pondělí 12. 10. 2026
BLESKOVĚ
Ztuhlý krk, píchání v kyčli, nebo bolavé koleno, které se ozývá při každém kroku ze schodů. Většina z nás instinktivně hledá problém přesně tam, kde cítí bolest. Jenže lidské tělo nefunguje jako stavebnice z jednotlivých dílků. Je spíše sítí složitě propojených struktur, které se navzájem ovlivňují. A někdy může být skutečný zdroj potíží překvapivě daleko od místa, které bolí.
Pátrání po příčinách bolesti nás mnohdy zavede k nečekaným viníkům. Zatuhlé fascie, spoušťové body, a dokonce i jizvy mohou výrazně narušovat přirozenou kluznost tkání a měnit způsob, jakým se hýbeme. Některé části těla nepracují, jak mají, jiné se naopak přetěžují a postupně ztrácíme tolik potřebnou pružnost.
Pružnost není jen hluboký předklon
Když mluvíme o flexibilitě, rozsah pohybu v kloubech je jen zlomkem toho, na čem skutečně záleží. Stejně důležitá je i schopnost jednotlivých tkání po sobě hladce klouzat, pružně reagovat na zátěž a přizpůsobovat se pohybu.
Velkou roli v tom hrají fascie – síť pojivových struktur, která obaluje svaly, šlachy, nervy, cévy i vnitřní orgány a propojuje je do jednoho funkčního celku. Fascie se podílejí na přenosu síly, stabilitě i vnímání vlastního těla. A protože jsou hustě protkané nervovými zakončeními, mohou být i významným zdrojem bolesti.
Problém nastává zejména při dlouhodobém přetížení, jednostranné zátěži, nedostatku pohybu, po úrazu nebo v období chronického stresu – právě tehdy může docházet ke zhoršení kluznosti a pružnosti těchto struktur. Tělo si pak začne vytvářet kompenzační strategie. A spolu s nimi se mohou objevit i bolesti, jejichž původ není na první pohled zřejmý.
Trigger pointy: Malý uzlík, velký problém
Laicky „zatuhlé místo“ nebo „svalový uzel“, odborně trigger pointy neboli spoušťové body. Každopádně bolí jako čert. Tato hypersenzitivní místa ve svalech a fasciích mohou být bolestivá nejen při doteku, ale dokážou vyvolat i přenesenou bolest v jiných oblastech těla. Vznikají dlouhodobým přetěžováním, opakovanými stereotypy, stresem, nedostatkem regenerace nebo dlouhým sezením.
Čím to, že nás umí tak potrápit? V místě trigger pointu dochází k trvalému stažení svalových vláken, které stlačí místní cévy. Tkáně tak trpí nedostatkem kyslíku a hromadí se v nich kyselé odpadní produkty (dochází k „překyselení“). Vyplavované zánětlivé látky pak opakovaně dráždí nervová zakončení.
A někdy to vypadá opravdu dramaticky. Neustálé vysílání bolestivých signálů do míchy a mozku může vést k přehnaným reakcím, neúměrnému vnímání bolesti a obavám z různých onemocnění a závažnějších stavů. Například trigger point v hýžďových svalech často imituje bolest sedacího nervu. Přetížené svaly v oblasti šíje zase mohou mít na svědomí nepříjemné bolesti hlavy.
Na mírné obtíže často zabírá kombinace vědomého pohybu, jemného protahování a cíleného uvolňování pomocí míčku nebo válce. Pokud je však bolest výrazná, vrací se nebo omezuje běžné fungování, je vhodné vyhledat fyzioterapeuta. Ne každé bolestivé místo je totiž trigger point a ne každý trigger point je vhodné „rozmasírovávat“ svépomocí.
Přetížení navíc často vzniká proto, že daný sval přebírá práci jiného svalu, který se tak trochu fláká. A to se (jen) manuální terapií nespraví. Kromě „rozpuštění“ trigger pointu je potřeba najít a vyřešit příčinu – zpravidla kompenzačním cvičením na míru a nápravou nevhodných pohybových stereotypů.
Jizva není jen estetická záležitost
Dalším podezřelým při pátrání po strůjcích bolesti je jizva. Možná ji máte po císařském řezu, operaci slepého střeva nebo dávném úrazu. A možná už by vás ani nenapadlo věnovat jí pozornost. Přesto může dlouhodobě ovlivňovat způsob, jakým se pohybujeme.
Jizva často není jen povrchovou záležitostí, ale prostupuje napříč vrstvami kůže a podkoží. A i když jejich poranění perfektně zacelila, od původní tkáně se liší – je méně elastická, hůře prokrvená a často tužší. Pokud tedy není dobře zhojená, může se stát zdrojem zvýšeného napětí, které se kvůli vzájemnému propojení pojivových vrstev často promítá i do vzdálenějších oblastí. Výjimkou nejsou ani případy, kdy jizva po operaci apendixu výrazně přispěla ke vzniku artrózy kyčle.
Samozřejmě neplatí, že za každou bolest může dvacet let stará jizva. Ale pokud je citlivá, táhne, omezuje vás v pohybu, nebo máte sebemenší podezření, že by mohla být příčinou vašich problémů, stojí za to poradit se s odborníkem, který ošetří nejen samotnou jizvu, ale i okolní a propojené tkáně. Zkušeného fyzioterapeuta se vyplatí navštívit také před a po plánované operaci, abyste případným potížím s jizvou předešli.
Pomůže jóga?
Jóga nás učí zpomalit a vnímat tělo v souvislostech. Všimnout si, kde zadržujeme napětí, které pohyby jsou asymetrické nebo kterým místům dlouhodobě „uhýbáme“. Na některé trable nás tak může upozornit ještě v ranném stádiu, kdy je mnohem snazší je vyřešit. Díky podpoře pružnosti a prokrvení těla také může být jejich účinnou prevencí.
Udržet naše fascie pružné a zdravé se snaží hlavně fasciální jóga. Ta využívá delší, jemnější výdrže v pozicích, vědomou práci s dechem a často také automasáž pomocí míčků nebo válců. Pokud ale uslyšíte, že tyto pomůcky fascie mechanicky „rozlepují“, berte to s velkou nadsázkou.
Vědecké studie přínos válcování a míčkování opakovaně potvrzují. Připisují ho však spíše neurofyziologickým mechanismům, které mohou zmírnit pocit ztuhlosti a podporují hydrataci buněk, což vede ke snížení bolestivosti a vyššímu rozsahu pohybu. Celé kouzlo tak vlastně spočívá v tom, že přesvědčíte svůj nervový systém, aby svalům dovolil se uvolnit, a ztuhlé tkáně se díky vodě stanou poddajnějšími a kluzčími.
Tělo miluje různorodost
Dobře však poslouží i běžná jógová praxe, pokud je pestrá. Fascie totiž reagují na variabilní mechanickou zátěž. Naše jógová rutina by proto měla přinášet i pohyb do směrů, které v každodenním životě často zanedbáváme – rotace, úklony, koordinační a asymetrické ásany nebo vědomé přenášení váhy. Kombinace mobilizačních cviků, stabilizačních pozic, práce se středem těla a dechových technik pak obecně pomáhá udržovat tkáně v pohybu a předcházet tomu, aby se některé oblasti chronicky přetěžovaly.
Tím ale přínosy jógy zdaleka nekončí. Vědomý, pomalý pohyb také zlepšuje propriocepci – učí mozek přesněji číst informace z těla, což často znamená i efektivnější pohyb a menší riziko přetížení. Hluboký dech, zejména s delším výdechem, pak podporuje aktivitu parasympatického nervového systému. Může tak nepřímo snižovat celkové napětí organismu, které se často promítá i do kvality pohybu a vnímání bolesti.
Čím podpořit pružnost tkání mimo podložku?
Pružnosti, kluznosti a správné funkci pojivových tkání obecně prospívá:
Všechno souvisí se vším
V přeneseném významu nám mohou fascie, trigger pointy a jizvy připomenout ještě něco jiného: pružnost možná nepotřebují jen naše tkáně, ale i způsob, jakým přistupujeme k životu. Podobně jako v těle vznikají i v životě potíže tam, kde se vytratí schopnost pohybu, kluznosti a adaptability. Přílišná strnulost, lpění na zaběhnutých vzorcích nebo neochota něco změnit nás tedy mohou časem omezovat stejně jako ztuhlé tkáně.
Pružnost – fyzická i mentální – však neznamená přijít o vnitřní oporu. Naopak. I proto se v józe učíme hledat rovnováhu mezi pevností a schopností povolit, mezi stabilitou a změnou. Naší největší silou totiž není všechno vydržet a za každou cenu ustát, ale umět se přizpůsobit, aniž bychom při tom ztratili sami sebe.
Zdroje:
Objednat předplatné
