Když praotec Čech vedl naše předky hledat nová loviště, zastavil se na Řípu, uprostřed Evropy. Mnohokrát jsem slyšela povzdech, proč nepokračoval o kousek dál, měli bychom moře. A asi právě proto míří mnoho Čechů na jih Evropy, případně ještě dál do přímořských letovisek a léto bez lenošení u moře si už ani neumí představit. Kdo má rád slunce, slanou vodu a exotiku, je pochopitelné, že ho naše rybníky a přehrady neuspokojí. Ovšem letos to bude muset být pro mnohé z nás jinak. Není důvod ke smutku. Přestože nám praotec Čech odepřel moře, zavedl nás do nádherné krajiny ze všech stran obklopené horami. A právě české hory se, díky tomu, že jim chybí předpona vele(-hory), dají prozkoumat pěkně zblízka a to je můj tip na letošní léto.

Nechme se tímto masivem při cvičení inspirovat a prozkoumejme z blízka i naši osobní horu – naše tělo v pozici tadásany.

A při dlouhém výstupu do oblak jsem si uvědomila, co jsem si tím připomněla. Svět je, jaký je, a já jsem, jaká jsem. Nasněží, až nasněží. Bude foukat, až bude foukat. Bude svítit slunce, až bude svítit slunce. Nemůžu předělat věci, aby byly takové, jak bych je chtěla, potřebovala nebo jak bych si přála je mít. Jsou, jaké jsou. (Lizzy Hawkerová, Běžkyně)

Poloha hory – tadásana
Hory stojí pevně, mají pevný základ a pnou se hrdě do výšky. Vzpřímený postoj je v pohybovém projevu člověka přirozená poloha a jejím základem je správná opora chodidel. Postavte se s malou mezerou mezi chodidly, ty jsou rovnoběžně na šířku kyčlí, palce směřují vpřed. Prsty na nohou nadzvedněte, roztáhněte do stran a poté položte. Chodidla jsou pro nás jakousi kotvou, která nám zajišťuje kontakt s podložkou, i oporou, od níž se celé naše tělo napřimuje a protahuje do výšky. Zaměřte se na tři důležité opěrné body, jimiž jsou klouby palcové a malíkové nártní kosti a hrbol kosti patní, a do těchto míst směřujte svou stabilitu.

Kolena jsou natažená, pozor na jejich uzamčení (tzn. neprolomit dozadu, zpevnit svaly okolo, nohy vypadají propnuté, ale pocitově se zdají být lehounce pokrčené). V naší hoře kolena představují jakýsi první výškový tábor, proto si ho „nezamykáme“, ale vydáváme se stále výš. Zpevněná stehna mírně vtáčíme dovnitř, vnímáme jemnou aktivitu stékající po zevní straně dolních končetin dolů a po vnitřní straně naopak stoupající vzhůru. Pánev – náš druhý výškový tábor – udržujeme v neutrální pozici, bez jakéhokoli pohybu, jsme si vědomi její šíře. Odtud po přední linii těla trup vytahujeme jemně vzhůru, máme otevřený hrudník (nikoliv aktivitou lopatek či vystrčením hrudníku), po zadní linii trupu vnímáme jemný tah směrem dolů, který pomáhá udržet kyčelní klouby ve správné pozici vůči bederní části zad (nejde však o úsilí podsazovat pánev ani o stažení hýždí). Zaměříme svou pozornost na ramena, snažíme se procítit jejich šíři. Paže mohou směřovat podél trupu přes malíkovou hranu a prsteník dolů nebo můžeme dlaně spojit před hrudníkem v aňdžali mudře, případně nad hlavou, čímž se prodlouží dráha naší energie až do konečků prstů. V této poloze si ovšem musíme dávat pozor na přebytečné napětí v horní části ramen a měli bychom je neustále uvolňovat. Hroty našich lopatek směřují k zemi, naopak krční páteř protahujeme nahoru, čímž musíme trochu zasunout bradu, náš třetí výškový tábor, a hlava se tak lehce sklopí. Vrchol hory, naše temeno, vytahujeme hrdě vzhůru.

Nesnažte se v poloze zapojovat určité svaly, myslete na pevnou oporu chodidel, na protažení do určitých směrů, uvědomte si energii proudící ze třech bodů na chodidlech přes vnitřní klenbu a vnitřní stranu lýtek a stehen, až se spojí v oblasti kříže a po páteři míří vzhůru, v hlavě se rozdělí do dvou proudů, z nichž jeden míří do oblasti třetího oka a druhý do temene, a tady jako obláček, jež pluje nad vrcholkem hory, vás obklopuje vaše energie, jejíž pozitivní vibrace z vás vyzařují do dalekého okolí. Stojíme v pozici s otevřeným srdcem, napřímenou páteří a hlavou vznesenou vzhůru, připraveni na řešení našich každodenních životních situací.

Až se budete v létě toulat po našich krásných horách, ať už to bude v Krkonoších na Zlatém návrší, v Jizerkách u bublajícího Bílého potoka, na šumavské Modravě nebo kdekoliv jinde, nabírejte z okolí energii, zujte pohorky a bosky v trávě nebo i na jehličí si postavte svou vlastní horu a staňte se tak součástí okolní přírody, součástí naší nádherné krajiny, která si vaši pozornost rozhodně zaslouží. 

• autor: Martina Horáková
• www.py-martina.eu
• foto: Shutterstock.com