Když jsem se přestěhovala do kanadského Vancouveru, procházela jsem několika fázemi. První byla samozřejmě tzv. „Honeymoon stage“ neboli „líbánková etapa“, kdy vám nové město a lidé připadají naprosto úžasní a všechno se vám zdá lepší než tam doma. Po několika měsících odloučení jsem se konečně setkala se svým přítelem a ten mě vzal do nového nádherného světa. Pak přišel kulturní šok, kdy jsem začínala pozorovat, že jsou lidé jiní než já. Jinak se chovají, oblékají, vypadají a mají velmi silný přízvuk, který jsem neznala a nerozuměla jsem mu. Našla jsem si práci a pomalu si zvykala. Pořád jsem se ale cítila sama.

Jógu jsem znala z domova a pak také z Anglie, ale potom všem cestování jsem spíše cvičila sama podle aplikace. Byla to taková bezpečná zóna, kde mě nikdo neviděl a nemusela jsem se ani s nikým bavit.

Můj běžný den vypadal tak, že jsem přišla z práce, sama si zacvičila s moc milou paní z telefonu a pak jsem ležela na gauči a sledovala Netflix. Jednoho dne přišel domů přítel a řekl mi, že už se sebou musím opravdu něco udělat, že to takhle dál nejde. A měl pravdu.

Každý den jsem chodila do práce kolem jógového studia. Sebrala jsem veškerou svou sílu a odvahu a vstoupila dovnitř. Nabídli mi první týden za 10 dolarů, což bylo moc příjemné, a mohla jsem tak jít, na kolik lekcí jsem chtěla. Našla jsem si ten nejtmavší koutek, aby na mě nikdo neviděl, a tak má praxe ve studiu začala. Zamilovala jsem se už do první hodiny.

Když začneme navštěvovat nějaké jógové studio, tak většinou nepřemýšlíme do detailu, o jaký styl se jedná, možná ani všechny styly neznáme nebo je neumíme úplně rozlišit. To, co máme rádi, je často zabarvené osobností učitele, výběrem hudby, jaká parta na tu hodinu chodí a tak dále. Většinou dáte všechny tyhle věci dohromady a podle toho se rozhodnete, jaké hodiny vám vyhovují. Často se nám učitel zalíbí natolik, že ať učí jakoukoliv hodinu, tak na ni půjdeme, protože jeho či její povaha a další faktory nám sedí natolik, že tam prostě chceme být, protože je to přesně to, co potřebujeme.

Takhle jsem našla tu „svoji“ učitelku. Když jsem slyšela, že má svoji školu pro učitele, ani mě nenapadlo pídit se po tom, co je to za styl, prostě to byla ona, a tak to byla jasná volba. Až po začátku studií našich manuálů jsem zjistila, že moje odvětví, které studuji, vzniklo z aštangy a z vědění B. K. S. Iyengara. Začala jsem o tom více přemýšlet a najednou mi to vše dávalo smysl. Vždy jsem si užívala, že hodiny byly pokaždé jiné, veškeré sekvence se lišily, hodina byla fyzicky náročná, z aštangy tam bylo hodně vinyas, ale přesto se kladl velký důraz na technicky správné a anatomicky zdravé provedení pozic.

Po vystudování už jsem věděla, že mým hlavní směrem je a vždycky bude vinyasa. Dávala mi svobodu vymyslet si, jakou hodinu chci, mohla jsem se rozhodnout učit hodinou plnou ohně s náročnými pozicemi, anebo naopak hodinu klidnější, s důrazem na běžné civilizační problémy. Jako učitel jsem musela začít přemýšlet „jinak“. Musela jsem koukat po třídě, všímat si, jak reagují těla na dané pozice, kde je jejich síla a kde se nachází slabost, jaká je energie v místnosti a co jim určitý druh hodiny má přinést. Začala jsem pociťovat obrovskou svobodu, která se snoubí s vědomostmi, ty se v sekvencích musí odrazit. Ve stylu vinyasa musíte využít všech schopností, které máte. Rozhodnout se, jaká pozice bude ta hlavní, poté začít přemýšlet, jaké pozice by měly předcházet, aby se tělo řádně zahřálo a protáhlo, jaké pozice by měly být potom, aby se tělo zklidnilo. Skloubit to s jógovou filosofií, která se hodí k jógovým pozicím, ale je i vám blízká a opravdu jí rozumíte. Kdybyste se náhodou začali nudit, pak to můžete obrátit a nejdříve si vybrat filosofii, ať už jsou to čakry, nebo jamy a nijamy, nebo cokoliv jiného od anatomie až po zdravý životní styl, a na základě toho vybrat pozice, seřadit je tak, aby dávaly anatomicky smysl. Pak to vše zabalíte do krásného jógového tance, který nabídnete svým studentům a jako jeden se protančíte hodinou.

To je důvod, proč je vinyasa mou vášní a nejlepší přítelkyní. Nabízí mi svobodu, abych si dělala, co chci, ale přitom mě vždycky vyzývá, abych dělala to nejlepší, co umím, aby hodina byla bezpečná, vzdělávací, ale přitom zábavná a plná barev a energie. Vyzývá mě k tomu, abych sestavila tanec, při kterém se lidi spojí s přítomným okamžikem, zapomenou na minulost či budoucnost. Vyzývá mě, abych skrze ni lidem připomněla, že jsme všichni spojeni, že jsme stejní, že jsme jeden.

A proto je vinyasa láskou mého života.

TIP
Zacvičte si vinjása jógu na Jóga Virtual se Šárkou Konečnou Vojáčkovou!

• autor: Martina Michalová
• www.jogabedrichov.cz
• foto: Shutterstock.com