Chci navštívit workshop dětské jógy. Vlastně jsem tuhle myšlenku měla v hlavě dlouho, jen jsem ji kvůli okolnostem a událostem posledních týdnů vytěsnila. Což byla chyba. Přišla mi do cesty nabídka, která určila můj nový směr v životě. Já ji přijala, ačkoliv jsem věděla, že je to jen dočasná záležitost. Že půjde zase jen o lekci a zkoušku, která mě jen utvrdí v přesvědčení, že touhle cestou se vydávat už nemám. Vyzkoušela jsem si práci za počítačem. Vyzkoušela jsem si i práci s dětmi. Mám za sebou zkušenosti s personalistikou, administrativou. Zaujímala jsem pozici asistentky, zároveň jsem si ale byla také svým pánem času. Najednou jsem uviděla nabídku týkající se dětí. Samozřejmě se mi líbila. Avšak jde přesně o nabídku, u které jsem váhala, zda je dobré, či špatné ji přijmout. Jenomže já už dávno vím, že nic není dobré, nebo špatné. Vše je jen takové, jaké má pro nás v tu danou chvíli být.

Ležím na podložce a hodnotím poslední měsíce. Byly rychlé a plné napětí, stresu. Díky zvnitřnění se si uvědomuji, jak jsem odbočila ze svého směru. Jak jsem se nechala nalákat na nabídku, která vypadala velmi pěkně… Na podložce vždy činím zásadní rozhodnutí. Vysílám informace o tom, co chci a jak si mám svůj život tvořit. Nejinak je tomu i dnes…

Myšlenka znovu se věnovat dětem se opět probudila. Jaká náhoda, že zrovna Pavel Hájek vede svůj poslední seminář dětské jógy právě tam, kde jsem se přihlásila. Volám, zda je ještě volné místečko… „Je nám líto, ale workshop už je plně obsazený!“ Ach ne, proč jsem otálela tak dlouho? Zkouším volat podruhé… Dobrá, tak my vás tam ještě zkusíme nějak vtěsnat! Jak já jsem vděčná!

Je náhoda, že pár dnů nato mi nabízí ve školce možnost vést kroužek dětské jógy? Ne, tohle není náhoda…

„Víte, život je příliš krátký na to, abyste čekala na správnou chvíli. Správná chvíle je teď, udělejte všechno v tento moment,“ slyším říkat ženu, která mi popisuje svůj příběh o plnění snu. Jako by mi tuto ženu do cesty poslal někdo, aby mi zase připomněla můj vlastní cíl a směr. Tato téměř šedesátiletá žena se mi svěřuje s tím, že lituje toho, že se neodvážila dřív jít cestou, po které dávno toužila. A já si najednou uvědomuji totéž… Život je přece strašně krátký! Co chci dělat? Co mě naplňuje? Co mě baví? Otázky, které si kladu na své podložce. Při meditaci. Při relaxaci. Tyto otázky připlouvají a zase odplouvají. Zkouším si odpovídat. A vlastně tyhle odpovědi dávno znám… Jóga, jóga, jóga. Nic jiného dalšího nepotřebuji. Protože s jógou přichází všechno.

Na výše zmíněném semináři jsem potkala ženu, která by ráda rozšířila svou působnost týkající se dětské jógy. Opět náhoda, že řeším zrovna svůj prostor pro jógu a dětskou jógu? Také potkávám ženu, která si otevřela nové studio v místě mého bydliště. Zrovna v době, kdy i já bych se ráda pustila do svého vlastního sálu. Náhoda?

Ne, náhody neexistují. Vesmíru posíláme signály o tom, co bychom chtěli. A on nám posílá lidi a příležitosti s tím spojené. Všichni víme, na jakém principu by mělo naše myšlení fungovat – přej si a bude ti dáno, přece.

Jóga je neoddělitelnou součástí života již mnoha lidí. Spousta z nich přestala věřit na náhody kolem sebe. Pochopili jsme, že my sami si můžeme do svého života přivolat cokoliv. Jóga nás naučila srovnávat si myšlenky. Srdce. Směry. A taky nám dávat sílu, abychom do svého cíle mohli dojít, ať už oklikou, nebo přímou cestou.

• autor: Veronika Nadymáčková
• zdroj fotky: Shutterstock.com