Vůbec nejdelší noc – tím je charakterizovaný čas zimního slunovratu. Počínaje tímto dnem už se budou noci zkracovat a dny prodlužovat. Pro naše keltské předky to znamenalo příchod naděje a života, jež pro ně symbolizovalo právě slunce – zdroj životadárného světla a tepla. Proto tento den oslavovali zapalováním ohňů, jejichž světlo a teplo mělo přivolat sílu slunce a zároveň oslavit jeho návrat. Znovuzrození slunce přinášejícího světlo, teplo a život slavily ale i další staré kultury – tedy nejen Keltové, ale také Germáni, Egypťané a Římané.

Slunce jako symbol života

Uctívání slunce a oslava jeho návratu tak patří mezi tradice, které jsou s člověkem spjaty od nepaměti. Slunce znamenalo, že zima pomalu končí, že „svítá na lepší časy“, že bude zase dobře a lépe. Začínalo pronikat prokřehlou a promrzlou půdou a zahřívat hluboko položená semínka, která díky jeho vlivu postupně mohla začít klíčit. Rostlinkou s magickým významem bylo pro Kelty jmelí, protože představovalo spojení se světem bohů a duchů – jelikož nekoření v zemi, musí brát životní sílu ze slunce, pročež je podobně jako ono zdrojem života a síly, jíž vládne. Proto Keltové jmelí o slunovratu sklízeli a nosili do domů – věřili, že jim přinese požehnání a ochranu. I my dnes své domovy zdobíme jmelím, dokonce se pod ním líbáme a věříme, že nám to přinese štěstí.

Oslava slunce a života – súrja namaskár, pozdrav slunci

Slunce jakožto jeden z vyšších a neměnných principů, které vládnou světem a které je třeba přijímat s pokorou a uctívat s láskou jako zdroj životní síly a energie, vnímá i jóga. Snad proto je jedním z tradičních a i nejznámějších jógových cvičení právě pozdrav slunci (súrja namaskár), jehož existuje mnoho druhů, variant a verzí – v závislosti na jógové škole, která jej vyučuje. Podstata tohoto cvičení protahujícího svaly zkrácené, posilujícího svaly oslabené a osvěžujícího mysl i ducha ovšem zůstává pro všechny školy a styly jógy stejná – pozdravit slunce jako zdroj životadárného světla a tepla, jako vyšší princip a oslavit jeho existenci se současným uznáním, že jeho část se nachází i v nás samých. Rozsviťme své vnitřní slunce a přijměme za své světlo a teplo, udržujme jej, aby nezhaslo, a buďme sví, přirození a šťastní. Uctěme návrat slunce pozdravem slunci.

Klidná relaxace na začátek

Začněme v poloze šavásany – vleže na zádech, s rukama volně podél těla, dlaněmi vzhůru. Za zavřenýma očima sledujme dech a dráhu, kterou v těle vykonává. Přejděme do polohy dítěte a dýchejme. Přejděme do polohy indického dřepu, prodýchejme, dejme nohy k sobě a zvedněme se do polohy hlubokého předklonu, kde setrvejme po dobu několika nádechů a výdechů. S rovnými zády se přesuňme do polohy hory s rukama nad hlavou a s výdechem je dejme podél těla, dlaněmi vpřed.

Pozdravme a oslavme slunce, jež každý nosí uvnitř sebe

Nadechněme se, s výdechem spojme dlaně před hrudníkem tak, aby palce směřovaly do jeho středu. S nádechem pošleme paže vzhůru, můžeme se mírně zaklonit (záklon vychází od pupíku nahoru, spodní část těla se jej neúčastní), s výdechem přecházíme s rovnými zády do hlubokého předklonu, dlaně pokládáme vedle chodidel (pokud nedosáhneme, pokrčíme nohy v kolenou). S nádechem odkročíme pravou nohou vzad do polohy jezdce (vepředu nejde koleno před špičku, pánev protlačujeme dopředu a dolů), s výdechem přikročíme levou nohou do střechy.

Nadechneme se a s výdechem přejdeme do aštanga namaskáru, s nádechem do kobry a s výdechem opět do střechy. Nadechneme se a přikročíme levou nohou vpřed, pošleme levé chodidlo mezi dlaně a zaujmeme opět polohu jezdce. S výdechem přikročíme pravou do hlubokého předklonu, s nádechem přecházíme s rovnými zády zpět do polohy hory s pažemi nad hlavou, můžeme se mírně zaklonit. S výdechem vracíme dlaně před hrudník, s nádechem opakujeme na druhou nohu, druhou stranu. Vykonejte tolik pozdravů slunci, kolik vám bude příjemné. Poté spočiňte v poloze šavásany a nechte v sobě doznít pocity z uplynulé praxe.

• autor: Kateřina Hájková
• foto: Shutterstock.com