To jsou, jinak řečeno, energie, které přebíráme od okolí. Tato podmínění vznikají již od narození, a to nevyhnutelně pro každého z nás. Human design pomáhá lidem vyléčit se z hluboké sebenenávisti. Mluví inteligentním jazykem a logickým způsobem pojmenovává, co se v nás děje, tak, že se v tom můžeme rozpoznat. Nemoralizuje, popisuje věci takové, jaké jsou. Zaznamenává, o čem ten život v nás je, a jednoznačně sděluje, že nejde o to něco zlepšovat, ale uvidět věci takové, jaké jsou, čímž se automaticky přijímají.

Dubravka se narodila v Bosně a Hercegovině. Díky svému neklidnému duchu a zvědavé mysli se po válce ocitla v Čechách, kde vystudovala filmovou režii na vyšší odborné škole v Písku a později filmovou akademii ve své rodné zemi. Poté natočila řadu krátkých filmů, za které získala i prestižní ocenění, přesto ji nakonec zaujal obor z úplně jiné sféry – a tak se ponořila do jeho studia na oficiální mezinárodní škole IHDS (The International Human Design School). A tak se z režisérky oceňovaných krátkometrážních filmů stala profesionální analytičkou human designu, kterému se již 16 let intenzivně věnuje.

Její vášní je hra s různými možnostmi lidského vnímání světa skrze kanály inspirované lidskými smysly. Dubravka kromě výkladu HD vede tanečně-pohybová setkání a taneční terapie.

Dá se human designu důvěřovat?

V human designu není v co věřit. Každý člověk se po své osobní analýze cítí hluboce rozpoznán a hodně se mu tím uleví. Analýza pomůže člověku pochopit, co denně zažívá, co prožívá uvnitř sebe sama, jak se dívá na sebe a na okolní svět. HD tady není od toho, aby někoho napravoval, ale aby nám vysvětlil, jak naložit s vlastní energií. Dokáže dopodrobna popsat, jakou hru se sebou hrajeme, čímž zaostřuje naše vnímání na místa, kde se rodí sebeklam. Odkryje nám příběh našeho matrixu. Ten se vrství tím, že se nevědomě a se zápalem chytáme energií, které nejsou naše vlastní.

Základem výkladu HD je takzvaná mapa vnitřního nastavení. Podle HD je v našem těle devět center, jimiž proudí životní inteligence. Ve své mapě uvidíme centra, která jsou fixní, a ta, která jsou otevřená.

Skrze fixní centra naše životní inteligence operuje čtyřiadvacet hodin denně. O tato centra se můžeme opřít, důvěřovat jejich energii a rozvíjet ji. Naopak otevřená centra jsou nestálá, energie do nich přichází a odchází. Neznamená to, že v otevřených centrech něco chybí, jen to, že tam přebíráme energii od okolí a identifikujeme se s ní. Účelem těchto „cizích“ energií je pouze skrze nás projít a něco nás naučit.

Chybou je, že pokud tuto dynamiku neznáme, máme tendenci se podle nich v životě rozhodovat. A celé je to o tom, umět se správně rozhodovat sám za sebe. Umět sám sebe navigovat a nebýt v tom na nikom jiném závislý. A to je v současných časech prohlubujících se systémových krizí tím hlavním, na co lze spoléhat.

HD je velmi sofistikovaná znalost, zcela nemoralizující. Zároveň exaktní a logická. Umožňuje přímou introspekci, uvědomění si vlastního potenciálu a limitů, a možností práce s nimi. Dokáže přesně skenovat fyzické i psychické nastavení tak, aby jedinec získal povědomí o své síle a o tom, jak s ní navázat kontakt. Tím následně může začít rozvíjet důvěru ve svou vnitřní autoritu a v její strategii.

Vnitřní autorita versus vnější autorita: proč je důležité nepřehlížet vnitřní autoritu?

Pokud člověk nezná svůj design, o své vnitřní autoritě nemůže mít ani potuchy.

Každý člověk má svou jedinečnou vnitřní autoritu, která je v mapě HD zaznamenána s informací o tom, jak operuje a co je její strategie. A rozhodování se podle vnitřní autority a její strategie je pro nás klíčové.Když člověk není dostatečně v kontaktu s vlastní autoritou, snadno se ztrácí a zasekává ve filmu někoho jiného, prostě žije život toho druhého.

Čím více známe své nastavení a následujeme svou vlastní strategii, tím více rozumíme sami sobě. Zlepšuje se nám kvalita života a zdánlivě neslučitelné faktory v nás se lépe integrují. Zároveň to přináší uvědomění, že není nikdo venku, na koho se můžeš zcela spolehnout nebo komu důvěřovat, a žádná vnější autorita za nás nemůže rozhodovat. Doba je chaotická a vše bude jen rychlejší. Je dobré se upevňovat ve správnosti svého nastavení, potažmo ve své strategii a autoritě.

Mluví HD také o práci s myslí?

HD nám umožňuje dopodrobna poznat vlastní mysl, její podmínění a zároveň otevřít její potenciál. HD analýza exaktně popisuje, proč přemýšlíme tak, jak přemýšlíme, a kde a jak vzniká neustálé narušování naší pozornosti skrze mysl mířící špatným směrem. Takto nás mysl neustále nutí být tím, čím nejsme, a vzdaluje nás od toho, co je pro nás přirozené a zdravé. Což časem vytváří zkreslenou představu o nás samých.

„I lidé v terapiích řeší hlavně to, čím nejsou. Chtějí napravit to, čím nejsou, chtějí milovat to, čím nejsou, ale přitom tímto nikdy nebudou. Pouze to přebírají z okolí a jasně to nevidí. A v tom je ten háček. Mysl vytváří iluzi, ale zároveň nás může z iluze vyvést. Ona totiž potřebuje vstřebat, jak přesně funguje a jak snadno může fungovat chybným způsobem. Pokud si dovolíme vnímat svou mysl takovou, jaká je, jak přemýšlí o čemkoliv, aniž bychom ji přitom chtěli napravovat, přestává nás blokovat. Mysl nikdy není naší vnitřní autoritou, ale stále se o to pokouší, jelikož není trénovaná na nic jiného,“ říká Dubravka a dodává: „Jsem ponořená do svého nastavení již 16 let a jsem živým příkladem toho, že je možné žít, aniž bych se ztotožňovala s tím, co mi moje mysl říká. ‚Nekupuji‘ snadno své vlastní názory ani myšlenky, a tím pádem nedělám rozhodnutí podle své mysli. Znám dopodrobna svůj design, nastavení svého fyzického těla, jeho potenciál a limity. Jsem v kontaktu se svou vlastní autoritou. Naučila jsem se rozlišovat, co je mysl, co jsou její výmysly a jak lze nepřekážet vlastní přirozenosti. Jde o to, seznámit se se svým nepravým já, které naší přirozenosti elegantně překáží.“

Co je nepravé já?

V HD mapě můžeme uvidět životní inteligenci, která je stálá. Tomu říkáme opravdové já. Pak vidíme to, co je nestálé a čemu říkáme nepravé já neboli second hand identita (Not Self).

Nepravé já je něco jako entita vytvořená naší myslí, která s námi na denní rovině žije. Mysl tuto entitu tvoří tím, že se ztotožňuje s energiemi, které nabírá skrze otevřená centra, brány a kanály v našem designu.

To znamená, že naše skutečné já (životní inteligence, která je v našem systému neustále přístupná) a naše nepravé já (to, co přebíráme z vnějšku a identifikujeme se s tím) jsou přítomné zároveň.

Nepravé já je v podstatě zdrojem našeho utrpení, když není zvědoměno a převážně dominuje našim životům. Je zároveň naší součástí, nemůžeme ho vymazat ani zabít. Ale můžeme si ho zvědomovat, vytvářet k němu jiný vztah a transformovat ho ke svému užitku. V praxi to znamená, že časem na něj přestáváme být reaktivní. Budeme ho moci odpozorovat a náš život bude nepravým já méně ovládán. A hlavně, přestáváme se rozhodovat podle toho, čím nejsme. Převážně ale žijeme pod vlivem nepravého já a bereme to jako normální.

Jste generátor, manifestor, projektor, nebo reflektor?

Human design ve vás rozpozná jeden ze 4 základních typů: generátora, manifestora, projektora a reflektora.

„Tyto typy se liší především v mechanice své aury. Ta za nás totiž komunikuje,“ vysvětluje Dubravka. „Když vejdeme do prostoru, budíme svou přítomností určitý dojem. Naše aura nese všechny informace, které jsou v našem designu.“

V reálném životě to ale bohužel funguje všechno naopak a málokdo žije a rozvíjí potenciál svého typu. Naše „nepravé já“ dominuje. Většina z nás chce být tím, kým není.

Generátoři se chovají jako manifestoři a místo toho, aby budovali pocit uspokojení skrze činnost, kterou dělají, rozšiřují frustraci po světě. Odpojují se od své sakrální síly a její reakce. Čímž dochází k nerespektování vlastní síly a k jejímu zneužívání.

Manifestoři, místo aby informovali a tím si kupovali svůj klid, naopak vůbec neinformují a jejich vliv má spíš negativní dopad na okolí a na ně samotné. To v nich zpětně spouští pocity vzteku a nedostatku vnitřní svobody.

Projektoři, místo aby vedli energii generátorů, perfektně kopírují generátory. Tak zůstávají nerozpoznáni a nedoceněni za svou inteligenci. Následně upadávají do zahořklosti kvůli vyčerpanosti a chybějícímu pocitu rozpoznání.

Reflektoři, místo aby uchopovali to, co je zajímavé a výjimečné, zůstávají znuděni. Uvíznou v normalitě nebo v klišé.

Málokdo totiž správně používá potenciál své formy a rozvíjí kognitivní inteligenci. A takhle si tu žijeme.

Dá se přes HD podívat na partnerskou dynamiku?

„Ano,“ říká Dubravka, „ale má to smysl jen tehdy, když oba partneři znají svou vlastní mapu. Pak dokážu říct, co každý z nich přináší do prostoru, kde se navzájem kompromitují, v jakých oblastech se naopak doplňují, kde panuje harmonie a přátelství, kdo je kde přirozeně dominantní. Když lidé pochopí, jak jejich energie fungují dohromady, mohou do svého prostoru přinést vědomí a zamezit zbytečným hádkám kolem témat, která jsou pro ně přirozeně problematická, zároveň prohloubí spojení a vzájemné porozumění. Lze také zjistit, jaký je jejich společný potenciál. Zároveň bych ráda zdůraznila, že všechny kombinace jsou v pořádku. Jde jen o vědomí, zda tomu ti dva porozumí, nebo ne. I když samozřejmě některé typy mají předpoklad pro harmoničtější vztah, ale pokud člověk nezná sám sebe, ani dobré předpoklady nemají až tak velký vliv. Celkově je úlevou ve vztazích, když lidé kolem vás znají své nastavení. Protože pak si mezi nimi můžete dovolit být sami sebou, nikdo vás nemoralizuje, jelikož ví, že každý jsme jiný, trochu divný, nikdo nemá tendenci nikoho škatulkovat, není tam žádná objektivní pravda. A to je obrovská úleva a svoboda.“

Nastavení dětí

Znát design svého dítěte umožňuje zjistit, co je dítěti vlastní. Pomáhá předejít tomu, aby se z nevědomosti překáželo přirozenosti dítěte a vývoji jeho potenciálu i přesto, že rodiče mají dobré úmysly. Rodiče, kteří znají design svých dětí, jim dělají neuvěřitelnou službu.

„Nervový systém každého dítěte se rozvíjí do tří let a je to velké štěstí rozpoznat už od začátku, jaké podmínky jsou dobré například pro jeho stravování. HD je tady hlavně kvůli dětem, děti nejsou natolik podmíněné. Mají tedy možnost od začátku žít svůj design v plnosti a v jeho kráse,“ říká Dubravka a dodává: „Mimochodem, bylo by skvělé, kdyby se human design učil i ve školách. Nejen jako předmět, ale jako způsob chování. Pro mladé lidi je to ideální, když si žijí svůj život podle svého potenciálu.“

Jaký typ lidí HD přitahuje?

HD je pro každého, komu přijde do cesty, protože pro každého je blahodárné, když porozumí své přirozenosti a žije ji. Ne každý má ale to štěstí, že se s HD během života setká. A pak jsou samozřejmě lidé, jejichž mysl se vším bojuje a kteří chtějí rovnou řešení. HD ale řešení nedává a nenapravuje, „pouze“ říká, o čem život v daném jedinci je, a demystifikuje spoustu představ o tom, jak by věci měly vypadat. Řešení se pak samo poskládá. Zároveň výklad sám o sobě nic zásadního změnit pochopitelně nemusí. HD dokáže mysl nakrmit neuvěřitelnými informacemi, ale zda se člověk rozhodne to žít a kdy, to už je na něm.

Co dodat závěrem?

„S iluzí se nedá bojovat, ale je možné ji rozpoznat a vytvořit si k ní jiný vztah. To je to, co pomáhá nepřekážet vlastní přirozenosti a co přináší zdravý vztah ke své mysli, potažmo její klid.

Human design vás v dobrém takzvaně svleče donaha a výsledkem je ten důležitý pocit, pocit skutečného rozpoznání sebe sama. Je to taková exaktní lobotomie celého našeho lidského systému,“ říká Dubravka, která má cit spontánně a precizně trefit do černého.

• autorka: Dubravka Radonijc 
• www.humandesign.one
• foto: archiv autorky