V každodenním životě často fungujeme ve vysokém nasazení, bez prostoru pro zastavení. Výsledkem bývá vyčerpání, únava, ztráta spojení se sebou. Restorativní jóga nám nabízí návrat do středu – nikoli útěk od aktivity, ale její vědomé doplnění. Učí nás, jak vnést klid do pohybu a pohyb do klidu.

Restorativní jóga byla rozvinuta v polovině 20. století. Její zakladatelkou je Judith Hanson Lasater, inspirovaná učením B. K. S. Iyengara, jednoho z nejvýznamnějších jógových mistrů. Její vývoj nadále pokračuje, přičemž mnozí instruktoři integrují prvky meditace, mindfulness a dechových technik, aby vytvořili co nejúčinnější relaxační zážitek. V 70. letech začala Lasater systematizovat restorativní praxi, aby vytvořila sérii jemných, podpůrných pozic navržených k uvolnění těla a obnovení jeho energie. Napsala několik knih a vedla workshopy, které pomohly šířit restorativní jógu po celém světě.

V restorativní praxi tělo spočívá v pohodlných pozicích za pomoci dek, bolsterů a dalších pomůcek. To umožňuje úplné uvolnění svalů, zpomalení dechu a zklidnění nervového systému. Mysl je bdělá, ale neaktivní – nevytváří, nehodnotí, jen vnímá. Tím vzniká prostor pro hlubokou regeneraci a integraci těla, mysli i emocí.

Jaké jsou další přínosy? Výzkumy potvrzují, že restorativní jóga může mít významné účinky na zdraví, zejména pokud jde o zvládání stresu, zlepšení spánku a psychickou pohodu. Moderní neurověda ukazuje, že ticho a klid nejsou jen příjemné – jsou zásadní pro obnovu mozku. Výzkum z roku 2013 publikovaný v časopise Brain Structure and Function zjistil, že dvě hodiny ticha denně vedou u laboratorních zvířat k tvorbě nových neuronů v hipokampu – oblasti mozku spojené s pamětí, emocemi a učením. Ticho tedy doslova vytváří prostor pro obnovu a neuroplasticitu. V kontextu restorativní jógy to znamená, že klid a neměnnost nejsou pasivní, ale hluboce aktivní – mozek v nich tvoří nové spoje, regeneruje se a přepisuje staré vzorce.

Z praxe víme, že právě tato neměnnost – absence pohybu, zvuku a podnětů – může být zpočátku nesnesitelná. Tělo se s ní však postupně sladí a začne vnímat ticho jako největší nositel bezpečí. To je transformační moment. V hluboké tichosti se často objeví náš pravý vnitřní hlas – nebo také prostá, ale silná zkušenost „bytí“. Právě zde začíná skutečná jóga.

Vágový nerv: klid jako biologická strategie přežití

Vágový nerv – hlavní složka parasympatického nervového systému – je klíčem k tomu, jak naše tělo regeneruje a léčí se. Aktivace vágového nervu pomocí pomalého dýchání, klidných pozic a bezpečného prostředí (což jsou základní pilíře restorativní jógy) snižuje hladinu kortizolu, zpomaluje srdeční tep a posiluje imunitní systém. Zajímavostí je, že tzv. vagotonie (stav zvýšené aktivity vágového nervu) pomáhá navodit stav hluboké důvěry a bezpečí – tedy přesně to, co mnozí praktikující popisují jako pocit „bytí doma ve vlastním těle“. V podmínkách hlubokého uvolnění tělo nevypíná – naopak se stává biologicky aktivní v opravě, trávení, regeneraci a jemném vnímání.

Epigenetika: klid mění genetický výraz

Výzkumy ukazují, že hluboká relaxace (včetně praxí jako je meditace, dechová práce a restorativní jóga) ovlivňuje epigenetický výraz – tedy to, jak se naše geny „zapínají“ a „vypínají“. Studie publikovaná v roce 2013 (Benson et al., Harvard Medical School) zjistila, že praktikování relaxační odpovědi mění expresi stovek genů, včetně těch, které se podílejí na zánětlivých procesech, metabolismu nebo imunologické rovnováze. Jinými slovy – když si dovolíme klid, naše tělo reaguje na buněčné úrovni. Restorativní jóga tak není jen o pocitu uvolnění, ale může dlouhodobě ovlivnit naše zdraví skrze jemné, ale významné změny v tom, jak naše tělo funguje na úrovni DNA.

Na lekci restorativní jógy nejde o výkon, ale o hluboké spočinutí. Pomocí dechu, vizualizací, zvuků a vůní se dostáváme do stavu vnitřního ticha, kde se mohou rozpustit nahromaděné vrstvy napětí. Když spíme, naše tělo je aktivní, ale mysl je v bezvědomí. Svaly mohou být stále napjaté. Při relaxaci jsou svaly a dech uvolněné, nervový systém je klidný a mysl je vědomá. Jsme si vědomi svých myšlenek, pocitů, emocí, prožitků – a můžeme je uvolňovat. A při restorativní józe uvolňujeme vazbu mysli k nám. Můžeme se zastavit, odložit masky a jen být. A právě tam začíná skutečné uzdravení.

• autor: Václav Krejčík
• www.vaclavkrejcik.cz
• foto: Pexels