Jako jogíni jsme povoláni k tomu, abychom kultivovali vnitřní uvědomění a naučili se využívat energie, které se nám v různých časových obdobích nabízejí – změna období, fáze měsíce, posvátné časy roku.

Ne, nemám na mysli křišťálové koule a jednorožce. Jen úplňky a sobi.

Samozřejmě je přirozené, že nás zimní období i čas Vánoc, tj. také konec roku a příchod nového, vedou k zamyšlení nad tím, jaký byl ten rok minulý. Je to doba vlastní vnitřní sebereflexe nad tím, co všechno se nám povedlo, co ne a co bychom rádi stihli rok následující. Toto období hibernace, zimního spánku, je období, kdy přirozeně přecházíme do klidového režimu a celkově nastává útlum fyziologických procesů. V józe se tento čas projevuje větším hleděních dovnitř sebe, budováním vnitřního ohně a celkovým zpomalením. Méně denního světla, více tmy a ticha a méně prány.

Poslech vnitřního rytmu zimy nám dává návod, jak dosáhnout rovnováhy i ve své praxi. Je důležité, abychom se stali více vnímavými nad tím, co do své praxe budeme přidávat. Je velice důležité, aby se vše naprogramovalo tak, aby nastala rovnováha.

Je prospěšné vědomě zpomalit a zapojit se do dýchacích technik, aby se zvýšila úroveň pránické energie těla, která je v tomto okamžiku přirozeně nižší. A tak, tyto Vánoce, mezi oslavami, radováním se se sklenkou vína, dobrým jídlem a oslavami přátelství, by bylo dobré, abychom začali naslouchat také tomu, že zima je tu a je potřeba na to brát zřetel.

Tady jsou tři způsoby, jak toho dosáhnout, a udělat tak něco pro sebe i v této roční době.

1. Odpočinek

Zdá se nám přirozené odpočívat, přesto tomu tak není. Žijeme v kultuře, která je zbavena odpočinku a relaxace. Zní to povědomě? A přesto v průběhu svátků – v čase, kdy bychom měli odpočívat – jsme více zaneprázdnění a máme více práce než kdy jindy. Když však začneme vnímat pozitivní vliv kratších dnů kolem sebe, naučíme se lépe naslouchat rytmům svého těla.

Vánoce jsou časem, který je velmi přínosný pro odpočinek, hibernaci a celkové odebrání se k úkonům, které energii spíše šetří, než vyčerpávají.

Asi se nám nepovede nahradit klasické večírky za večírky spící, ale je dobré si uvědomit své energetické úrovně a nezajít dál, než kam sahají naše rezervy. Pokud jdeme s využitím energie až na dno svých rezerv, může to být pro naše tělo velice škodlivé, co se zdraví a vitality týče. Zvláště v době, kdy je prána přirozeně nižší.

2. Ticho

Ticho je jako pozvánka k lepšímu poznání nás samých. Když se naučíme vnímat a praktikovat ticho (ať už v meditaci, rozjímání, nebo reflexi), jsme schopni slyšet vnitřně to, co bylo příliš dlouho tlumeno rušným bzučením našich životů.

Umožňuje nám slyšet jemnější formu našeho Já a znovu se připojit k základním částem, které často ztrácejí svůj hlas mezi kakofonií vnějšího světa. Váš vnitřní život potřebuje vaši pozornost. A ticho je počátek této pozornosti. Je to posvátná praxe, na kterou jako jogíni nesmíme zapomínat.

3. Sebeláska

Cokoli děláte ostatním, jako byste dělali sami sobě. Toto je moudré staré přísloví mnoha duchovních tradic. To, co dáváme ostatním, vytváří podmínky pro to, co se k nám samotným pak bude vracet. Je to nepsané pravidlo, ať chceme, nebo nechceme, a to je potřeba přijmout. Musíme se naučit přemýšlet nad tím, jak se chováme k druhým, abychom zasadili ta správná semínka pro svou vlastní výživu a sebelásku.

Kromě toho, že uděláme něco pro někoho jiného nebo někomu jinému, aktivujeme také centrum vlastního srdce. To je spojeno s fyzickým srdcem a také s brzlíkem. Thymová žláza je základní složkou imunitního systému.

Takže dáváním „sebe“ nejen vytváříme vnitřní pocity lásky a míru, ale můžeme také skutečně pomoci energeticky zlepšit svůj imunitní systém, zdraví a pohodu.

• autor: Valentina Lebová
• foto: Shutterstock.com