážně, dneska mi je jasné, že když spím v karavanu na parkovišti a nikde není ani záchod ani sprcha, že to budu muset nějak shodit do vtipu. Ale já to tenkrát bral smrtelně vážně. Co řekne táta, to je přeci pravda. A řekl jsem si, že teda asi nechci být správný chlap. Protože já nechci smrdět ani z fotky. Jenže o dva dny později nám ten karavan v noci začal hořet od topení a já poskakoval bos ve sněhu, zatímco táta hasil. Smrděli jsme oba a to nejen z fotky. Nejen potem, ale hlavně kouřem. 

Možná se vám zdá, že tahle příhoda, nemá s jógou nic společného. Ale pro mě ano. Od dětství si vytváříme a formujeme názory na to, jak bychom měli vypadat, jak bychom se měli chovat, co bychom měli říkat a jak se přitom tvářit. A hrozně záleží na tom, kdo nám v tom je vzorem. 

Poté co jsme s tátou málem uhořeli v karavanu, jsme se vrátili domů. Mí rodiče byli v tu dobu rozvedení a tak mě táta odvezl mámě domů, ta řekla, že smrdím jako tchoř a že jsme určitě strávili víc času v hospodě než na lyžích.  Moje starší sestry mi okamžitě vysvětlily, že v takových situacích, jako když někde hoří, je nejdůležitější dát si bacha na vlasy, protože to je fakt nebezpečný. Krátký vlasy to je trapas. Tak jsem si nechal narůst dlouhý vlasy. 

V tu dobu jsem začal chodit na střední průmyslovku. Můj táta říkal, že bych měl umět něco dělat rukama. Jenže já byl poleno. Přes ty vlasy jsem skoro nic neviděl a když jsme měli dílny, byl jsem postrach našeho učitele. Ten chudák se jmenoval Borůvka. A tenhle Borůvka mě jednou chtěl projevit důvěru a nechal mě samostatně soustružit. Což se mu nevyplatilo, protože mně osobně přišlo úplně zbytečný, abych utáhnul ten kus železa a rovnou soustruh zapnul. Železná tyč letěla přes celou dílnu, Borůvka řval k zemi a železo vyletělo oknem na dvůr. Já nechápal, v čem je problém, snad to není taková tragédie, ne? 

Příští hodinu mě Borůvka přeřadil do kovárny, a tím se mi dost pomstil. Já se v kovárně hrozně nudil a jak měl bolely nohy, tak jsem se opřel o kovadlinu. Šalomová, moje spolužačka, která byla ještě větší střevo než já, kovala špičku. V nestřeženém okamžiku se otočila a špičku položila na mojí ruku, která se znuděně opírala o kovadlinu. Dodnes ji tam mám obtisknutou. Šalomový jsem řekl, že je kráva, Borůvka mě odvedl do ředitelny a já jsem dostal poznámku, že jsem hrubý na dívky. Pak si pan ředitel všiml, že mám tričko s americkým nápisem freedom, zrudnul vzteky, on byl velký komunista a okamžitě mě poslal domů převléct z těch imperialistickejch hadrů. Jenže já přišel domů a ségra mi povídá, že jsem úplně blbej, ať tam už dneska nechodím. Ať s ní jdu na softball. To je hra pro správný kluky. Hraje ho i Vítek a to je teda frajer. Vítek byl fakt frajer a šly po něm všechny holky ze softu. Tak jsem tam seděl a říkal si, že bych chtěl být jako Vítek. Jenže ségru napadlo, že bych si mohl zkusit odpal. Tak jsem vzal pálku, rozpřáhnul jsem se naplno, míček jsem samozřejmě minul a pálka mi vyletěla z ruky a trefila Vítka. Ten začal řvát a kdybych ho netrefil do kolena, možná by mě dohnal. 
Večer jsem se chtěl zeptat mámy, jak má vypadat správnej kluk, abych byl v kurzu, jak říkala moje druhá ségra, která chodila na hotelovku, ale zrovna měla velkej průšvih, protože donesla z gyndy omluvenky a kluci se na to nepodívali a dali to třídní místo hodiny tělocviku, na kterou nešli, protože byli kouřit s holkama v parku, jakože byli na prohlídce u doktora. A nikdo neví jak, ale přišlo se na to, že to byl podfuk. 

A já jsem chtěl bejt v kurzu, když tam byli všichni kluci od ségry ze třídy. Máma mi řekla, ať jí dám pokoj s takovejma kravinama, že chlapi jsou všichni stejný a nedá se na ně spolehnout.To mě přivedlo k myšlence, že se asi budu muset spolehnout sám na sebe.Tak jsem si několik let myslel, že se spoléhám jen na sebe, až mě jednou moje sestra dotáhla téměř násilím na první lekci jógy. A já po letech hledání směru, cíle, názoru, vzoru a jiných důležitých hodnot zjistil, že je důležité být sám sebou, občas si nechat poradit nebo se nechat popostrčit, ale především věřit sám sobě, tomu, co dělám, dělat to s radostí, odhodláním a naplno. A tak jsem u té jógy zůstal a snažím se nadchnout ostatní lidi, ať ženy či muže, aby poznali krásu a sílu jógy. Aby si užívali tu dynamiku pozdravu slunci, při němž rozproudí energii, sílu bojovníků, při nichž pěstují výdrž, intenzitu rotací, při kterých mohou tělo promačkat a promasírovat a slast šavásany, kdy se celé tělo uvolní a může nerušeně odpočívat.  

autor: Jakub Šamberger


Jóga Dnes Konference
Mala Collective
Energy Studio jd
JógaMarket